Hlavní obsah

České fotbalisty Portugalsko nikdy moc nelákalo

Zdeněk PavlisSport.cz

Portugalsko, s nímž se česká reprezentace utká ve středu vpodvečer v Ženevě o další body z mistrovství Evropy, je sice zemí fotbalu zaslíbenou, příliš našich hráčů však v tamní lize svou stopu nezanechalo. Pomalu na prstech jedné ruky se totiž dají spočítat fotbalisté, kteří v zemi za Pyrenejemi působili a nejvyšší soutěž okusili.

Článek

Má to své příčiny. „Portugalský fotbal našim hráčům nesedí. Je rychlý, technický, prostě nic pro českou náturu,“ vysvětluje manažer Pavel Zika, proč Portugalsko nepředstavuje příliš lákavou destinaci.

Daleko pádnější důvod ovšem tkví v ekonomice. „Je to podobné, jako v sousedním Španělsku. Kluby za Pyrenejemi sice o naše hráče zájem mají, jenže jejich vysoké nároky nekorespondují s tím, co jsou ochotny nabídnout. Požadují fotbalovou kvalitu, ale opravdu velké peníze zaplatí pouze za mimořádné hvězdy. Přesvědčili jsme se o tom, když jsme jednali o přestupu Fenina či Kaloudy. Za Fenina byl třeba Espaňol Barcelona ochoten dát maximálně 1,5 milionů euro, zatímco německý Frankfurt klidně akceptoval 4,7 milionu,“ netají další důvody  nezájmu o portugalský fotbal Pavel Zika.

Vlk prvním vyslancem

Vůbec prvním vyslancem českého fotbalu do Portugalska byl na počátku devadesátých let reprezentační obránce Lubomír Vlk. Poté, co jeho Vítkovice senzačně vyřadily FC Porto z evropských pohárů, se v něm Portugalci viděli a nabídli mu angažmá.

„A to přesto, že jsem byl zraněný a už po dvou měsících jsem musel na operaci. Bylo to pro mě strašně těžké, protože jsem byl na všechno sám. Portugalsky jsem neuměl slovo, žádného tlumočníka neměl, dokonce ani portugalsko-český slovník se tehdy u nás ještě nedal sehnat,“  závidí Lubomír Vlk dnešním fotbalistům, o něž se při odchodu do ciziny starají nejen jejich agenti, ale i nové kluby.

„I tak jsem byl Portugalcům  vděčný, že mně dalo šanci prodloužit si kariéru. Porto vládlo portugalskému fotbalu, neboť to byl na tamní poměry specifický klub. Už v devadesátých letech upustil o směsice portugalského a brazilského stylu a vsadil na tvrdost a disciplinu. Až po Portu se vydal tímto směrem celý portugalský fotbal,“ vzpomíná na tři roky prožité v Portu Lubomír Vlk.

Utajená mise dvou Čechů

Trochu v utajení a zapomnění zůstala portugalská mise dalších dvou českých fotbalistů. Brankář Jan Musil a záložník Robert Žák, jenž seděl v uplynulé sezóně na trenérské lavičce Mostu, totiž  společně působili v FC Penafielu, s nímž ovšem z portugalské ligy po roční epizodě sestoupili. „I tak to byla báječná fotbalová léta. Na remízu, kterou jsem vychytal na Benfice, jejíž sestava  byla plná hvězd, do smrti nezapomenu,“ libuje si nad portugalským angažmá Jiří Musil.

Skuhravý si zažil galeje

Do portugalského fotbalu krátce nahlédl i „bomber“ československé reprezentace na světovém šampionátu v roce 1990 v Itálii Tomáš Skuhravý. Když končila jeho hvězdná kariéra v italském FC Janov, vydal se v roce 1995 zkusit štěstí do Portugalska.

„Po sestupu Janova do II. ligy jsem odešel do Sportingu Lisabon, který chtěl válčit o titul. Hotový úlet. Čtyři měsíce galejí. Dikatatura, jakou jsme nikdy nikde nezažil. Nafouklá fotbalová bída, z níž se vymykala jen Benfika a Porto,“ vzpomíná Tomáš Skuhravý na čtyři měsíce trvající portugalské angažmá.

„Po dvou zápasech se totiž vidina titulu rozplynula a nás šest, co do Sportingu kvapem kupovali, abychom jim pomohli, úplně odstavili. Museli jsme chodit na tréninky, ale hrát jsme nemohli. Po čtyřech měsících jsem byl rád, že jsem z Portugalska zmizel,“otřásá se  ještě dnes  Skuhravý při pomyšlení na působení za Pyrenejemi.

Z Poborského byl El Huricano

Nejslavnějším a v Portugalsku  neuznávanějším českým fotbalistou byl Karel Poborský, jenž do Benfiky Lisabon zamířil po ročním angažmá v Manchesteru United. Díky gólu do portugalské sítě na EURO 96 v Anglii ho znala celá země a na stadionu Da Luz se stal „El Huricano“, jak mu fanoušci říkali, okamžitě zbožňovaným miláčkem.

„Připadalo mi to jako zázrak... Díky jednomu gólu mě znala celá země, v kabině Benfiky mě začal obránce Paulo Madeira, jenž před mou čtrtfinálovou trefou stál shodou okolností u mně, okamžitě hecovat, že jsem ho okradl o peníze. A trenér Souness mi dal vybrat, kde chci v záloze hrát,“ pochvaluje si působení v Benfice Poborský. „A portugalský fotbal mně seděl. Báječné prostředí také, protože v Portugalsku vlastně žádný jiný sport než fotbal pro lidi neexistuje,“ přidává.

„Jen úspěchy scházely, což ovšem souviselo s častými výměnami trenérů. Dvě třetí místa v lize byla maximem, kterého jsme s Benfikou dosáhli. Zato dva prezidenty a jedenáct trenérů jsem za tři roky v Benfice zažil,“ rekapituloval své působení v Benfice současný vedoucí české reprezentace Karel Poborský, když ho Lazio Řím po třech letech kupovalo za 182 milionů korun.

Horváth se za rok pakoval

Portugalsko si na rok vyzkoušel i Pavel Horváth, kterého Sporting Lisabon kupoval ze Slavie za třicet milionů korun na pět let. Fotbalový šoumen ale vydržel  za Pyrenejemi pouze jednu sezónu. Zahrál si ligu i Champions League, jenže pak Portugalci zatoužili po Brazilci Jardelovi z Galatasaray Istanbul a Horváth se stěhoval k Bosporu.

„A zrovna v době, kdy jsem si v Lisabonu zvykl, naučil se řeč, přestěhovali jsme se do nového bytu, čekali  přírůstek do rodiny. Během pár dnů vzaly mé představy o krásné portugalské budoucnosti za své a já balil. Dodnes nevím, kdo to na mě ušil, zda to byl trenér nebo manažer,“ poodhaluje Pavel Horváth, jak to v portugalských klubech také chodí a proč země na Iberijském poloostrově Čechy moc neláká.

Reklama

Související témata: