Článek
Plzeňský zadák Radim Řezník (vlevo) se za asistence Pavla Horvátha snaží obrat o míč domácího Tala Ben Haima
Plzeňský stoper Marián Čišovský (vlevo) zkouší zastavit Tota Tamuze z Hapoelu Tel Aviv
Pavel Horváth se raduje z gólu na hřišti Hapoelu Tel Aviv. Brankou v nastavení první půle nastartoval obrat Plzně.
Zase jeden zápas z kategorie hodně divokých. Stejně jako v domácí lize proti Jablonci jste i v Tel Avivu sehráli partii, která zvyšovala tep a brnkala na nervy...
Však jsem už po třiceti minutách musel odložit sako, aby se konečně něco stalo a přišel obrat. Musím to asi dělat častěji, abychom otáčeli zápasy a vyhrávali.
To se doznáváte k pověrčivosti?
Spíše k rituálu, který už mám z pohárové Evropy vyzkoušený. Když jsme bojovali o Ligu mistrů s norským Trondheimem, také jsme hráli v první půli hodně špatně. Sundal jsem sako, koučoval bez něho, i když pršelo, ale střetnutí jsme nakonec zvládli. Musel jsem prostě něco udělat i v Tel Avivu.
Proč vás hráči neposlechli? Proč si počínali v první půli tak nezodpovědně, když jste o síle Hapoelu v domácím prostředí věděl a varoval je před ním?
Však jsem je za to také zpucoval. Hráli jsme velice naivně a kdybychom po třiceti minutách prohrávali 0:3, nikdo by se nedivil. Měli jsme obrovské štěstí, že jsme inkasovali jen jednou. A měli jsme ho i podruhé v samém závěru poločasu, kdy jsme nejprve trefili tyč a pak vyrovnali.
Hráči prozrazovali, že jste o poločase v kabině hodně řádil...
Jen jsem vyžadoval, aby konečně začali hrát to, co chceme. V prvních třiceti minutách si snad mysleli, že dají Hapoelu tři, čtyři góly a nebudou s ním mít sebemenší problém. To se nám mohlo škaredě vymstít, protože Izraelci fotbalovou kvalitu mají a my si s nimi prostě nedokázali poradit.
Kdy vás naposledy vaši svěřenci takto vytočili?
Třeba v Příbrami, třeba... Těch zápasů bylo v poslední době na mé gusto trochu víc. Tentokrát to ovšem nebylo o tom, že by hráči nechtěli, ale šlo o disciplínu. Na zápas jsme se chystali, ukazovali si věci, kterých se nesmíme dopouštět, a přesto jsme hráli tak, že to soupeři vyhovovalo.
Nezmátlo vaše svěřence video, které jste jim pouštěl a na němž viděli, jak snadno madridské Atlétiko na stadiónu Hapoelu vyhrálo? Nemohl to být také důvod mizerného výkonu v prvním poločase?
Možná ano. Udělal jsem sestřih ze zápasů Hapoelu s Atlétikem i Coimbrou, v nichž byli soupeři Hapoelu lepší. Možná mohli mít dojem, že když jsme Coimbru porazili 3:1, poradí si snadno i s Izraelci. Třeba by jim skutečně víc prospělo, kdyby viděli poslední ligovou výhru Hapoelu nad Haifou. Jenže v zápasech Evropské ligy není možné nikdy nikoho podcenit, což si měli uvědomit.
Prostě divočina. Tři góly, čtyři tyče, červená karta navrch, fanoušci si zase přišli na své...
Divákům se takový fotbal zamlouvá, mně také, bohužel někdy se nelíbí našim funkcionářům, ale podle mého jde o fotbal, který fanoušky přitáhne do hlediště a diváky k televizi, aniž by už po dvaceti minutách přepínali na jiný program. Někdy to je ale skutečně na nervy...
Musíte je mít našponované k prasknutí. Jak si je budete po střetnutí v Tel Avivu uklidňovat?
Nepiju, nekouřím, takže si zřejmě pustím cédéčko s nahrávkami Mozarta a dalších klasiků, které jsem teď dostal od jednoho bývalého funkcionáře. Snad mě uklidní.
Do sestavy se vrátil Kolář, jehož přítomnost byla na hřišti hodně znát. Asi jste byl s jeho výkonem spokojený...
Po ligovém střetnutí s Jabloncem jsem mu vyčítal situaci, kdy zbytečně ztratil míč a my inkasovali, tentokrát ovšem patřil k našim nejlepším hráčům. Byl v pohybu, zrychloval útočnou fázi, dokázal přečíslit středovou řadu... Prostě všechno, na co jsem od něho zvyklý, takže patřil k našim nejlepším hráčům. Samozřejmě s Horváthem, protože nejenže dal gól, ale posílal dopředu i spoustu krásných balónů.
Nakonec jste vyhráli a k druhé příčce a postupu máte blízko. Vždyť vám bude stačit vyhrát ještě jeden zápas a společně s Atlétikem Madrid zamíříte dál.
Máme skutečně velkou šanci, abychom postoupili do jarní části soutěže. A jestliže za čtrnáct dnů uspějeme proti Hapoelu znovu, bude naše šance obrovská.
Jak moc těžké teď bude se z pohárové euforie zase přeorientovat na domácí soutěž a pondělní střetnutí v Českých Budějovicích?
Facek už jsme dostali dost, pět, šest bodů nám chybí, takže věřím, že tohle všechno si hráči náležitě uvědomí. Teď hrajeme dvakrát venku, pak hostíme Olomouc, což všechno budou zápasy, které ukáží, zda máme na to, abychom se porvali o titul a evropské poháry. A že bychom v nich chtěli účinkovat i v příští sezóně, o tom je zbytečné mluvit.
