Článek
Většinu zimní přípravy jste vynechal a trénoval jen individuálně poté, co jste si při vánočním halovém turnaji poranil koleno. Nakonec jste úvodní duel dvojzápasu s Neapolí stihnul. Byl pro vás start v Itálii velkou odměnou za vše, čím jste prošel?
Rozhodně. Během roku v Plzni jsem si vytrpěl dost. Měl jsem dvě těžší zranění, která mě připravila o mnoho zápasů. Kdybych nehrál Evropskou ligu proti Neapoli, strašně by mě to mrzelo. A přiznávám, že byly chvíle, kdy jsem startu v úvodním utkání jara nevěřil.
Vyčítal jste si zpětně, že jste se na inkriminovaný halový turnaj během vánočních svátků vydal?
Samozřejmě jsem si říkal: Nemusel jsi tam chodit! V sezóně by mě to ani nenapadlo. Ale jednalo se o zpestření volna, které jsem absolvoval pravidelně každý rok. Šlo o velké poučení. Sranda turnaje o dovolené už si odpustím a raději půjdu individuálně běhat. Výčitky, jestli budu fit do Neapole, byly veliké. A moment, kdy jsem musel zavolat trenéru Vrbovi, že mám natržený postranní vaz, to byla lahůdka (usměje se).
Po většinu přípravy jste rehabilitoval nebo trénoval individuálně, naskočil jste až do posledního zápasu kyperského soustředění proti Slasku Vratislav na 71 minut. Neměl jste před utkáním v Neapoli obavy, zda duel zvládnete?
Kondičně jsem se cítil v pohodě. Dřel jsem v posilovně, když noha držela, běhal jsem individuálně. Start proti Slasku pro mě byl klíčový. Chtěl jsem vyzkoušet, zda koleno vydrží. Víru mi navíc dodávala zkušenost z minulosti. Zažil jsem podobnou situaci už jednou v kariéře. Po přestupu do Mladé Boleslavi jsem byl zraněný a můj první start v novém klubu byl proti Villarrealu v Evropské lize. A vydržel jsem.
K výhře 3:0 v Neapoli jste přispěl výborným výkonem, kdy jste uhlídal domácí útočnou hvězdu Cavaniho a také Hamšíka. Jak jste se po zápase cítil?
Vím, že zranění bylo dílem mé vlastní hlouposti. Pokud zvládneme čtvrteční domácí duel, budu cítit osobní satisfakci. Vždyť já se k týmu připojil vlastně až týden před utkáním v Neapoli. Když rozhodčí první souboj ukončil, byl jsem nepopsatelně šťastný. Z výsledku i faktu, že koleno vydrželo a já za celý zápas necítil žádnou bolest.
Přiblížíte atmosféru, která panovala v kabině během týdne příprav na odvetu?
Po tříbrankové výhře uvolněná. Sami jsme přitom nemohli uvěřit, že je to pravda. Byla spousta legrace. Hráli jsme vyrovnanou partii se Schalke, na podzim porazili Atlético Madrid, teď Neapol. Padaly vtípky, koho vyzveme příště. Ale jen stranou trenéra, který by z našich srandiček radost neměl. Na druhou stranu jsme nelétali v oblacích. Měli jsme normálně tréninkový proces, při němž jsme s ohledem na počasí museli i na umělou trávu.
Nehrozí, že domácí souboj nezvládnete, protože budete hlavou už v osmifinále?
Ne! Myslím, že slovo podcenění ve spojení s druhým týmem italské ligy nepřichází do úvahy. Dvacet minut po přestávce v prvním utkání, kdy nás Neapol hodně mačkala, je důrazným varováním. To byla z jejich strany smršť, která je velkým strašákem. A velmi dobře si uvědomujeme, že dvakrát za sebou bychom stejným způsobem v Itálii asi nevyhráli. Proto věřím, že zodpovědným výkonem si místo v osmifinále vzít nenecháme.
Mluvíte o smršti z úvodu druhého poločasu v Neapoli. Všichni jste s respektem hovořili o nejlepším útočníkovi italské ligy Cavanim, ale paradoxně byl nebezpečnější jeho dvorní nahrávač Hamšík...
Je to pravda. Jak naskočil do hry až po přestávce, měl více sil, hodně prostoru a dostatek míčů. Přinesl velké oživení. Na Cavaniho jsme byli skvěle nachystaní, nedali jsme mu prostor a přebírali si ho tak, že nedostával balóny, které potřebuje. Ale oba jsou fantastičtí.
