Článek
Trochu jiná Sparta než v předešlých týdnech se předvedla ve čtvrtečním večeru. I zásluhou novice Podaného. „Fakt je tenhle zápas pro mě nejvíc v kariéře. A slyším jen chválu...“ rozplýval se.
V první lize dosud odehrál jen pár zápasů za Střížkov, v téhle sezóně objížděl štace druhé nejvyšší domácí soutěže s rezervou Sparty. „Druhá liga není špatná soutěž, ale tohle je velký skok,“ říkal třiadvacetiletý záložník, pro soupeře dokonale tajná zbraň. Souhra okolností mu pomohla do sestavy.
„Pro mě štěstí, pro jiné neštěstí,“ líčil. „Martina Zemana už dřív vyřadil otřes mozku, Láďa Krejčí dostal střevní virózu už na hotelu těsně před zápasem.“
I pár kamarádů a známých měl na tribunách, užíval si chvíle slávy. „Rodičům jsem ale dlouho říkal, že asi nebudu hrát, věděl jsem to nakonec až dvě hodiny před zápasem, takže to do hlediště ani nestihli, ale určitě mi fandili u televize,“ usmíval se dále. V záloze si troufal, byl vidět. „Měl jsem chodit do soubojů s jejich pravým bekem, tak jsem to zkoušel,“ popisoval. I ke střele se dostal. „Cpal jsem to dolů, ale nevyšlo to,“ podotkl k ráně, jež mířila nad břevno.
Přes něj pak vedla akce ke třetímu gólu Sparty.. „Hlavně jsme chtěli vyhrát, a to se povedlo,“ pravil potěšeně. „A teď bych si rád vybojoval místo na stálo v sestavě,“ přál si.
„Jeho výkon mě nepřekvapil, hráčům věřím. Ale každý musí čekat na šanci,“ poznamenal kouč Jozef Chovanec k výkonu jednoho z hrdinů čtvrtečního večera. Takový Sparta dlouho nezažila... „Hlavně tak jako těch prvních třicet minut bychom měli hrát pořád. To byl výborný výkon,“ liboval si Jiří Kladrubský, autor jedné z branek a gólové přihrávky a nově i tvůrce hry.
