Článek
Odhalil jste korupci v nižších soutěžích a pak jste za ,odměnu' dostal trest v podobě desetiměsíčního zákazu činnosti. Cítíte po ocenění za fair play jakousi satisfakci? To, že jsem udělal správnou věc, cítím sám uvnitř, na to nepotřebuji diplom. Ale vážím si ho proto, že se celá kauza táhne už strašně dlouho. Beru to jako podporu, že existuje někdo, kdo mi drží palce.
Vy sám jste ovšem ve sportu také nejednal vždy úplně čestně... Ano. Dvakrát v mé fotbalové kariéře jsem hrál načerno a jednou jsme se domluvili na výsledku s jiným mužstvem. Byl bych raději, kdyby tyto mé prohřešky vyšly najevo dříve. Člověk prostě dělá v životě chyby.
Tyto vaše staré hříchy Český klub fair-play nebral v potaz? Vždyť to jsou vážné věci a mohlo vás to o ocenění připravit. Bylo to projednáváno...
Takže cenu berete jako své vítězství? Beru to jako výhru za to, že jsem se k tomu všemu vůbec odhodlal.
Trvalo vám odhodlávání k činu dlouho? Takové rozhodnutí se nerodí ze dne na den. Měl jsem konflikt s jedním sudím. To byla taková poslední kapka a já si řekl, že do toho půjdu. Ve fotbale je spousta věcí nefér.
Já jsem proto před dvěma lety dokonce s fotbalem skončil a po roce se k němu zase vrátil. Víte, ta situace v českém fotbale je tragická, směšná. Proto jsem se rozhodl, aby se něco stalo.
Co jste si myslel před vypuknutím celého případu? Že byste mohl korupci vymýtit? Změnit poměry? Bylo mi jasné, že kvůli mně všichni nezačnou hrát fair play. Nečekal jsem nějaký extra globální dopad. Ale věděl jsem, že je mnoho lidí, jimž tyto věci kolem fotbalu vadí a jsou na hraně, jestli s tím něco dělat. A já měl navíc možnosti... Věřil jsem, že těm lidem to může dodat impuls. Jenže korupce stejně byla, je a bude.
Všichni tři rozhodčí, kterým jste prokázal v televizi vinu, byli potrestáni. Vy však také. Šel byste s odstupem času do celé akce znovu? To je těžká otázka a ještě těžší odpověď. Nelituji toho, co jsem udělal, na druhou stranu nevím, zda bych byl ochoten to celé opět absolvovat. Čtyři měsíce je dlouhá doba.
Co vám za ten čas vadilo nejvíce? Otravující média? Ale ne. Spíš lidé, kteří to nějak nepochopili, nebo mě chtějí pomluvit.
Buďte konkrétnější... Jdu si třeba u nás v Poděbradech pro noviny, potkám známého, jednoho fotbalového funkcionáře, a on mi povídá: kup si tyhle noviny, máš tam o sobě půlstranu. A já už cítil, s jakou to říká pachutí. Potom poodešel padesát metrů, otočil se a začal na mě křičet, jestli mi nevadí hrát načerno.
Cítíte od mnoha lidí podporu? V Libici mě chápou a drží mi palce. Jsem v tamním klubu na hostování a oni mi řekli, že by mě chtěli na přestup. Největší kamarádi mi zůstali, jiní se vyhranili.
A co předseda disciplinárky Károlyi a předseda svazu Obst. Ti vás podpořili? Pan Károlyi ano. Myslím, že chápe, že jsem fotbalu chtěl pomoci. O Obstovi mám pocitové pochybnosti. V České televizi mě podporoval, ale když jsem si přečetl jeho prohlášení, že každý úspěch musí být po zásluze potrestán, měl jsem dojem, jako kdyby ho otočili na točně...
Jaký je aktuální stav vašeho případu? Podal jsem odvolání. Advokátní kancelář pana Kramariče se mi sama nabídla, že mě bude zastupovat.
Co uděláte s diplomem, který jste dostal? Mám takovou myšlenku, že bych ho přetrhl na polovinu. Tu první bych si nechal zasklít a pověsil ji na pěkné místo. Druhou bych zasklil též a dal ji reportérovi a kamarádovi ze střední školy Petru Hanouskovi, který se mnou celou reportáž natočil. Moc mi pomáhal a podporoval mne.
