Článek
Až kýčovitě pohádkový příběh prožil znovu, když v nastaveném čase odvety v Palermu svým gólem nasměroval zápas do prodloužení a po něm ještě jako bonus přidal proměněnou rozhodující penaltu v závěrečném rozstřelu. A Boleslav tak díky Sedláčkovi podruhé za sebou slaví postup do skupin v Poháru UEFA.
"Kluci už si ze mě dělali srandu, že je to do roka a do dne, že se přesně opakuje historie," usmíval se Sedláček hodinu po čtvrteční půlnoci na letišti v Palermu, když se výprava Mladé Boleslavi chystala na návrat do Prahy. "Ty pocity jsou ale asi stejné jako loni po Marseille, i když teď je to lepší v tom, že je všechno ještě čerstvé," porovnával sedmadvacetiletý fotbalista.
I dvě hodiny po zápase byl plný dojmů, nestačil přijímat gratulace hrnoucí se ze všech stran, donekonečna musel líčit detaily situací, které z něj na Sicílii udělaly hrdinu. Sedláčkova první velká chvíle přišla ve třetí minutě nastaveného času: po závaru se k němu odrazil míč a boleslavský hráč míč z poslední možné akce v normální hrací době zblízka napálil pod břevno, čímž přivolal prodloužení. "Ani nevím, jak se to semlelo. Jen jsem se soustředil na to, abych propálil gólmana," popisoval Sedláček.
Brankář Miller má další gólovou přihrávku
Jeho trefa v Palermu nápadně připomínala situaci z loňské bitvy s Marseille, také v ní totiž Sedláčkovi na gól přihrál brankář Miroslav Miller. Ten i ve čtvrtek při závěrečném náporu přiběhl podpořit své kamarády do pokutového území soupeře a a znovu výrazně přispěl ke klíčovému gólu.
"Je to sranda, už jsme se o tom s Mírou Millerem bavili, že má druhou asistenci v Poháru UEFA. Teď mi to hezky přiťuknul kolenem," smál se Sedláček. "Míra šel na roh v Palermu před koncem už jednou, ale nakonec cuknul zpátky. Tak vyrazil až napodruhé a vyšlo to skvěle," uvedl Sedláček.
Jeho radost vůbec nezkazil fakt, že branka zřejmě zaváněla ofsajdem, na což po utkání poukazovali i rozmrzelí hráči Palerma. "Vůbec nevím, jestli to je pravda, nebo ne. Já jsem se jen myslel na to, abych dal gól. Ale rozhodčí to nepískl, tak asi nebyl. Teď už to je stejně jedno," mávl rukou Sedláček, který zápas začínal v záloze, ale po dvaceti minutách se přesunul do obrany. V neděli proti Bohemians 1905 se přitom velký univerzál pohyboval zase až na hrotu útoku. "Zvykl jsem si, že měním posty, nedělá mi to problémy. Hlavně jsem rád, že hraju," tvrdil Sedláček.
V rozhodující moment měl nahnáno
Podruhé jej v zápase zalila vlna štěstí při penaltovém rozstřelu. Byl to právě zase on, kdo v páteé sérii bezpečně proměnil poslední pokutový kop, čímž odpálil salvu mladoboleslavské radosti. Přitom prý původně ani nevěděl, že penaltu bude kopat. "Místo mě by asi šel Petr Voříšek, ale ten měl něco s kotníkem a nemohl kopat. Asistent ke mně přiběhl a říkal: 'Sedy, dal si góla, půjdeš pátej'. Přitom já kopal penaltu naposledy někdy v žácích za Rožďalovice nebo možná maximálně v nějakém přáteláku," líčil Sedláček.
Když se chystal na penaltu, měl prý hodně nahnáno. I když napevno věděl, že vystřelí po pravé ruce gólmana. "Kluci mě sice utěšovali, že by se přinejhorším kopalo dál, kdybych nedal, a ať jsem v klidu. Ale nebylo to příjemné, byl jsem pořádně nervózní," vzpomínal Sedláček. Nakonec prý zažíval pocity bezbřehé euforie, když se na něj sesypali spoluhráči. "Je to paráda. Vážně krásný pocit, když byl ten balon v síti. Přitom je to paradox, vždyť já v lize moc gólů nedávám," svěřoval se Sedláček, který v nejvyšší soutěži v 66 zápasech zaznamenal sedm branek, což při původním povoláním útočníka není nijak oslnivá bilance.
Sedláček však významnou měrou ve čtvrtek přispěl k tomu, že si mladoboleslavský tým mezi sebe rozdělí více než dvoumilionovou prémii, kterou vedení vypsalo za postup. "Ale že bych si nárokoval největší díl? Tak to ani náhodou," pokračoval Sedláček v žertovném tónu.
V Palermu zažil možná nejhezčí večer kariéry, ale na dodatečnou oslavu po návratu domů neměl ani pomyšlení. Spíš už měl v hlavně pondělní ligovou dohrávku v Brně. "Musíme tam konečně něco uhrát. A hlavně jsme profíci," řekl rázně Sedláček. I když kouč Zdeněk Ščasný dal hráčům na pátek volno, Sedláček měl úplně jiné plány než bujarou veselku. "Ráno musím pro auto do opravny. A pak se asi proběhnu se psem v lese, u nás doma v Rožďalkách," těšil se Sedláček.
