Hlavní obsah

Dát v oslabení za tři minuty dva góly Valencii? V tom je něco nadpřirozeného, uznával Jarolím

zp, dosSport.cz

Kdyby při zázračném závěrečném vzepětí dali ještě třetí gól a Valencii porazili, možná by šance na postup ještě žila. Nebo kdyby vyhráli před dvěma týdny na Iberijském poloostrově, k čemuž měli také blízko. Jenže takhle?! „Takhle opravdu moc velkou šanci na další cestu Evropskou ligou nemáme. Už je to jenom čistá teorie,“ uznával slávistický kouč Karel Jarolím po další remíze s Valencií.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Trenér Slavie Praha Karel Jarolím uznával, že Valencie jeho tým v závěru až příliš podcenila.

Článek
Fotogalerie

Remíze určitě cenné, pro další bytí a sebevědomí mužstva v zápasech na domácí a evropské scéně zajisté důležité, ale vzhledem ke konstelaci panující ve „slávistické“ skupině vlastně bezvýznamné. A hlavně soupeřem darované, protože to, co předvedi Španělé v závěrečných deseti minutách, si po ztrestání volalo. Sebejistí, namachrovaní, přesvědčení, že zdecimovaný soupeř, s nímž si osmdesát minut pohrávali a dávali mu lekce z fotbalu, už není schopen odporu.

„Podcenili nás, uznávám. Mysleli si, že se už nic nemůže stát, proto nakonec bylo v jejich táboře tolik emocí,“ přitakával kouč Pražanů Jarolím moc dobře si vědom toho, že bez španělské výpomoci by jeho svěřenci na remízu nedosáhli. Proto se ani nepodivoval, že jeho kolega na lavičce Valencie Unai Emery tolik láteřil na sudího. „To bych mohl také, ale Španělé si mohou za remízu sami.“

Marně přitom pátral v paměti, kdy naposledy zažil takovýto zvrat. A navíc proti soupeři podobného kalibru a renomé, jakým je Valencie. „Jako trenér nikdy, jako hráč snad v derby se Spartou, kdy jsme na Letné už 1:3 prohrávali, ale nakonec ukopali remízu 3:3 a byli dokonce blízko k výhře.“

Stejně neskutečně jako remíza s Valencií na něho ovšem působilo střelecké probuzení jeho hráčů. Zatímco v domácí lize byli schopni dát Olomouci jediný gól, Příbrami pak žádný, na evropské scéně nasází španělskému týmu proslulému pevnou obranou hned dva. Za tři minuty a navíc jen v deseti!

„To opravdu vysvětlit nejde, v tom je skutečně něco nadpřirozeného,“  nenacházel přijatelné vysvětlení, proč jeho tým tak najednou ze střelecké mizérie vybředl. „Ve fotbale je prostě možné všechno. Vydolovat bod v utkání, v němž jsem se po druhém inkasovaném gólu a vyloučení Šenkeříka obával, abychom nedopadli jako v předchozím domácím střetnutí s Lille, dát Valencii za pár minut dva góly.“

Vaniakův návrat byl řízen zhůry

Anebo se dívat, jak se do slávistické brány zásahem osudu znovu vrací gólman Vaniak, slušelo by se dodat. „Tvrdí, že se ho nezbavíme a asi to odněkud shůry skutečně řídí tak, aby se v bráně znovu objevil. Ale všechna čest, chytal dobře,“ pousmál se této narážce slávistický kouč.

Ve fotbale je opravdu možné všechno, ale myslet ve zbývajících dvou zápasech na výhry nad Janovem a Lille, šestibodový zisk a postup ze skupiny, to už zavání čirým bláznovství. „Dokud šance žije, budeme se o ni samozřejmě prát, ale nám už místo šance zbývá jen teorie,“ zůstal i po remíze s Valencií na pevné zemi, protože si byl moc dobře vědom, jak se zrodila.

Reklama

Související témata: