Článek
Zázraky se nečekaly, přesto jistý optimismus v našem fotbale vládl. „Relativní, to se ví. Mohli jsme dopadnout hůř,“ uznával generální manažer pražské Sparty Jozef Chovanec, když se vrátil z nyonského losování, které jeho Spartě přiřklo řecký Panathinaikos, Slavii italskou Firentinu a Liberci slovenskou Žilinu.
Výjimečné faktory, jež ale nepůsobily
Pochopitelně se okamžitě začaly hledat ony výjimečné faktory, jež by mohly českému pohárovému triu nahrát a na další cestě Evropou pomoci. V případě Slavie se skloňovala především nerozehranost italského protivníka, neboť liga na Apeninském poloostrově ještě nezačala, Spartě mělo v konfrontaci s Panathinaikosem nahrávat totéž a výměna trenéra i velké hráčské rošády v kádru k tomu, pro Liberec zase mluvila dosavadní stoprocentně úspěšná bilance českých týmů se slovenskými kluby na pohárové scéně.
„Hlavně Spartě se nabízela ohromná šance. Nikoli snad Panathinaikos vyřadit, ale alespoň v domácím zápase nad ním vyhrát, protože se opravdu ukázalo, že po všech změnách není řecké mužstvo hotové, natož aby bylo sehrané. I fotbalová pohoda mu scházela,“ je přesvědčen Zdeněk Ščasný, jenž v minulosti jak Spartu, tak i Panathinaikos trénoval, že pro Pražany ve středu večer příhodná konstelace nastala. „A to přesto, že Panathinaikos představuje ohromnou fotbalovou kvalitu, v níž byl ostatně velký rozdíl i mezi Fiorentinou a Slavií a dokonce i mezi Žilinou a Libercem,“ trvá Ščasný na svém.
Sebevražedný hazard Sparty
Nejvíc Ščasného svým vystoupením rozčarovala Slavia. „Ve Florencii nehrála ani trochu důstojnou roli, zklamala z celého trojlístku nejvíc. Hlavně ustrašeností, bázlivostí, neschopností se Italům postavit a jejich bránu ohrozit. A to jsem ji celý loňský rok vychvaloval,“ netají, jak se v Jarolímově týmu spletl.
Spletl se však i ve Spartě, která Řekům vítězství doslova vnutila. „Triviálními chybami v defenzívě a neproměňováním šancí, které si připravila. V konfrontaci se soupeřem kalibru Panathinaikosu to byl sebevražedný hazard,“ hodnotil pro Sport.cz vystoupení letenského mužstva. „Duel Liberce se Žilinou jen demonstroval, jak šla u našich sousedů liga nahoru a jak nesmírně kvalitním a výborně trénovaným týmem slovenský vicemistr je a kolik osobností ve svém středu má. I tohle zjištění bylo pro náš fotbal poučné a potřebné,“ myslí si Zdeněk Ščasný.
Jen shoda okolností a podcenění k tomu
Tři konfrontace během tří dnů stačily, aby se český klubový fotbal vrátil na pevnou zem a zbavil se iluzí vyvolaných losem či třeba vzpomínkami na loňský rok, kdy Slavia proklouzla do hlavní soutěže Champions League.
„Rozdíl v kvalitě mezi naším trojlístkem a jeho soupeři je až příliš velký, než aby se něco podobného mohlo opakovat. Zákonitě, protože z našich klubů odcházejí kvalitní hráči do ciziny, což se projevit musí. Zvláště, když nejen ve velkoklubech kalibru Fiorentiny či Panathinaikosu, ale i klubech jako je Žilina prosazují trend opačný. I proto na evropské scéně vyrovnané partie nehrajeme a ani v budoucnu hrát nebudeme. A na postup budou moci naše mužstva pomýšlet jen tehdy, když nastane zmiňovaná mimořádná shoda příznivých okolností a navrch je soupeř podcení, což se během uplynulého pohárového týdne ale také ani jednou nestalo,“ vynáší strohý soud nad českým klubovým fotbalem Zdeněk Ščasný.
A pád bude pokračovat
Pravdu má stoprocentní, neboť tři porážky ve třech zápasech, děsivé skóre 2:6 a pohřbené naděje na postup už po prvních duelech poslaly náš klubový fotbal do evropského suterénu. A pád bude pokračovat, neboť děsivá bilance se samozřejmě promítne do bodového koeficientu, nasazení českých týmů v příštích letech a jejich počtu v evropských pohárových soutěžích v budoucnu. Takže nakonec bude rád, že alespoň mezi lůzou figuruje.
