Rubriky:

Fotbal

Masopust: Dnešní fotbal je rychlejší a mnohem tvrdší

9. února 2006 12:13

Už třiačtyřicet let uběhlo od chvíle, kdy Josef Masopust převzal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Legendární fotbalista slaví ve čtvrtek pětasedmdesátiny a při té příležitosti si povídal se svým dlouholetým spoluhráčem a poté redaktorem Práva Ivo Urbanem.

 

archiv Ivo Urbana

Jak se cítí nejlepší fotbalista Evropy 1962 třiačtyřicet let poté, co převzal na Strahově před zápasem Dukly s Benfikou Lisabon Zlatý míč?
Musím říct, že si ani neuvědomuju, že je to tak dávno, protože vzpomínky na tu malou oslavu jsou pořád živé. A protože se cítím celkem dobře, tak mi ani nepřipadá, že už od té chvíle uplynulo tolik let.

Žádné staré zranění tě netrápí?
Je to s podivem, hrál jsem dvacet let ligu, v Belgii jsem končil s fotbalem ve čtyřiceti letech a nemohu si ani v nejmenším stěžovat, že mě bolí kotník nebo koleno. Vůbec nic, žádné potíže.

Možná je to i tím, že fotbal nebyl tenkrát tak tvrdý a kontaktní jako dnes.
Určitě. Fotbal jako většina kolektivních sportů prochází vývojem, je rychlejší a směřuje k větší tvrdosti. Dnešní fotbal proti tomu našemu je náročnější v nasazení, v tvrdosti v osobních soubojích, ale přesto si myslím, že fotbal v naší době byl líbivější, lahodnější pro oko diváka.

Kdy jsi vlastně naposledy kopnul v zápase do míče?
To je asi patnáct let. Stará garda Dukly hrála v Děčíně a přemluvili mě, abych taky na chvíli nastoupil. Ale bylo to opravdu jen na chvíli. Byla tam totiž se mnou manželka a domlouvala mi: "Pepíku, není ti dvacet, a ty jsi takovej blázen, že když vlezeš na hřiště, tak si myslíš, že to musíš strhnout. Buď rád, že jsi zdravej a že chodíš." Tak jsem ji poslechl.

Sehrál jsi 63 zápasů za národní mužstvo, a není asi těžké uhodnout, na které utkání nejraději vzpomínáš...
Pochopitelně, na finále mistrovství světa 1962 s Brazílií. Já jsem si jako kluk, když jsme kopali někde na louce, říkal: "Hrajeme finále mistrovství světa, já dávám gól a vyhráváme." A ono se mi to téměř splnilo. Hrál jsem ve finále mistrovství světa, gól jsem dal, ale bohužel jsme nevyhráli.

V Dukle jsi strávil sedmnáct let, to je na dnešní poměry nepředstavitelně dlouhá doba...
Z Dukly se nepřestupovalo snadno. Měli jsme tam výbornou partu, dařilo se nám, vyhrávali jsme, jezdili jsme do zahraničí. Proč přestupovat? Byla jiná doba, do ciziny se tenkrát legálně odcházet nedalo. Měl jsem nabídky z Německa, z Francie, z italské Sampdorie Janov, ale nešlo to. Až když se v polovině šedesátých let trochu uvolnily poměry, šel jsem na dva roky do Belgie. Ale to už mi bylo osmatřicet let.

Ale vraťme se do současnosti. Jak vidíš naděje našich fotbalistů na mistrovství světa?
Já tvrdím, že naše současné národní mužstvo je jedno z nejlepších, jaké jsme kdy měli. Samozřejmě to chce, aby tým byl kompletní, aby se všichni hráči dali zdravotně do pořádku a aby byli schopni odevzdat to, co umějí. Ale lehké to nebude.

Pojedeš se na mistrovství podívat?
Franz Beckenbauer, když byl nedávno v Praze, mě pozval na zahajovací zápas do Mnichova. Musím prý vidět nový mnichovský stadión, že je to senzace. A náš fotbalový svaz připravuje pro několik bývalých reprezentantů zájezdy na utkání českého mužstva. Měl bych prý být mezi nimi.

Ivo Urban, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Fotbal

Filtr článků - Fotbal


Výsledkový mix: