Držitelé trofeje a ambiciózní Bulhaři

Soupeř Teplic, Feyenoord, v minulém ročníku Ligy mistrů vypadl hned v základní skupině a letos se do ní vůbec nedostal, protože skončil v nizozemské lize až třetí. Jinak ale patří klub, založený v roce 1908, mezi velmi úspěšné kluby.

Vedle čtrnácti mistrovských titulů získal třikrát evropskou trofej. V roce 1970 triumfoval v PMEZ, o čtyři roky později získal Pohár UEFA a loni si to zopakoval. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mužstvo v dresech, jež připomínají Slavii, trénoval český kouč Václav Ježek. Na konci minulého století hrál za Feyenoord exsparťan Stanislav Griga.

Příjemné vzpomínky na Feyenoord má pražská Sparta. Před dvěma lety v Lize mistrů hladce vyhrála oba zápasy, na Letné 4:0 a v Rotterdamu 2:0. Nicméně soupeř se rychle oklepal a vše si vynahradil v Poháru UEFA. Přes Inter Milán přešel až do finále a v něm porazil Borussii Dortmund 3:2.

Klíčoví aktéři velkého úspěchu však už Feyenooord opustili. Útočník Van Hooijdonk, který dal ve finále dva góly, dnes obléká dres Fenerbahce Istanbul a jeho dánský partner z útoku Tomasson je v AC Milán. Tvůrce hry Paul Bosvelt zakotvil v Manchesteru City, a tak Feyenoord dnes nemá v kádru žádného nizozemského reprezentanta.

Největší hvězdou je momentálně dvaadvacetiletý belgický záložník Thomas Buffel. Vedle něj hrají ve středové řadě Chilané Pardo a Acuňa. Exotickými postavami jsou Japonec Šindži Ono, Korejec Song Čong-kuk nebo Egypťan Husam Ghalí. Trenér má v týmu i dva členy nizozemské jednadvacítky Van Persieho a Loovense.

Start do ligy se Feyenoordu příliš nepovedl a po sedmém kole je až pátý, osm bodů za Ajaxem. V prvním kole se hodně trápil s rakouským Klagenfurtem a ve čtvrteční odvetě postoupil především díky fantastickým zákrokům brankáře Edwina Zoetebiera.

Feyenoord je ostříleným pohárovým mužstvem - od roku 1990 v Evropě nikdy nechyběl. Jeho stadion De Kuip má kapacitu 51 tisíc míst a patří k nejmodernějším v Evropě. V roce 2000 se na něm hrálo finále mistrovství Evropy.

Bulharský klub Levski Sofie založila v roce 1914 parta studentů a pojmenovala jej po slavném bulharském revolucionáři z 19. století Vasilu Levském. Původními barvami klubu byly červená a žlutá, teprve po šesti letech existence jej nahradila tradiční barva, pro níž si Levski vysloužil přezdívku "modří".

Dres týmu, který o nadvládu nad metropolí soupeří s CSKA podobně jako Slavia se Spartou, oblékaly legendy bulharského fotbalu. Rekordman národního týmu v počtu startů gólman Michajlov nebo Georgi Asparauchov, kterého nedávno novináři zvolili bulharským fotbalistou století. Jeho jméno nese stadion pro 45.000 diváků, který na většinu zápasů bývá poloprázdný.

A to se snaží vedení přivábit fanoušky na atraktivní lákadla. Vedle pěti bulharských reprezentantů má Levski na soupisce i tři Nigérijce, Gambijce se švédským pasem Dembu-Nyréna a Brazilce Vágnera, který už zkoušel štěstí v Benfice Lisabon. Cizineckou legii doplňují dva Rusové a Srb Šimonovič. Žádné známé jméno mezi nimi ale není.

Levski Sofie čeká podruhé v tomto ročníku cesta na území bývalého Československa. S izraelským Hapoelem Ramat Gan, který nemůže své zápasy hrát ve své zemi, hráli v prvním pohárovém kole v Dunajské Stredě a vyhráli 1:0. V odvetě jej smazali čtyřmi brankami, o něž se postarali reprezentanti Čilikov a Georgi Ivanov, Šimonovič a Demba-Nyrén, který na zádech nosí výstřední číslo 99.

Před dvěma týdny se musel tým vyrovnat se změnou trenéra. Tým je v lize až čtvrtý a sám kouč Todorov uznal, že je čas na změnu. Na lavičce jej vystřídal Georgi Vasilev, pod nímž Levski zažil vzestup v polovině 90. let a dva tituly během dvou let. Slavia musí být na pozoru, zvlášť když české týmy hrát proti bulharským neumějí. Naposledy proti nim uspělo Brno v roce 1966.

Levski celkem dvaadvacetkrát slavil titul, naposledy v roce 2001, stejným počtem trofejí se chlubí i v národním poháru.