Článek
Splnila exhibice v Hannoveru, kde jste během kariéry odehrál 229 zápasů a vstřelil čtyřicet branek, vaše očekávání?
Užil jsem si zápase náramně. Čekal jsem trošku více diváků. Možná Hannover trošku zaspal s prezentací akce, s reklamou. Ale i tak byla atmosféra super. Na tribunách bylo určitě přes deset tisíc diváků. Možná k patnácti. Strašně těžko se to odhaduje, protože byli rozprostřední po celém stadiónu.
Vždy jste patřil k jejich oblíbencům. Jak na vás reagovali? Připravili vám nějaké poutavé choreo?
Fanoušků z kotle dorazilo jen několik, takže na žádné velké choreo nedošlo. Ale když jsem střídal, odměnili mě diváci velkým a neskutečně krásným aplausem. Vstřelil jsem dva góly v dresu Liberce a skóre uzavřel trefou za Hannover, což bylo také fajn. Navíc jsem byl prvním hráčem, který se od Hannoveru takové exhibice dočkal, čehož si nesmírně vážím.
Více než polovinu zápasu jste odehrál v dresu Liberce, ale nakonec jste nastoupil i za Hannover. Jak se „přestup“ v jednom utkánízrodil?
Byli jsme domluvení, že budu hrát jen za liberecký výběr. A po vystřídání jsem myslel, že už do zápasu nepůjdu. Ale pak za mnou přišel trenér Hannoveru, abych šel hrát ještě za domácí. Takže jsem posledních pět minut odehrál za svůj bývalý klub.
Ale chvíli trvalo, než jste se dočkal oblečení německého týmu.
To je pravda. Kustod mi přinesl stulpny, trenýrky, ale dres asi nemohl najít. Nakonec jsem hrál ve vypůjčeném od jednoho diváka. Ale se svojí čtyřiadvacítkou, kterou jsem v Německu nosil.
Co následovalo po závěrečném hvizdu?
Na obří obrazovce běžel výběr mých akcí, všechno podkreslila pěkně sestřihaná muzika a já absolvoval čestné kolečko. Vážně paráda. Když jsem se rozloučil s fanoušky, následovala tisková konference. V hotelu nedaleko stadionu, kde kluci z Liberce spali, byl raut. Přišli lidé z vedení Hannoveru, byli tam hráči. Chodil jsem od stolu ke stolu a s každým chvilku promluvil.
V jak velkém tempu se exhibice hrála?
Do prvního poločasu nasadili domácí nejlepší možné hráče. Však měl také Hannover mraky šancí. Po přestávce se sestavy trošku promíchaly. Tolik se neběhalo, ale všichni se snažili. Když liberečtí vedli pět čtyři, domluvili jsme se na nerozhodném výsledku. Ale přišel roh a Vulin hlavou vstřelil šestý gól. A vyrovnat jsme s Hannoverem, za který jsem v tu chvíli hrál, už nestihli. Nakonec jsem tak poslední zápas v jejich dresu prohrál. Paradoxní bylo, že za domácí chytal druhý poločas náhradní brankář. No a moc se tedy neukázal a o místo v základní sestavě si rozhodně neřekl. Dostal dva hodně zbytečné góly.
Nemůže zhuštěný program narušit vaši přípravu na úterní zápas v Lichtenštejnsku?
Vůbec ne! Šel jsem v sobotu do postele dvě hodiny před půlnocí a v neděli letěl až v deset z Hannoveru do Curychu, takže jsem se krásně prospal. Navíc jsem byl brzy v hotelu ve Vaduzu, takže jsem se ještě natáhl tady v hotelu, než dorazili kluci po letu z Prahy. Pokud se rozhodne trenér Bílek zařadit mě v úterý do sestavy, zvládnu to bez problémů. Zápas v Hannoveru vážně neměl žádné zběsilé tempo, abych byl nějak vyždímaný.
