Hlavní obsah

Horváth se v Japonsku dorozumívá portugalsky

Jan KrůtaPrávo

Fotbalista Pavel Horváth má za sebou první tři týdny angažmá v dalekém Japonsku a zatím je ze všeho nadšen. V týmu Vissel Kóbe, kam si ho jako posilu přivedli čeští trenéři Ivan Hašek a Pavel Řehák, naskočí za týden do bojů v tamní J-lize. "Už se nemůžu dočkat," říká.

Foto: REUTERS

Pavel Horváth škádlí svými kousky fotbalisty japonského Visselu Kóbe.

Článek

Soutěž měla delší přestávku kvůli asijskému šampionátu, který Japonci vyhráli, takže Horváth zatím za nový klub odehrál jen dva přípravné zápasy. Na postu režiséra hry, který má do projevu mužstva přinést řád. "Hráli jsme s týmy z nižších soutěží, takže se naše vítězství nedají přeceňovat," tvrdí 29letý záložník.

Má uklidnit hru

Hašek mu klade na srdce hlavně to, aby se snažil uklidnit hru. "Kluci jsou fotbalově dobří, hraje se tady ve velké rychlosti. Akorát někdy jsou trochu zbrklí a za každou cenu se snaží chodit dopředu," popisuje. "Od začátku se snaží hrát presink, prvních patnáct minut se jezdí v neskutečném tempu. Člověk aby měl pomalu atletickou kondici," usmívá se.

Zatím s tím nemá problémy, v tréninku totiž hráči Kóbe dostávají dost zabrat. "Dvě hodiny v tom vedru a každý toho má plné zuby. Teplo je tady pořád. A když náhodou zaprší, tak má ten déšť asi tak čtyřicet stupňů," říká s nadsázkou. "Ivan nás zrovna nešetří, ale doufám, že se v lize potvrdí to přísloví: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti."

Mužstvo je tvořeno převážně japonskými hráči. Kromě Horvátha jsou v něm ještě tři Brazilci. "Mám pocit, že by nám to mohlo docela šlapat. Hrajeme na tři obránce a pět záložníků, přičemž jeden operuje hned za dvojicí útočníků. Celkově je to dost ofenzívní styl, což by mi mělo vyhovovat," odhaduje.

V Japonsku se už stihl aklimatizovat, na české ambasádě v jihokorejském Soulu si vyřídil pracovní vízum, které je pro cizince nezbytné. Po třech týdnech bydlení v hotelu se přestěhoval do nového bytu. "Je ve stejném baráku, jako bydlí Ivan Hašek s Pavlem Řehákem. Kousek od moře, paráda," libuje si. Do čtrnácti dnů za ním přijedou manželka Jana s dcerou Adrianou. "Už se na holky těším."

Se vším, co potřeboval zařídit, mu pomohli jeho krajané. "Je super, že tady Háša s Řehym jsou, všechno je jednodušší. Vždyť komu se poštěstí, aby měl na zahraničním angažmá české trenéry," říká fotbalista, který do Japonska přestoupil z Teplic.

Stříkají po sobě

Za sebou už má zahraniční štace ve Sportingu Lisabon a Galatasaray Istanbul, takže už zhruba věděl, co může od angažmá v cizí zemi čekat. I když Japonsko je pro Čecha pořád daleko větší exotika. "To sice je, ale je to krásná, civilizovaná země, žádná divočina jako v Turecku. Cítím na sobě, že jsem tady zase našel klid, který jsem měl třeba v Portugalsku. Mám na všechno víc času a můžu se soustředit jen na fotbal. V Čechách jsem pořád něco zařizoval, jezdil jsem mezi Prahou a Teplicemi. Tady je to jiné. Určitě je to v tomhle směru změna k lepšímu a doufám, že se to projeví i na fotbale."

Věčný nositel dobré nálady a neúnavný šprýmař rychle zapadl do mužstva, ostatní ho vzali. "Já s tím nikdy moc velké problémy neměl," říká hráč, který bude v Kóbe nosit dres s číslem 14. Postupně se začíná osmělovat. "Ti kluci tady mají rádi srandu. Už jsem v kabině pár věcí zkoušel, akorát ještě pořádně nevím, co si ke komu můžu dovolit. Takže zatím to bylo jen stříkání studenou vodou v kabině a docela se jim to zalíbilo..."

Se spoluhráči prý nemá sebemenší problém. Naučil se jejich jména. "Ale jsou to jen zkrácené verze - Kodži, Čika, Bauru," popisuje. Jemu říkají stejnou přezdívkou, jakou měl v Čechách - Horvy. "Akorát to zní spíš jako Horby, tak je v tom nechávám."

Pro našince je v Japonsku největší potíž jazyková bariéra, ale Horváth se s tím vypořádal po svém. Trenéři vedou přípravu v japonštině, ale když potřebuje, může se kdykoliv zeptat, co vlastně chtějí. "Pár výrazů a základních frází už umím, ale nejvíc si tady vystačím s portugalštinou," šokuje.

Brazilští spoluhráči totiž mají na každém kroku tlumočníka, který jim všechno z japonštiny do jejich rodné řeči překládá. Horváth se během roku v Portugalsku naučil dost, aby všemu porozuměl. "Navíc tady asi tři Japonci hráli v Brazílii, takže portugalsky mluví taky dobře. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se v Japonsku budu domlouvat portugalsky," usmívá se. Nové spoluhráče toho česky zatím moc nenaučil. "Ani to není potřeba. Dost toho už znají od trenérů..."

Srazil reklamní poutač

Zatím prý nezaznamenal nějaké velké odlišnosti proti evropským fotbalovým zvyklostem. "Akorát mě šokovalo, že se chodí sprchovat i před tréninkem. Deset minut leží v teplém bazénu, pak se oblíknou, vyčistí si zuby a jde se trénovat," přibližuje.

Ve chvílích volna se Horváth snaží poznat všechno nové, aby se s prostředím co nejrychleji sžil. Dokonce už si zvykl i na jízdu autem vlevo. "Dostal jsem od klubu starší toyotu, ale slíbili mi bavoráka. Když jsem jel poprvé, skoro se stmívalo a po pěti minutách jsem srazil nějakého reklamního panáka na zahrádkářské potřeby. Zdálo se mi, že jsem ho jen trošku štrejchnul zrcátkem, ale pak jsem se podíval dozadu a válel se tam celý rozsekaný..."

"Nebo jednou, když jsem ještě tolik neznal cestu, jsem uhnul na most, který vede na ostrov. Jenže tam vybírají mýtné, tak mě to stálo 4500 jenů za cestu tam a pak jsem to musel vysolit znovu, když jsem se vracel zpátky."

Na stadión i do města jezdí i vlakem, protože je to v Japonsku pohodlnější. "Vlaky jsou čisté a rychlé. Je to výhodnější i kvůli tomu, že ve městě se strašně špatně parkuje. Akorát s tou přesností to zas není až takové, jak se v Čechách traduje. Jednou už jsem zaregistroval zpoždění šest minut," přiznává Horváth.

Na suši s papírkem

V zemi vycházejícího slunce si našel brzy zálibu i v jídle. V Portugalsku se naučil jíst hodně ryb a v Japonsku je jako v sedmém nebi. "Na suši už jsem občas chodil i v Praze, ale tam je to dost drahé. Háša mi poradil jeden suši bar a je to úplně super. Za stejnou cenu co v Čechách toho tady dostanu pětkrát tolik. Akorát mi Ivan musel napsat na papírek, jak se ty ryby řeknou japonsky. Takže to tam vždycky přelouskám a už se to nandává na talíř..."

Reklama

Související témata: