Článek
Plzeňský Marek Bakoš se raduje z gólu proti Mladé Boleslavi.
Gól, Plzeň vede nad Borisovem 1:0! Se střelcem Markem Bakošem (uprostřed) se radují Petr Jiráček a Václav Pilař.
Celý podzim byl při plzeňském tažení pohárovou Evropou hrdinou. V kvalifikaci o Ligu mistrů, v Champions League zrovna tak. Vždyť Bakoš to byl, kdo vystřílel mančaftu postup z kvalifikace, on to byl, kdo mu trefami do sítě Borisova zajistil třetí příčku ve skupině a tudíž přestup do jarního pokračování v Evropské lize. A najednou se stal z hrdiny téměř vyvrhelem. Hrobařem plzeňských nadějí. „Jeho vyloučení bylo prvním ze dvou klíčových momentů, které ovlivnily výsledek a podepsaly se pod naším vyřazením,“ připomínal kouč Vrba inkriminovanou šedesátou minutu odvety, kdy se Bakoš po souboji s Papadopoulosem ohnal po řeckém legionáři loktem a irský sudí ho z trávníku vypakoval.
„Nevím, proč jsem tak reagoval. Prostě nevím, proč se to stalo,“ nemá Bakoš vysvětlení. Trefil ho snad Papadopoulos v předchozím souboji? Nakopl ho? Rozlítil ho tím? Bakoš mlčí. Nemá slova. „Zasloužil jsem si to,“ hlesne po chvíli. „Byli jsme blízko toho, abychom Schalke potrápili ještě mnohem víc. A snad abychom dokonce postoupili. Já to pokazil,“ sype si popel na hlavu podzimní hrdina, který se stal během okamžiku málem psancem. „Z minulosti se nežije. Měli jsme na Schalke herně a myslím, že i výsledkově a já to pokazil. Ta minuta pro mě byla hrozně špatná. Nejhorší v životě,“ dobře si uvědomoval, že sebevětší lítost nepomůže.
Spoluhráčům se za osudný úlet nestačil ani pořádně omluvit. Trenérovi také ne. Irský sudí ho z placu vypakoval a on musel do dopinkové místnosti. Tam teprve prožíval krutá muka... Slyšel, jak fotbalový chrám v Gelsenkirchenu hrůzou zmlkl, když Rajtoral dvě minuty před koncem řádné hrací doby propálil domácího gólmana a vynutil Plzni prodloužení. A jak se rozjásal, když nizozemský zabiják Huntelaar v prodloužení výsledek zase otočil a posunul Schalke do osmifinále Evropské ligy. „Rajtoralovu branku jsem neviděl, až prodloužení jsem mohl na televizní obrazovce v dopinkové místnosti sledovat. A přitom se mně v hlavě neustále mlelo, co jsem provedl a jak jsem mančaft poškodil. Už jak sudí sahal do kapsy pro kartu, věděl jsem, že je všechno špatně. Držel jsem klukům palce, ale nevyšlo to. Mou vinou, já to pokazil,“ lamentoval sám nad sebou. Zbytečně. Postupovou šanci svými nářky mančaftu nevrátil, protože nepochopitelným úletem ji v osudové vteřině pohřbil.
