Hlavní obsah

Ty že jsi hrál v Chelsea, dobírají si hladoví mladíci začínajícího trenéra

Hynek PreislerSport.czPrávo

Tak zkušený realizační tým, jaký si v Liberci pořídil k ruce David Holoubek, v lize dlouho nebyl. Vždyť jeho pomocníci Miroslav Holeňák, Jiří Jarošík a Marek Čech odehráli dohromady více než tisíc ligových zápasů, narazili na Messiho i Ronalda. Nyní se učí trenérskému řemeslu a Liberec zatím spolu s hlavním koučem Davidem Holoubkem na jaře drží v boji o evropské poháry.

Foto: Hynek Preisler, Právo

Hvězdné trio libereckých asistentů kouče Holoubka. Zleva Marek Čech, Miroslav Holeňák a Jiří Jarošík.

Článek
Fotogalerie

Přišli jste v zimní pauze ne zrovna v jednoduché situaci, jako náhrada za štáb v čele s Jindřichem Trpišovským. Jak se vám teď kouká na tabulku?

Holeňák: Když jsme ze čtvrtého místa poskočili na třetí, je to určitě příjemný pohled.

Čech: Na druhou stranu týmy za námi číhají a rozestupy jsou bodové, takže vůbec nic není jasného a rozhodnutého. Momentálně je ten pohled pěkný, ale nejdůležitější je, aby byl podobný i na konci soutěže.

Jarošík: Asi jen doplním kamarády, oba dva mají pravdu. Je hezké na to kouknout, ale soupeři za námi nespí. Zajíci se počítají až po honu.

Použil jste slovo kamarádi. Stali jste se jimi až v Liberci, nebo už dřív?

Holeňák: Kamarádi jsme byli už předtím, jen teď jsme se skamarádili víc. (smějí se)

Čech: Tím to asi vzniklo, že se všichni známe a vazby se jen utužily. O to lépe se nám spolupracuje.

Jarošík: Je to lepší, když se znáte. O to je ta každodenní práce asi příjemnější.

Dohromady vás dal David Holoubek, jaký jste k němu měli vztah?

Holeňák: Poprvé jsem se s ním seznámil, když jsme trénovali mládež. On ve Spartě, já v Liberci, byli jsme soupeři. A nejvíc nás asi spojila trenérská licence, kterou jsme spolu studovali. Pak David dostal nabídku tady trénovat, oslovil mě a já rád přijal.

Jarošík: Musím zdůraznit, že si David nemohl vybrat lépe, než jsme my tři. (směje se) Všichni jsme si Libercem prošli, což je podle mě důležitý. Navíc kluci tady bydlí, mají k městu vztah, což je taky fantastický. A co se týká mě, potkali jsme se na Strahově, když jsem trénoval juniorku a on se vrátil k mládeži do sedmnáctky. Znal jsem ho, ale blíž jsem ho poznal až tam.

Čech: Letmo jsme se potkávali na Spartě, když jsem tam působil, ale nějak detailně jsme se neznali. Na základě čeho mě oslovil, to ví asi nejlíp on.

Jarošík: Jiný už nebyl. (směje se)

Takže můžeme říci, že váš realizační tým vznikl od základu, na zelené louce?

Holeňák: (přemýšlí) Asi jo.

Čech: Když všichni najednou odešli, tak všichni najednou museli i přijít, to je celkem jednoduchý. (usměje se)

Jarošík: Všichni jsme prošli velkým fotbalem a všichni jsme za Liberec hráli, takže myslím, že je to ideální spojení. Asi i fanoušci mohou být rádi, že tady jsou kluci, kteří v klubu něco odehráli, byť já tu byl krátce. Ale myslím, že tohle je fakt pozitivní.

Jak máte rozdělené role?

Holeňák: Já to tu v podstatě vedu! (směje se)

Čech: Je pravda, že hlavní kouč David s námi o všem komunikuje a bavíme se dohromady, nic není řečeno vyloženě direktivně, že to takhle prostě bude. Bavíme se o tom my čtyři kolektivně a z toho vždy nějaký výsledek vyjde. Ještě bych do naší party přiřadil Jirku Neumana (vedoucí mužstva), který u debat také většinou je. Samozřejmě hlavní rozhodnutí je na hlavním trenérovi, ale určitě nám naslouchá a dá na nás.

Holeňák: To je hrozně příjemné. Mně se líbí, že i sám David říká, že nejsme jeho asistenti, ale jeho trenéři. Myslím, že to je dobrý a že nám všem to vyhovuje.

Jarošík: Musím to potvrdit, opravdu to tak je. Podle mě jsme na nějaké stejné úrovni, nechci mluvit za něj, ale bere nás tak, jak říkal Míra. A je to asi dobře.

