Článek
Na jaře jste si vybojoval místo v základní sestavě, daří se vám střelecky. Čemu to přičítáte?
Makám pořád stejně, je to i o důvěře trenéra. Gólů jsem mohl dát i víc, šance na ně byly. Nejdůležitější ale pro mě je, že vyhráváme.
V Teplicích působíte už téměř rok. Jak se vám na severu Čech líbí?
Jsem tady spokojený, i když ten první půlrok byl těžký, protože jsem moc nehrál. Teď se to ale zlomilo. Máme krásný stadión, zázemí je na vysoké úrovni.
Před pár dny jste prodloužil s klubem smlouvu o tři roky. Váhal jste dlouho?
Kontaktovaly mě ještě dva kluby, ale nechtěl jsem nic měnit, když to takhle šlape. Poznal jsem kluky, trenéra znám už dlouho. Navíc máme letos šanci udělat poháry, nebyl tedy důvod odcházet jinam. V budoucnu by mě lákalo zkusit zahraniční angažmá, ale musím nejprve něco dokázat tady v Česku. Dát nějaké góly, to znamená dvanáct a víc. Bude to pro mě ještě dlouhá cesta.
Bydlíte v Teplicích?
Ne, mám byt v Praze, takže sem s několika kluky dojíždíme. Někdy, když jsme unavení, vezmeme si hotel a přespíme v Teplicích. Město ale není špatné, občas se v něm stavíme někde na kávu.
Když jste začínal s fotbalem, jaká byla vaše vysněná soutěž?
Španělská liga, kde je mým oblíbeným týmem Atlético Madrid.
Proč zrovna Rojiblancos?
Líbí se mi jejich styl. Mám rád útočníky Griezmanna nebo Torrese, který byl můj vzor.
Měl jste doma jeho plakáty?
Nějaké ano, ale už jsem je všechny vyházel. (úsměv)
Váš bratr Roman je hokejovou hvězdou. Vás tento sport nelákal?
Hokej u mě byla taky možnost, chodil jsem si ho zahrát. S hokejkou to umím výborně, ale nebavilo mě bruslit. Takže jsem se rozhodl pro fotbal a asi už u něj zůstanu. (úsměv)
Často vás lidé s Romanem srovnávají?
Poslouchám to na každém rohu. Někdy mi to nevadí, protože je to vesměs příjemné. Občas je toho ale už moc.
Dává vám bratr nějaké rady?
Určitě, protože on něco ve sportu dokázal. Hodně se spolu bavíme.
O čem třeba?
Jak se má k profesionálnímu sportu přistupovat. Že jen samotný trénink nestačí. Je potřeba sportu obětovat všechno, aby to někam vedlo.
Jste o sedm let mladší. Jaký jste měli v dětství vztah?
Výborný, i když občas jsme se ze srandy i poprali. Hodně jsme spolu hráli hokej nebo fotbal. Máme skvělý vztah pořád. Když potřebuju s něčím poradit, tak mu zavolám nebo napíšu. Brácha má přece jen zkušenosti.
Sledujete, jak si vede s národním týmem na mistrovství světa v Paříži?
Ano, snažím se koukat na každý zápas. Když hrál v Česku, chodil jsem na jeho utkání. Byl jsem i v loňském roce v Chomutově. V Americe ale za ním byla jen mamka.
V minulé sezóně jste hostoval v Ostravě. Jaké máte vzpomínky na Baník a trenéra Vlastimila Petrželu, který je proslulý svou přísností?
První kola jsem se nedostal ani na lavičku. Pak jsem za trenérem šel, promluvili si z očí do očí, něco si ujasnili a najednou se to celé otočilo. Je to velice férový člověk. Nepřipadá mi, že je nějak extra přísný, spíš zvláštní.
V čem zvláštní?
Přijde na trénink, podívá se, zase odejde. Je ale fakt, že když něco zařval, mělo to hlavu a patu. Nechci to dál rozebírat, já na něj nemůžu říct špatné slovo.
Jste odchovancem Slavie, jež usiluje o titul. Mrzí vás, že u toho nemůžete být?
Takový je fotbal. Na klub mám ale jen dobré vzpomínky. Klukům fandím, s některými jsem stále v kontaktu. Hodně jsem kamarádil s Jirkou Bílkem a Milanem Škodou. Určitě titul přeji víc Slavii než Plzni, ale netroufnu si říct, kdo ligu nakonec vyhraje. Myslím, že se rozhodne až v posledním kole.
