Článek
Příbram jste vedl posledních pět kol na jaře v boji o záchranu společně s Františkem Kopačem. To nepočítáte jako zkušenost?
V podstatě ne. Tenkrát se seběhlo všechno hrozně rychle. Prezident klubu Jaroslav Starka byl v nemocnici. Vedení odvolalo kouče Romana Nádvorníka a tým předalo asistentovi Františku Kopačovi. Společně s ředitelem Petrem Větrovským mě oslovili, jestli bych do toho nešel. Franta mě chtěl hlavně jako oponenta, protože ví, že říkám věci na rovinu a stojím si za svým názorem. Sice jsme byli vedeni jako rovnocenní partneři, ale hlavní zásluhu na záchraně má on. Než jsem se rozkoukal, liga skončila.
Neříkejte, že jste neudělal alespoň minimální zkušenost...
Jednu velkou. Dívat se na ligu z tribuny a dělat ji jako trenér, je nebetyčný rozdíl.
V létě vás oslovil šéf klubu Starka s tím, abyste tým vedl od nové sezóny jako hlavní trenér. Rozmýšlel jste si to?
Tentokrát ano a hodně. Neměl jsem ambice trénovat dospělé a nevím, proč tým nedostal Kopač a já nezůstal jeho asistentem, ale to je jiná otázka... Baví mě práce s mladými a moc si vážím lidí, kteří s žáky a dorostenci pracují. Není to o penězích, ale právě v těchto kategoriích tihle lidé odvádějí pro fotbal nejcennější práci. Nemám z ligy žádný strach, ale neumím si představit, že mi po osmi kolech Starka řekne, že končím a já nebudu mít do čeho píchnout.
Na čem jste se tedy dohodli?
Když mi to v lize nepůjde, vrátím se k mládeži. Postavil jsem otázku jasně. Buď mě chcete jen pro první ligu, nebo abych dál dělal pro příbramský fotbal, kterému, myslím si, mám co dát a baví mě to tady. Starka s Větrovským to přijali a věřím, že dohoda platí. Ale opravdu to není výraz alibismu, to je mi cizí. Ligu beru samozřejmě i jako výzvu, i když si nemyslím, že by případný neúspěch znamenal, že neumím trénovat.
V čem je největší rozdíl mezi prací s dorostenci a dospělými?
Řeknu to jednoduše. S dospělými chlapy a táty od rodiny musíte jednat jinak, než s mladými kluky. To je o psychologii. Musel jsem si zvyknout.
Nemáte obavu, že vám v lize mnohem ostřílenější trenér záchranář Kopač půjde po krku?
Tak to vůbec ne! Já ctím jeho zkušenosti a lidsky za Frantu dám ruku do ohně. My jsme se znali a spolupracovali, už když jsem vedl mládež. Samozřejmě v jednom týmu je to něco jiného, ale sedneme si a dobře se doplňujeme trenérsky. Věci spolu konzultujeme, vím, že se na něj, jako zkušenějšího, mohu spolehnout.
Příbrami se rozpadla obrana. Podařilo se vytvořit novou?
Pořád na tom pracujeme. Ricka, Krejčí, Hejda i Divíšek na ligu svými kvalitami mají, ale potřebuje si to sednout. Dělají taktické chyby. Věřím, že to stihneme do začátku ligy.
Neděsí vás tradiční příbramský boj o záchranu?
Vůbec ne! Když se před každým ligovým ročníkem mluví o kandidátech na sestup, spolu s nováčky každý hned řekne i Příbram. Tady to je už tradice a všichni jsme si zvykli. Ani na jaře v boji o udržení jsem v kabině nepostřehl sebemenší náznak paniky nebo zmaru. Kluci se semkli a záchranu vybojovali. Je tu vnitřní síla a tak to podle mne bude i nadále.
Ale zase půjde hlavně o boj o udržení...
Já jsem zvyklý na tvrdou práci a mám vysoké nároky na hráče. Říkám jim, že když se dobře připravíme a oni odevzdají maximum, pak není důvod se někoho bát, i když záleží i na tom, co vám dovolí soupeř. Porazit se dá každý. Myslím si, že tohle mužstvo má na to, aby si po podzimu vytvořilo dobrou bodovou pozici a hrálo někde kolem desátého místa. A v klidu se pak na jaře zachránilo.
