Článek
Zažil jste někdy v kariéře větší zklamání, než když Rodríguez napálil míč nechytatelně do sítě?
Fakt nevím. Jestli jo, nebylo jich určitě hodně. Tohle hodně mrzí. Strašně jsme se nadřeli, všichni. Bojovali jsme jeden za druhého. Nevyšlo to v posledních vteřinách. Po průběhu jsme samozřejmě mysleli na bod. První půli jsme podle mého hráli hodně dobře. Poslední dvacet minut domácí prostřídali, poslali na hřiště do ofenzivy rychlé hráče. Bránili jsme přesto jistě. Pustili jsme Atlétiko do jediné šance. Pak přišla smolná situace. Z dvaadvaceti metrů trefil balón přesně do růžku.
Co vám běželo hlavou, když jste viděl balón v síti za zády Kozáčika?
Nevěděl jsem, jestli mám brečet nebo se smát. Věděli jsme, že jde o poslední minutu, spíše o poslední vteřiny. Bylo jasné, že na vyrovnání nejde pomýšlet.
Dala se situace předcházející přímému kopu, po němž Atlétiko skórovalo, řešit jinak? Šlo případně zastavit i pokus Rodrígueze po standardní situaci?
S odstupem minut samozřejmě víme, jak jsme daný okamžik měli řešit. Ale je pozdě. Celé situaci předcházel zbytečný faul, při standardce měl být jeden z nás trošku vpředu, aby sebral odražený balón. Pak bychom asi neinkasovali. Ale to je pouze kdyby.
Přitom se zdálo, že přímý kop je relativně daleko od vaší branky.
Jo, vypadalo to tak.. Já jsem proti Rodríguezovi vystartoval a myslel jsem si, že mě trefí. Ale nějak kolem mě procedil balón, který zapadl do růžku branky. Trefil to fantasticky, k naší smůle.
Vy jste byl tedy určený pro sbírání odraženého míče a měl být vysunutý do středu pole?
Ne. Mým úkolem je být na první tyčce a zůstat bez hráče. Ale nějak jsem v poslední chvíli tušil, že se chystají rozehrát, proto jsem sprintoval proti Rodríguezovi.
Připouštěl jste si před standardní situací, že můžete o bod přijít? Nebo jste už o remíze nepochyboval?
Věřili jsme v remízu celý zápas. Domácí hráli bez pěti hráčů tradiční základní sestavy. Před utkáním jsem myslel, že by nás mohli trošku podcenit. A domnívám se, že v prvním poločase na moje slova došlo. Po přestávce však hráči Atlétika nasadili vyšší tempo, ale dobře jsme bránili a kromě jedné situace je nepustili do vyložené šance.
Většina z vás si po inkasovaném gólu a brzy následujícím závěrečném hvizdu sudího zakrývala obličej. Oplakali jste prohru?
Nálada byla samozřejmě hodně emotivní, všichni jsme byli smutní. K tomu, co bylo v kabině, se nechci vyjadřovat. Život jde dál. Jsme rádi, že Coimbra remizovala v druhém utkání skupiny s Tel Avivem a tudíž je naše pozice do dalších bojů slušná.
