Hlavní obsah

Jiránek s Kobzanovou zatím dítě ani svatbu neplánují

Karel Felt

I když ve slunné Itálii se o čtyřiadvacetiletém obránci Regginy Martinu Jiránkovi píše velmi málo, doma je medializován vcelku často. Jak sám říká, není to zrovna v souvislostech, které by si přál, ale už se s tímto druhem publicity vyrovnal. Rozhodně se on, ani jeho přítelkyně Diana Kobzanová, česká královna krásy roku 2001, nenechají otrávit.

Foto: PRÁVO/Michaela Říhová

Martin Jiránek

Článek

"Jsem rád, že to nejhorší, alespoň doufám, už máme za sebou. S Dianou jsme spolu asi rok. I když zatím nejsem rozvedený, pracuje se na tom. Uklidnily se i vztahy s manželkou. Rozhodně se necítím jako nějaký grázl, jak o mně někteří mluvili. Byl jsem u porodu syna Patrika, věnoval jsem se mu maximálně v době, kdy jsem byl v Čechách. Nijak jsem ho nezavrhl. Diana tohle naprosto chápe, takže už nemám v tomto směru žádný problém. Jen dotáhnout rozvod, na čemž se pracuje," vrátí se Martin Jiránek k tolikrát popisovaným osobním záležitostem.

Přizná ale, že ho situace dost poznamenala. Na trávníku se mu nedařilo, jak by si sám přál. Když pak byl na začátku jarní sezóny povolán proti Francii, přišel o pas a nemohl přijet. Znovu se začalo spekulovat, co za tím všechno je. Například, že jej trenér Brückner na další zápasy nepovolal kvůli lechtivým fotografiím jeho přítelkyně v časopise Leo.

Na Dianu nežárlí

"Samé nesmysly. To je věc Diany a moje. Nikdo mi neřekl, že kvůli tomu nebudu hrát za národní mužstvo. Reggina na jaře bojovala o holé bytí či nebytí v Serii A, potřebovala mě. Byl jsem dál v reprezentaci mezi náhradníky, připravený v případě potřeby přijet," odmítá různé spekulace. Když přijde řeč na dalšího potomka a případně svatbu s Dianou, jen se usmívá a zakroutí hlavou... "Obojí má čas, jsme mladí, potomka neplánujeme, a svatbu nevidíme pro náš vztah jako podmínku." Ani žárlivost ho netrápí, byť vysoká česká blondýnka Italy přivádí k šílenství. "Ona Italy a Španěly nesnáší, jsem v pohodě," směje se.

Jen boj o záchranu

Jihoitalská Reggina bojuje rok co rok o udržení v nejvyšší soutěži. "Nic jiného jsem tu nezažil a ani to nečekám. Na podzim jsme začali doma s nováčkem Sampdorií Janov remízou 2:2. To není nejlepší, doma musíme vyhrávat a sem tam přivézt nějaký bod zvenku. Hlavně je potřebujeme brát našim bezprostředním soupeřům z druhé poloviny tabulky," konstatuje holou skutečnost provinčního italského klubu.

K mužstvu se vrátil trenér Colomba a změnil jeho herní systém. "Hrajeme klasiku, tedy na čtyři obránce v řadě. V přípravě jsem hrál pravidelně, mám místo na pravém okraji, nebo jako pravý vnitřní stoper. Tohle rozestavení mi vyhovuje lépe. Ve třech vzadu to byla velká honička," dodává s tím, že v Serii A už se nebetonuje jako dřív a také padá více branek.

"V soutěži je hodně kvalitních ofenzívních hráčů, diváci chtějí vidět branky. Naši fanoušci jsou v tomto směru skvělí. Povzbuzují nás, i když se třeba nedaří. Chodí jich pravidelně kolem pětadvaceti tisíc. Na velké týmy je náš stadión, kam se vejde skoro třicet tisíc diváků, úplně napěchovaný," přidá.

Není lavička jako lavička

Vysedávání na lavičce náhradníků rozhodně není jeho hobby. "Když jsem v Reggině nehrál, chtěl jsem pryč. V zimě asi nejvíc na hostování do Sparty, z něhož ale sešlo, pak se situace uklidnila. Měl jsem několik zajímavých nabídek ze Serie A, jenže vedení klubu o mém odchodu nechtělo ani slyšet. Vždycky nasadilo cenu, která zájemce odradila. Začal jsem znovu hrát, takže jsem byl zase v pohodě a nikam nespěchal. Ale řeknu upřímně, že tohle městečko, byť to mám z bytu kousek k moři, je neskutečně nudné. Když letím za Dianou na sever Itálie, cítím se tam lépe," naznačí, kam by ho táhlo i fotbalové srdce.

Jestliže v klubu by se proti dlouhému vysedávání na lavičce náhradníků ozval, v reprezentaci je to situace úplně jiná... "Reprezentace je vrchol a já si vážím už pozvánky do tohoto mužstva. Obrana se skvěle sehrála, trenér Brückner nemá důvod do ní sahat. Jsem ale připraven kdykoliv naskočit. I když jsem byl naposledy na srazu loni, není problém oživit si naučené taktické věci, stačí na to v podstatě jeden dva tréninky. Brücknera znám už z reprezentace do jedenadvaceti let, vím, co po hráčích požaduje. Určitě se chci v tomhle mužstvu udržet, protože má obrovskou šanci zahrát si na mistrovství Evropy," říká nahlas svoje přání s tím, že bude trpělivě čekat na šanci.

Reklama