Limberský si lebedí v ledové tříšti a raduje se: Lidé v Plzni už se nestydí fandit fotbalu

Klíčová je strava a regenerace. Po každém zápase se naložím do vany plné studené vody a ledové tříště, čímž člověk dostane ze svalů laktát. Vážně skvělý způsob, jak se zbavit únavy.

Když chci být připraven na další zápas, musím vydržet. Zvládnu vždy dvě koupele po dobu čtyř minut. Zpočátku jsem měl také problémy, ale teď už jsem v pohodě. Ale někteří spoluhráči lezou ven už po půl minutě a raději se ponoří do vany pětkrát. Vyložený uplakánek je v tomhle směru Michal Ďuriš. Ale platí, že čím déle vydržíte, tím lépe pro tělo. Počet opakování není až tak rozhodující, spíše doba.

Právě zápas s německým klubem a také utkání národního mužstva v Irsku, které se mi vydařilo. Když úspěšně zvládnete souboje na mezinárodní úrovni, sebevědomí hodně naroste. Myslím, že se mi daří už od mistrovské sezóny.

Pořád je co zlepšovat. Ale musím říct, že s letošními fotbalovými měsíci jsem hodně spokojený. Už v předešlém roce jsem si nastavil laťku hodně vysoko. A letos ji, myslím, ještě trošku posunul.

Byl jsem překvapený, jak se mi v národním týmu dařilo. Možná mi trošku pomohl i kapitán Tomáš Rosický, který mi říkal, že není důvod, abych se zápasů v reprezentaci bál. Nebyl jsem vystrašený z Barcelony ani AC Milán, tak proč bych se měl děsit Řeků nebo Poláků.

Určitě! Poslední zápas minulé sezóny v Liberci jsme potřebovali vyhrát, abychom slavili titul. Po bezbrankové remíze se radovali domácí. Myslím, že jsme si titul zasloužili. Ve vzájemné konfrontaci jsme dvakrát trefili tyčku a byli blízko výhře. Cítili jsme zklamání, ale na druhou stranu Liberec si titul zasloužil rozhodně víc než Sparta. Kdyby tehdy skočila na první místo se svými nepřesvědčivými výkony, asi bychom byli mrzutí mnohem více.

Zažil jsem dobu, kdy jsme putovali mezi první a druhou ligou. Samozřejmě jsem pyšný na výsledky, jichž dosahujeme. Nyní jsou i slovenští hráči hrdí, že nastupují za Plzeň. Lidi ve městě se nestydí nosit klubová trička, mikiny či šály. Nebojí se dát najevo, že nám fandí.

Rozhodně nebyli naučení, aby ukázali náklonnost k fotbalu. Lidí, kteří chodili v dresu nebo se šálou či čepicí po městě, bylo pár. Spočítal bych je na prstech obou rukou. Dnes za námi příznivci ve městě přijdou, hlásí se k nám. Před pěti lety nikdo podpis nechtěl (směje se).

Z pohledu fotbalu svoji tehdejší rezignaci na snahu prosadit se na Letné beru jako selhání. Není dobré, když se člověk neumí kousnout a o místo více bojovat, protože pak zůstáváte trčet v průměru. Ale je pochopitelné, že pod dojmem nynějších úspěchů jsem rád za vyhazov, který jsem tehdy ze Sparty dostal.

Setkání s trenérem Vrbou. Kdybych ho nepotkal, nebyl bych tak vysoko, ať bych makal sebevíc. On je pro mě osudovým trenérem.

V přístupu k nám hráčům obecně. Kouzlo, proč vše tak funguje, je v jednoduchosti. Nedělá rozdíly, jestli taktiku vysvětluje mně, Horváthovi nebo klukovi z juniorky. Je trpělivý a baví se s námi, jako bychom byli malí kluci. A vše neustále opakuje, přičemž pokud není spokojen, pocítí jeho hněv staří stejně jako mladí.

Sotva jsem vylezl z domu, poslouchal jsem, jaký jsem simulant. Bylo toho hodně. Ale nešlo situaci neřešit. Byl jsem zklamaný, jakou hysterii celá událost vyvolala. Vždyť moje hra je založená na tvrdosti, na soubojích. Snažil jsem se vše hodit za hlavu, ale dodnes na stadiónech slyším, že jsem simulant. Udělal jsem věc, na niž nejsem hrdý. Ale ať mi lidé ukážou jiný okamžik, kdy jsem něco přifilmoval...

Vůbec je neřeším! Neberu náš tým jako průměrný klub české ligy. Hledím na nás jako na silný evropský tým. Dva roky už patříme k mužstvům, o nichž je na mezinárodní scéně vědět. Je pro nás všechny obrovskou výzvou udržet Plzeň na výsluní dlouhodobě. Nikdo nechce, abychom byli jen kometou, která zazářila a rychle pohasne.

Měl jsem po mistrovství Evropy určité nabídky, ale vedení mi jasně řeklo, že jsem neprodejný. I nyní se pár zájemců přihlásilo. Ale nestěžuji si. Před sezónou jsem podepsal kontrakt, jímž jsem se zabezpečil. Nejde mi o peníze. Ale je jasné, že bych se chtěl prosadit i ve špičkové soutěži. Snad ještě není všem dnům konec. Chci hrát dalších pět šest let.