Článek
Do konce roku 2004 zbývají prakticky už jen hodiny. Jak se za ním ohlížíte?Tak trochu s rozpaky. Přinesl hodně krásného i smutné chvíle, ale na to hezké se vzpomíná lépe. Hlavně na EURO a bronz.
Jak jste si užíval sváteční dny?Přestávku jsem potřeboval jako sůl. Podzim v Dortmundu byl hrozný. Doma jsem si báječně vyčistil hlavu a cítím se příjemně, ale už 3. ledna musím zpět na zimní přípravu. Hned po návratu jsme třeba s Honzou Kollerem chodili hrát hokej. Svátky jsem strávil doma s rodinou, to je naše tradice. Vždycky se na to moc těším, protože jako rodina držíme báječně pohromadě. S bráchou Jirkou jsem neužil tolik legrace jako dřív, protože se zotavuje po problémech s kolenem. On je proti mě hrozný smolař.
Vánoce jste netrávil s přítelkyní Radkou Kocurovou?Svátky ne, ona byla u svojí rodiny na Moravě. Spolu jsme byli po svátcích.
Zmínil jste bratrovu smůlu, ale vy jste si zranění a zdravotních problémů v končícím roce užil také hodně...To tedy ano. Hlavně zlomená ruka mi dala zabrat.
Vždyť jste například na mistrovství Evropy říkal, že se s tím hrát dá, a tvářil jste se, jako by vám ta trubka, která vám koukala z předloktí, ani nevadila. Nebo to byla taktická finta?Taktická finta. Nechtěl jsem, aby jedním z témat psaní byla tyč v mojí ruce. Raději jsem říkal, že je v pohodě, ale bylo to úplně jinak. Bolela mě při prudším pohybu, ani nemluvím o tom, když jsem na ni spadl nebo mě do ní někdo třeba nerad bouchnul. To bylo hrozné. Bolestí jsem měl i slzy v očích. Kolikrát mi i během zápasu tekla z ruky krev. Už bych něco takového nechtěl zažít.
Co vám na tuhle nepříjemnost kromě vzpomínek zbylo?Ta kovová tyčka, kterou jsem měl v ruce několik měsíců. Dali mi ji v nemocnici a já ji mám jako takový talisman, aby mne už nic podobného nepotkalo. Když mi ji vyndali, byla to obrovská úleva. První dny to pochopitelně bolelo, ale pak jsem si užíval každé chvíle, kdy už byla venku. Bolest ustupovala a já mohl s rukou dělat skoro všechno jako dřív. Teď už to je opravdu jen nepříjemná vzpomínka.
Tak raději k něčemu příjemnějšímu. Když vám řeknu EURO, co se vám vybaví?No vidíte, to je zase takové smíšené. Vzpomenu si třeba na to fantastické utkání a vítězství nad Nizozemskem, kdy jsme zápas otočili z 0:2 na 3:2, nebo jak jsme porazili Němce či ve čtvrtfinále Dány. A pak si také vzpomenu na poslední sekundy prvního nastavení a Dellasův gól, který nás poslal domů. To už je zase úplně jiná vzpomínka.
To je asi strašná bezmoc, když dostanete gól a už na něj nemůžete odpovědět...Ukrutná. Bylo to něco neskutečného. Ten okamžik jsem viděl mockrát a pořád je pro mne nepříjemný.
Třeba proto, že jste hned na začátku mohl dát gól a všechno by bylo jinak?I proto. Tohle jsem slyšel mnohokrát a sám to vím nejlíp. Kdyby moje střela šla o pár centimetrů níž, možná o tři nebo pět, místo do břevna, vedli bychom a troufnu si říct, že bychom vyhráli 3:0.
Jenže fotbal není o kdyby...To je pravda. Měli jsme skutečně na tři góly, pak nám i oni dávali chvíli zabrat, jenže gól dali oni, my ne. Fotbal je i o štěstí a nás proti Řekům opustilo. Měli jsme ho v jiných zápasech. Třeba s Dány jsme se dostali do tří šancí a byly z toho tři góly.
Odborníci tvrdí, že český tým měl EURO vyhrát, souhlasíte?Teď už je to jedno, ale pravda je, že jsme v Portugalsku hráli nejhezčí fotbal. V jediném utkání nám selhala střelecká muška a museli jsme domů. Co nám to je platné. Řekové s defenzívou došli až k titulu.
S reprezentací se vám daří i na podzim. Na Sportovci roku jste slíbil postup na mistrovství světa. Má na něj tohle mužstvo?Já jsem to až tak neslíbil, řekl jsem, že máme skupinu dobře rozjetou a měli bychom postoupit. My si nemůžeme klást nižší cíl. Co se týká kvalit české reprezentace, myslím si, že když postoupíme, budeme pohromadě a ve formě. Můžeme myslet na přední umístění i na mistrovství světa. Bude to v Německu, takže podpora fanoušků bude ještě větší.
Když jsme se dostali do Německa, v čem vidíte příčiny dortmundského podzimního propadáku, je to jen v tom, že klub nemá peníze?Pochopitelně atmosféra, která vládne ve vedení a kolem klubu a již média neustále rozebírají, nám na pohodě nepřidá. Podepsalo se to na celém mužstvu. Když už se zdálo, že zvedneme hlavu, zase jsme zbytečně prohráli. Prostě se to s námi táhne, leží to na nás jako deka a nikdo neví, jak z téhle situace ven.
Sedět tváří v tvář rozzlobeným fanouškům, to vám tedy nezávidím...Není co. Když nás potkala krize předloni, a nebyla zdaleka taková, sedělo před nimi celé mužstvo. Teď jsme tam byli tři. Odpovídat na jejich otázky je nepříjemné. Co máte říct na otázku, proč se mužstvu nedaří, když neznáte recept, jak to změnit. Kdybychom věděli jednoznačnou odpověď, určitě bychom udělali maximum, aby se situace co nejrychleji otočila.
Jsou otázky fanoušků nepříjemnější než dotazy novinářů?V takové situaci určitě.
Říkal jste, jak z toho ven. A co takhle ven z Dortmundu, znáte cestu?Tu může znát můj manažer. Pokud vím, Dortmund odmítl už několik nabídek na můj přestup. Já bych šel hned, jakmile by se objevila nějaká zajímavá. A v tuhle chvíli bych ani netrval na Španělsku, kde bych si chtěl určitě zahrát.
Což když nepřijde nabídka, která by Dortmund zaujala?Tak budu muset vydržet, ale já doufám, že přijde. Pokud bych zůstal, budu se samozřejmě snažit udělat maximum pro to, aby Dortmund co nejdříve opustil místa těsně nad sestupovými vodami. Nejsem zvyklý hrát o záchranu, ale o titul.
Takže vaše největší přání je co nejlepší forma pro celou Borussii?Řekněme, že to je jedno z přání. Především přeji zdraví svým blízkým, spoluhráčům, všem dobrým lidem i sobě. Hlavně reprezentaci, aby vydržela forma, pohoda a postoupili jsme. Pak pochopitelně přeji vše nejlepší i Dortmundu.
