Článek
V lize na sebe poprvé upozornil 31. května 2014. V závěrečném třicátém kole absolvoval tehdy devatenáctiletý gólman premiéru v modrobílém dresu proti zachraňující se Olomouci a vedl si báječně. Sigma potřebovala pod Ještědem nutně vyhrát, aby se udržela mezi elitou, odchovanec Slovanu však místy doslova čaroval. Vychytal remízu 1:1 a v kádru áčka zůstal i pro příští sezónu. V jejím úvodu kryl záda Lukáši Hroššovi. Ve čtvrtém kole proti Dukle dostal přednost, gól neinkasoval a parťáka ze Slovenska už mezi tyče nepustil.
Jenže v jarní části začaly Kolářovi zdravotní patálie, jež mu zhatily naději zabojovat o účast na EURO jednadvacítek v Praze. Achillovku mu napadl zánět. „Jezdil jsem k doktorům na Slovensko i do Rakouska, nikdo mi však nebyl schopný pomoci. Píchali mi injekce, bral jsem prášky, ale bolest neodeznívala. Myslel jsem, že úplně skončím," vzpomíná Kolář. Deprimující období utnul až liberecký ortoped Jiří Janata. „Odoperovali mě v České Lípě. Vyčistili všechno kolem šlachy a desetiminutový zákrok mi pomohl," libuje si Kolář.
Na návrat do brány se chystal už loni v létě, jenže tým na poslední chvíli posílil Slovák Martin Dúbravka a Kolář zamířil na hostování do Varnsdorfu. „Bylo to tam super, i když nešlo o nejvyšší soutěž. Pro gólmana je ale jedno, jestli hraje první nebo druhou ligu. Člověk musí chytat pořád stejně," připomíná. Letos v únoru byl povolán zpět k Nise a po odchodu Dúbravky do Sparty cítí spolu s kolegou Václavem Hladkým ohromnou příležitost. „Chceme ubezpečit trenéry, že dokážeme pozici jedničky dobře zastat," ujišťuje Kolář.
Během dovolené doléčil všechny šrámy a rozhodně nelenošil. „Chodil jsem hrát beachvolejbal. Tím se jako gólman dobře připravím. Pomůže mi při odhadu na balón, výskoku a zpevní kotníky. Posiloval jsem také s kondičním koučem a občas si šel i zaběhat," uzavřel.
