Hlavní obsah

GLOSA: Radujme se, veselme se, ale jen probůh neslavme

RADUJME SE, neboť právě skončený ligový ročník nakonec nebyl zdaleka tak fádní, jak podzim nasvědčoval. Na Plzeň padla naštěstí pro český fotbal jarní trýzeň pramenící právě ze spanilé podzimní jízdy. Vrbovi svěřenci se paradoxně stali obětí vlastní suverenity, protože pod jejím vlivem ztratili koncentraci i drajv, jenž je po šestnáct kol ctil a už už proměňoval ligu v bohapustou nudu.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Fotbalisté Plzně se mohli po předposledním kole 1. ligy pustit do mistrovských oslav. Pohár šampiónů třímá brankář Matúš Kozáčik.

Článek

Samotná Viktoria ji odmítla mizérií, v níž se nořila a která byla podle trenéra Vrby zapříčiněna i nedomyšleným modelem zimní přípravy vyplněným dvěma zahraničními soustředěními. A pak už stačilo, aby nikoli jen Slavia sužovaná vnitřními sváry i problémy, které na ni dopadly až z daleké Číny, ale především Jablonec s Olomoucí daly lize nové grády. Na Hané se kouč Václav Jílek vzepřel tradičnímu údělu nováčků a obavám, které po brilantním podzimu i jeho samotného sužovaly, pokračoval se svým mladým týmem v nastoupeném trendu a dovedl ho do pohárové Evropy. Fotbalem protřelý jablonecký boss Pelta pro změnu prozřel a usoudil, že dobrý Rada je nad všechno zlato, které se zbůhdarma vyhazuje celý rok v pražské Spartě. Teď si Velký čáp, jak se mu přezdívá, spokojeně mne ruce. Prozřel správně, Rada se dostal s jeho týmem rovnou do základní skupiny Evropské ligy, takže Velký čáp může s garantovaným bonusem 70 miliónů korun plynoucím z pouhé účasti teď v poklidu zveleboval své jablonecké čapí hnízdo.

VESELME SE, protože na stadióny si našlo cestu 1 331 111 diváků, což představuje šestou nejvyšší návštěvu v historii samostatné české ligy. A vůbec nejvyšší za posledních osmnáct let. To proto, že na podzim zaplavila tuzemskou scénu spousta cizinců, zástupem sparťanských akvizic Ben Chaimem a italským koučem Stramaccionim počínaje a třeba takovým Dannym či Altintopem ve Slavii konče, a na jaře se zase do ligy vrátila zajímavost a napětí. V horních i spodních patrech tabulky, což představovalo pro růst návštěvnosti důležitý aspekt. Zvýšila se ovšem i servírovaná fotbalová kvalita, připomíná generalita řídící ligu, k čemuž se většina trenérů samo sebou přiklání. Dokonce i nezaujatí experti tomuto tvrzení přikyvují, i když už nikoli tak jednoznačně a vehementně.

RADUJME SE i proto, že i cizinci ve stále větším počtu objevují českou ligu. A hlavně už nejde o čerty třetí kategorie, jak svého času hlásal sparťanský kouč Jozef Chovanec, když mu na Letnou vodili no name fotbalisty. Portugalec Danny, Izraelec Ben Chaim, stejně jako Turek Altintop, Ukrajinec Rotaň či Francouz Biabiany fotbalové renomé měli a mají, jen s jejich uplatněním v tuzemsku je to složité. A nejen vzhledem k potřebné aklimatizaci. Kluby povětšinou vyhledávají hráče individuálně nadprůměrně fotbalově vybavené, od nichž očekávají, že rázem pozvednou ofenzivní kvality jejich mužstev. Jenže je složité zasadit tyto individuality do přísně stanovené organizace hry, kterou tuzemští trenéři vyznávají a vyžadují, přivyknout je taktice a donutit k bránění, jež v české lize převažuje mnohem víc než v zahraničí. Proto se veselme z oživení, které zahraniční legionáři do nejvyšší soutěže přinesli, ale a priori netvrďme, že dokladem její rostoucí úrovně a kvality je i to, že se v ní drtivá většina cizinců neprosadila.

VESELME SE také proto, že i podezřelých výsledků provázejících závěr soutěže ubylo. Resumé některých zápasů samo sebou vzbudilo rozpaky a údiv jak mezi fanoušky, tak i trenéry samotnými. To třeba když celé jaro sterilní Brno rozpoutalo kanonádu v Teplicích a získalo pofiderní body naděje, to, když se totéž povedlo trápící se Mladé Boleslavi ve vršovickém Ďolíčku nebo když po remíze se Slováckem ujistil plzeňský trenér Vrba pár desítek fanoušků nahněvaných ze stále odkládané korunovace, že v příštím kole porazí Teplice a titul se slavit bude. A také že se slavil. A se vší pompou. S nachystaným pódiem, mistrovskou slavobránou, pohárem, který z Prahy dovezli. Trenéři i hráči se pochopitelně proti podezření z jakékoli manipulace rázně ohradili a třeba takoví Klokani v posledním kole proti Spartě předvedli, že dovedou zabojovat i v zápase, v němž měl být výsledek předem jasně daný. A koneckonců i olomoucký trenér Jílek nakonec korigoval slova o zarážejícím výsledku Jablonce v Edenu, jenž připravil Hanáky o třetí příčku a přímou cestu do Evropské ligy. „Zarazil mě a překvapil, aniž bych tím ale cokoli naznačoval," zahlazoval svou verbální přestřelku s koučem Petrem Radou.

RADUJME SE, VESELME, ALE PROBŮH NESLAVME. A už teprve se neopájejme, jak skvostnou ligu máme a jaká gloriola ji obklopuje, čehož důkazem může být pět týmů, které se na podzim představí na evropské pohárové scéně. A Plzeň dokonce přímo v základní skupině Ligy mistrů, Jablonec tamtéž v Evropské lize. Jde totiž o počin z pěti uplynulých let, nikoli o důkaz kvality a výkonnostního vzestupu právě skončeného ročníku nejvyšší domácí soutěže. Až podzimní konfrontace s pohárovou Evropou bude totiž skutečným důkazem úrovně a fotbalového růstu českých klubů. Až výsledky a bodové zisky sloužící k stanovení koeficientu na další léta potvrdí, jak na tom náš fotbal doopravdy je. Pouze pokud se mu podaří vystoupat ze stávající čtrnácté příčky, kam se propadl navzdory profitu 0,8 bodu plynoucímu z přímého postupu Plzně do Ligy mistrů, pokud si vylepší koeficient a posune se o tři místa výš, bude se moci nejen veselit, ale i slavit. Při zachování momentálního status quo by se totiž propadl znovu tam, kde po desetiletí figuroval a o přímé účasti v základních skupinách evropských soutěží by si musel nechat zase zdát.

Zdeněk Pavlis pracuje přes čtyřicet pět let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican - Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi. Je držitelem Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu

Reklama

Související témata: