Článek
Berger byl nejen fotbalovým symbolem, ale také obyčejným člověkem, jehož měli fandové rádi i proto, že říkal věci, jak je cítil, vypít s nimi něco ostřejšího mu nedělalo problém a dovolil si i "sáhnout" na tehdejší hlavu státu Gustáva Husáka. Dostal se za to na 28 dní do ruzyňské vazební věznice, soud mu dal podmínku na čtyři roky a Berger se podrobil protialkoholické léčbě (1982). Pro fotbal jej zachránil Václav Ježek a vrátil ho do Sparty.
Břevnováka Jana Bergra přivedl do nejvyšší soutěže přes Plzeň trenér Tomáš Pospíchal. Na vojně v Dukle pak získal svůj první mistrovský titul (1979) a další dva přidal se Spartou (1984 a 1985). V roce 1984 byl zvolen fotbalistou roku.
S reprezentací, za niž odehrál tři desítky utkání a dal tři góly, získal bronz na ME 1980 v Itálii a s olympioniky v témže roce i zlato v Moskvě. Později hrál za FC Curych a žil až do konce devadesátých let ve Švýcarsku. Z jeho tří synů jen nejstarší Jan nakoukl do nejvyšší soutěže v Česku, synovec Patrik však válí za Aston Villu. Jan Berger trénuje Duklu v pražském přeboru a nikdy nejde daleko pro kritická slova proti fotbalovým nešvarům.
