Článek
Norský internacionál a FC Kodaň je osudové spojení. Ani srdeční kolaps na hřišti ho nedokázal přervat. Fotbalisté jako Marc-Vivien Foe, Miklos Feher, Antonio Puerta či Gregory Mertens takové štěstí ve stejných případech neměli. On dokázal přežít.
„Kritická chvíle, na kterou nikdy nezapomenu. Mohl jsem zemřít, když jsem měl na sobě klubové barvy... Nicméně tak nepřemýšlím. Láska ke klubu nemá s tím, co se stalo, nic společného," líčí padesátiletý Stale Solbakken.
S dvouletou přestávkou působí na lavičce FC Kodaň už 11. sezonu a má na kontě stejný počet domácích trofejí. O všechny velké úspěchy však málem mohl přijít, kdyby dramatické události z března 2001, kdy ještě za klub sám hrál, neměly tak šťastný konec.
„Vezl jsem tehdy nejstarší dítě do školy a pak jel na trénink, všechno bylo normální. Ale při rozcvičení jsem dostal srdeční zástavu. Jednalo se o kognitivní poruchu srdeční činnosti, která může nastat při jisté psychické zátěži," vrací se o sedmnáct let zpátky.
Je zázrak, že žije
Další sled událostí zná jen z vyprávění. Solbakkenovi šokovaní spoluhráči přivolali sanitku, pokusy o oživení srdce přímo na hřišti byly marné. „Je zázrak, že žije. Byl klinicky mrtvý, jeho srdce přestalo na sedm minut bít," vypráví tehdejší klubový lékař Frank Odgaard, který se o masáž srdce okamžitě pokoušel.
Celý klub zahalil smutek a čekal, že z nemocnice dorazí nejhorší zpráva. Až tam lékaři zjistili, že důvodem byla dosud neobjevená vrozená srdeční vada. Solbakken se ovšem po 30 hodinách z těžkého bezvědomí probudil a za dva týdny odešel po svých domů.
„Když jsem se probral, cítil jsem se o trochu lépe. Ale pro ostatní lidi kolem mě to bylo hrozné. Nevěděli, co se stalo, co se mnou bude, jestli můj mozek bude fungovat jako dřív. Zážitek, na který si vzpomenu pokaždé, když přicházím do tréninkového centra. Nebyl traumatizující jen pro mě, ale pro celý tým, rodinu a každého z klubu."
Ve 33 letech kariéru raději ukončil
Dlouhý kolaps se obešel bez následků, prostě zázrak. Solbakken dostal kardiostimulátor a navrch svolení, že může hrát fotbal dál. Ve 33 letech ale kariéru raději ukončil. „Srdce bylo znovu silné, riziko jen teoretické. S manželkou a dětmi jsme se však rozhodli, že nemá cenu osud víc pokoušet," vysvětluje norský internacionál.
A tak se stal trenérem, který proslavil svou Kodaň. Kdo však čekal, že po návratu ze záhrobí bude klidným koučem, šeredně se spletl. „Možná se uklidnil v životě, na lavičce rozhodně ne. Je strašně impulsivní," poukazuje bývalý český reprezentant Zdeněk Pospěch, který pod Solbakkenem zažil na Parken Stadionu slavnou éru s Ligou mistrů.
„Šel z bláta do louže, absolutně se neuklidnil. Impulsivní byl už jako hráč, na lavičce prožívá ještě větší emoce. Však také kolují videa s jeho výbuchy," usmívá se Libor Sionko, další český absolvent Solbakkenovy kodaňské školy.
