Kosovo mělo být outsider, ale vyhrává, varuje Čelůstka

Především v tom, že jsme spolu odehráli několik zápasů, a víme, kdo může, od koho co čekat. Zatím je to ku prospěchu. Doufám, že v Kosovu a Černé Hoře navážeme na povedený červen a domácí výhry nad Bulharskem a Černou Horou. Ideální by bylo přivézt z Balkánu šest bodů. Byla by to skvělá pozice do závěru kvalifikace. I do říjnového utkání s Anglií doma by se nám šlo líp. Bude to svátek. Doufám, že tentokrát se budou míče odrážet k nám, a ne k nim jako ve Wembley. Pětigólový výprask nedopustíme.

Kosovo mělo být outsiderem skupiny, ale není. Vypadají herně líp než Černohorci nebo Bulhaři. Jak nám řekli trenéři, čtrnáct zápasů v řadě neprohráli. I když to nebyli třeba silní soupeři, taková šňůra už něco pozitivního o týmu ukazuje a zvedne vám sebevědomí. Jejich hráči nastupují v kvalitních evropských klubech. Zejména doma v bouřlivém prostředí jsou jako národní mužstvo hodně silní. V UEFA a FIFA jsou relativně krátce, chtějí se ukázat.

Jsou rychlí, techničtí, výborní ve hře jeden na jednoho. Mají hodně nebezpečnou ofenzívu. Z Turecka znám velice dobře útočníka Muriqiho, který v létě přestoupil z Rizesporu do Fenerbahce a ve třech kolech dal už dva góly. Střelecky se mu daří i v reprezentaci. Je hodně nepříjemný, má skoro dva metry, urostĺý chlap, který dokáže svoje parametry uplatnit na trávníku i ve vzduchu. Na něj si musíme dát velký pozor, je třeba ho eliminovat, aby se nedostával do šancí. Mají také velice dobré krajní záložníky nebo křídla. I když několik hráčů je zraněných, dokáží je nahradit. Musíme se na ně velice dobře připravit.

S obavou ne, ale s respektem ano. My se na ně nesmíme ohlížet. Když se soustředíme na naši hru, dáme do ní všechno, na co máme, uspějeme. Spíš oni by měli mít obavu z nás.

Podle mne to tak je. O Muriqim jsem mluvil, pak tam mají jednoho stopera, který je také dobrý ve vzduchu. Ostatní by v téhle činnosti neměli být tak zdatní. Víme o tom a měli bychom vzdušné převahy využít zejména při standardních situacích. Dobrých hlavičkářů máme v mužstvu určitě víc než Kosovci.

Mluvil jsem o tom s trenérem Korkmazem. Je to dočasné řešení vzhledem k problémům na levém kraji obrany. On ví, že jsem na kraji hrával, takže toho využil, i když to mám jako pravák přes nohu. Po reprezentační pauze bych se měl vrátit na stopera, kde se cítím lépe. Ale nemám s tím ale problém. Z pohledu reprezentace vytvářím tlak na Filipa Nováka (smích).

Určitě. Atmosféra je skvělá, dřív tady taková nebyla. Je to velice důležité před zápasy, které nás čekají. Jsme parta, která chce postoupit na Euro a uděláme pro to maximum.

Pořád se tam stávají věci, která vás překvapují. Pravdou je, že ty roky, už jsem začal sedmou sezónu, jsem si zvykl. Dělám pokroky i v jazyce. Dlouho jsem komunikoval převážně v angličtině, teď už jsem poskytl první televizní rozhovor v turečtině. Snažím se čím dál víc poznávat lidi a zemi. Daří se to mně i rodině, žijeme na jihu v Antalyi u Středozemního moře, kde je krásně a jsme tam velmi spokojení. Pro fotbal jsou tu skvělé podmínky, máme za městem krásné tréninkové centrum. Je to lepší než na severu v Trabzonu u Černého moře, kde jsem hrál před tím.

Antalya je velké město, nejsou tu tak divocí fanoušci jako v Istanbulu nebo vyhlášeném Trabzonu. Tam když jsem hrál, poznávali nás a zastavovali všude, tady mám větší klid. Někdy mě zastaví, požádají o fotku s podpisem, popovídají si a jsou velmi příjemní. Jsme menší klub. Istanbulská trojka Fenerbahce, Galatasary, Besiktas, ale i Trabzonspor mají fanoušky po celém Turecku. Antalya spíš jen v okolí, ale jsou skvělí.

Změny jsou v Turecku velké, u nás odešli čtyři hráči a čtyři přišli. Zdravé jádro týmu zůstalo. Mužstvo je dobře nastavené. Sice jsme po vítězství na hřišti Göztepe doma prohráli s Denizlisporem, ale pak jsme remízovali na trávníku Konyasporu, takže jsme v půlce tabulky. Herně nevypadáme špatně. Věřím, že budeme sbírat bod.

Nahoře se pravidelně drží istanbulské kluby, ty mají vždy nejvyšší ambice. My se budeme snažit o čtvrté páté místo, což znamená kvalifikaci o evropské poháry. Už dvakrát jsme byli kousíček od této mety. Tentokrát se chceme o Evropu poprat. Bylo by to pěkné i pro fanoušky. Chodí jich hodně, na velké zápasy vyprodají třiatřiceti tisícové hlediště našeho stadiónu. Jezdí za námi i ven, i když to není jednoduché, a hlavně časově náročné.

Jsem tam jediný Středoevropan, nejblíže z tohoto pohledu je belgický gólman Ruud Boffin, takže s ním jsme nejvíc v kontaktu a někam i zajdeme. Polovina kádru jsou Turci, druhá cizinci, z toho je pět Brazilců, tři Francouzi. Ale není to o partičkách, jsme tým, i když na pivo společně nechodíme (úsměv). V kabině to ale žije, užijeme si i spoustu legrace. V Trabzonu jsem měl tři Slováky, Marka Saparu, Roberta Viteka a Marka Čecha. Je přirozené, že máte s krajany hodně společného, takže se bavíte spolu víc než třeba s Brazilci.

Píšeme si nebo voláme. Není to jen v rámci vzájemných zápasů. Když jsem se objevil v Istanbulu, sešli jsme se s Davidem, Filipovi jsem zařizoval hotel pro rodinu. U nás na jihu je lepší koupání, než u nich na severu (smích). To je přeci normální naše vztahy jsou perfektní.

Především fotbal a basketbal. Však jsem hned po vítězství našich basketbalistů nad Turkama na mistrovství světa naposílal do Turecka esemesky, aby věděli, jak zápas dopadl. Oni rádi machrujou, tak abych je dostal zpátky na zem (smích).