Ono se to asi i nabízí, když je z vás hlavní trenér nejmladší. Jak tohle vnímáte?

Čech: Tak on je hlavní trenér a mohlo by to tak být. Ale je bezpředmětné se o tom bavit, protože všechno řešíme vážně spolu.

Holeňák: Taky jsme jako hráči zažili direktivní trenéry. Měli hlavní slovo a asistent do toho třeba tolik mluvit nemohl.

Čech: Asistent do toho nemluvil, a ještě ho nakonec hlavní před týmem shazoval. To se kolikrát taky stávalo...

A zažili jste jako hráči někdy model, který máte nyní?

Čech: Za Víti Lavičky trenérský štáb taky hodně spolupracoval a on na asistenty hodně dal, nechával je vést tréninky, byla to taková spolupráce všech. Samozřejmě Víťa Lavička byl v té době hlavní trenér, ale bylo jasně cítit, že trenérský tým je kolektiv.

Jarošík: Víťa je asi nejlepší příklad.

Když je potřeba zařvat, kdo plní roli v uvozovkách zlého muže?

Čech: Vlastně ani nevíme, to jde tak nějak samo. Stane se, že Jedle na někoho zařve, ale většinou asi hlavní trenér.

Holeňák: Zatím jsme to nemuseli nějak extra řešit. David to už říkal několikrát, že kluci tady jsou pracovití a sami chtějí. Kdyby bylo vidět, že někdo něco fláká, na něco kašle nebo se mu nechce, tam by to asi bylo potřeba, ale zatím jsme takové situace až tak řešit nemuseli. Uvidíme. Zatím podle mě nejvíc asi tady Jirka. (smějí se)

Je v tomto modelu, navíc se stále začínajícím hlavním koučem, velkou výhodou, že za sebou máte velké kariéry jako hráči?

Čech: Myslím, že každému, kdo si tím prošel, se pak lépe hodnotí některé situace. Když to vezmu z mého gólmanského hlediska, tak kdybych ten fotbal na takové úrovni nehrál, tak bych asi neměl o spoustě věcí vůbec ponětí. Pro mě je to obrovská výhoda, že jsem si tím prošel.

Jarošík: Já se zatím spíše poznávám. Teprve se formuju, jako asi všichni tady, všichni jsme mladí trenéři. Teprve ale sám sebe poznávám, jak se budu chovat na druhé straně, na lavičce. Samozřejmě to znám ze hřiště, ale z druhé strany ne. Jsou situace těžší, lehčí, uvidíme. Za čas si můžeme říci. Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat.

Holeňák: Člověk hodně čerpá ze zkušeností, z toho, čím si prošel, ale myslím si, že je to ještě hodně o těch trenérských zkušenostech. Spousta věcí mi ještě uniká a v zápase to nestíhám pobrat. Potom se na to podívám zpětně na videu a vidím to úplně jinak než z lavičky. Myslím, že právě tohle dělá trenéra zkušeným, že to dokáže poznat už při zápase. Přiznám se, že já kolikrát ještě ne. Něco nevidím, ale je fakt, že se doplňujeme. Něco vidí Jirka, co třeba já ne, něco zase David, Mára. Proto je nás víc, abychom si v zápase pomohli. Člověk ještě musí tyhle zkušenosti nasbírat, protože pohled hráče a pohled trenéra je jiný. Neustále se učíme a snažíme se v tom zlepšovat.

Liberec má mladý tým, ptají se vás na vaše kariéry často, třeba jaké to bylo hrát proti Messimu, Ronaldovi nebo trénovat pod Mourinhem?

Čech: Určitě se o tom bavíme a kluky to zajímá, protože se sami chtějí zlepšovat. Když se člověk na nic ptát nebude, tak se asi v ničem zlepšit nemůže, nerozvíjí se.

Jarošík: A taky tak trošku cítím a přijde mi, že chtějí, abychom si s nimi šli třeba něco zahrát, aby viděli kvalitu. Jsou docela namotivovaní, říkají, pojďte do hry, a když pak něco zkazíme, rýpnou si: Ty že jsi hrál v Chelsea?! (směje se) Musíme být připravení, abychom jim něco ukázali, protože kluci to fakt chtějí vidět a chtějí se i trošku srovnávat a měřit s námi. Musíme být bdělí.

Holeňák: Zkrátka jsme neustále pod tlakem! (usměje se) Třeba teď kluci po tréninku kopali břevínka a hecovali mě, ať jdu s nimi, tak jsem se vymluvil na to, že nejsem svlečený a zahřátý. Nesmíme se pouštět do větších akcí a musíme si vymýšlet jen soutěže, které umíme.

Jarošík: Přesně tak, to je pravda. A bude hůř!

Holeňák: Naštěstí ještě nemáme problém s figurou, ale uvidíme, co to s námi udělá později.

Reklama

Související témata: