Článek
Trenér Jarolím hru Janova důkladně nastudoval, takže jste před utkáním o soupeři věděli všechno. I tak vás Italové zaskočili - nejprve notně pozměněnou sestavou, hned v úvodu rychlým gólem...
Ale to bylo také všechno, čím nás překvapil. Věděli jsme, že má fazónu, hraje jen se třemi obránci a preferuje útočný fotbal. Právě hodně ofenzivního ladění domácího týmu jsme měli využít. Po vedoucí brance vyrobili domácí pár chyb, zkazili hned několik míč a přímo nás vybízeli k tomu, abychom skórovali. Jenže bohužel...
Po technické střele Zapatera z trestného kopu jste se sice natahoval, ale šanci jste neměl a hned v úvodu inkasoval, což byl moment, který průběh střetnutí poznamenal...
Já si na balón dokonce sáhl, ale to bylo také všechno, co jsem mohl udělat. Zapater kopl trestňák parádně, míč rychle padl na zem a nárok jsem skutečně neměl. Podle mého však Suchý soupeře nefauloval, takže hlavní sudí neměl trestný kop vůbec pískat.
Možná že dostal signál od brankového asistenta, který stál v tomto utkání premiérově za vaší svatyní a sporné situace v šestnáctce i kolem ní hlídal...
Tak to nevím. Pravdou je, že faul odpískal až po chvíli, takže všichni zůstali stát, protože nikdo nevěděl, co se děje. Měli sice vysílačky i píšťalky, ale že by se domlouvali?!
Jak jste vůbec vnímal experiment s brankovými rozhodčími, který se zkoušel právě ve vašem duelu s Janovem?
Stáli u brány, při našich útočných akcích vbíhali do šestnáctky, dokonce až na hranici velkého vápna se pohybovali. Bylo to sice hodně nezvyklé, ale vůbec nepřekáželi a nijak nevadili. Jen mně mrzelo, že jsem byl vlastně v neustálé permanenci, takže jsem si s nimi ani nestačil popovídat. Ale to bych musel umět portugalsky...
Rychlý gól inkasovaný hned v samém úvodu průběh zápasu ovlivnil, druhá branka pár minut před přestávkou o jeho osudu definitivně rozhodla. A zase šlo o branku dost zbytečnou...
Právě! První chybou bylo, že jsme nechali odcentrovat Tomoviče pomalu od rohového praporku, druhá přišla, když zůstal Sculli v šestnáctce volný a mezi dvěma našimi hráči mohl střílet. Opravdu škoda druhého gólu, protože kdybychom do přestávky udrželi jednobrankové manko, mohl se zápas nakonec vyvíjet přece jen ještě trochu jinak. Ve druhém poločase si už domácí vedení a výhru pohlídali.
Na hrotu janovského útoku se objevil argentinský veterán Crespo, před devíti lety vůbec nejdražší hráč světa. Jak moc dával o sobě vědět?
Moc se neprosadil, protože naše obrana ho solidně hlídala. Víc než on se prosazovali jiní domácí hráči. Hlavně krajní záložníci a obránci útočili přímočaře po stranách, počínali si velice aktivně a dělali nám problémy. Crespo plnil spíše roli jakéhosi štítu, který sklepával míče pro záložníky. Sám se dostal do jedné pološance, ale míč pořádně netrefil.
Zmiňoval jste se, že pro vaše mladší spoluhráče bylo utkání obrovskou zkušeností. Nedolehlo na ně tak trochu bouřlivé prostředí?
Ale to vůbec, protože atmosféra na stadiónu byla výborná a až na dva dělbuchy, které naštěstí explodovaly nikoli za mou, ale domácí brankou, perfektní. Pohárové zápasy se hrají hlavně pro diváky a ti byli určitě spokojeni. Vždyť po utkání tleskali nejen svému mužstvu, ale i nám.
Takže navzdory prohře jste si z Janova odvezli zkušenosti i poučení před dalším pokračováním Evropské ligy...
To určitě. Hlavně jsme si znovu potvrdili, že když se v zápasech se soupeři kalibru Janova dostaneme do šance, musíme ji proměnit. V soutěži, jakou je Evropská liga, se jich totiž moc nenabídne. A pro obranu platí, že nesmí dělat chyby, neboť protivník každou nabídnutou příležitost nesmlouvavě trestá.
