Článek
Mužstvu se paradoxně začalo v podzimní části J-ligy dařit až v době, kdy od něj odešel po dohodě český kouč Ivan Hašek. V týmu tak z trojice Čechů zůstali jen asistent Pavel Řehák a Horváth.
"Ty naše špatné výsledky rozhodně nebyly vinou Ivana. Mohli jsme za to jen my na hřišti. Začali jsme líp bránit, protože jsme dostávali hloupé góly a skoro v každém zápase jsme prohrávali. Na Haška tady všichni vzpomínají v dobrém," říká český záložník.
Kope už i penalty
Visselu se po odchodu Haška, který je ještě stále v Japonsku, povedly tři dobré zápasy, v nichž získalo mužstvo sedm bodů. Až včera prohrálo 0:2 na hřišti Oity. Tam Horváth nehrál kvůli žlutým kartám. Přesto se Kóbe dál pohybuje v dolní polovině tabulky. "Do konce zbývají čtyři kola a poslední snad nebudeme. Ligu tady rozšiřují na 18 týmů, takže jen šestnáctý celek bude hrát baráž o udržení s třetím týmem druhé ligy," prozrazuje.
I když je v Kóbe relativně krátce, brzy začal zahrávat všechny standardní situace, dokonce už kope i penalty. "Pět gólů v deseti zápasech, to je na mě slušná bilance. Jsem docela rád, že mi to tam začalo padat," lebedí si Horváth. Střelecky se mu daří hlavně na domácím stadiónu Wing, kde se hrálo i mistrovství světa. "Tam jsem dal čtyři góly, jeden v Ósace."
Brzy si získal i fanoušky, kterým hned po svém prvním gólu zahrál z radosti na imaginární kytaru. Tak, jako to dělal v Teplicích, aby poslal pozdrav kamarádům z kapely Kabát. "Lidi jsou z toho unešení. Dokonce mi na klub přišlo pár dopisů od fanoušků, že se jim to strašně líbí," usmívá se. "Japonští spoluhráči mi říkali, že viděli nějaký žákovský turnaj a když tam dal jeden z hráčů gól, dělal to samé co já. Prý jsem pro ně inspirací..."
Na příznivce mužstva nedá dopustit. "Jsou bezvadní. Fandí, i když se nedaří. Je jim skoro jedno, jestli vedeme nebo ne. Když jdu kopat roh, dvakrát nebo třikrát na ně mávnu oběma rukama a jsou v laufu. Takové věci mají rádi," popisuje.
Motorku musí mít
Český záložník si dal nucenou zápasovou pauzu, ale k příští neděli se už upírá veškeré jeho snažení. Firma Kawasaki, jeden z hlavních sponzorů týmu, totiž vypsala zvláštní prémii. Pokud domácí zvítězí, jejich nejlepší hráč dostane motocykl. "Nenahrávám, budu házet i auty a vykopávat od branky," plánuje s nadsázkou Horváth. "Motorka musí být moje a je mi jedno, jaká to bude..."
V Japonsku se hráč i jeho rodina stále setkávají s něčím novým, životní styl je přeci jen dost odlišný. A k tomu zemětřesení. To je v zemi vycházejícího slunce dost přirozený a častý přírodní úkaz. "Zaplať pánbůh se nám to zatím vyhýbá," odfukuje někdejší hráč Sportingu Lisabon a Galatasaray Istanbul.
"Zrovna teď tady byla dvě hodně silná zemětřesení o síle sedmi stupňů. V Nigatě kvůli tomu odložili zápas, bylo tam asi třicet mrtvých. Jenže je to venkov a mají tam domečky jako z karet. Proto tam byly takové škody," říká.
Dal si pivní krávu
Sám se na tyto věci raději snaží nemyslet. "Už jsem na vlastní kůži zažil dvě zemětřesení, i když nebyla tak silná. Ale i tak to bylo nepříjemné. Jednou nás to zastihlo doma, podruhé v nákupním centru. Ty slabší člověk ani neregistruje. Navíc dům, ve kterém bydlíme, má prý nějaké speciální vyztužení proti zemětřesení. Ale když by přišla nějaká řacha... Lepší nad tím nespekulovat," říká a vzápětí přejde na veselejší téma.
V pátek byl v restauraci, kde servírují jednu specialitu. Žádné suši, žádná rýže. "Je to taková pivní kráva," usmívá se Horváth do telefonu. "Speciální hovězí maso, které si člověk sám griluje. Krávy krmí směsí, do které prý přidávají pivo a ještě jim tím pivem zaživa potírají kůži. Ale to maso je fakt lepší a člověk u toho ani nemusí pít pivo. Kdybych spořádal dvě kila masa, tak jsem určitě nalitej..."
