Článek
„To není možné, určitě je nás víc," kroutí hlavou Daniel Kolář, jeden ze strůjců plzeňských úspěchů posledních let. „Třeba Honzu Rezka beru pořád za našeho, teď při soustředění na Kypru jsme trávili spolu hodně času," směje se sedmadvacetiletý záložník. „Milan Petržela odešel nedávno, David Bystroň vypadl tak podivně," krčí rameny v připomínce kamarádů, kteří odešli do Německa, respektive je stihl trest za dopink. „Zůstalo jen zdravé jádro," culí se, když si promítne sestavy dělící první a dosud poslední vystoupení Západočechů na mezinárodní scéně pod trenérem Vrbou.
„S Besiktasem jsme sehráli dobrý zápas. Kvůli nevyhovujícímu stadiónu se hrálo na Spartě. Byla proti nám penalta - nepenalta po strkanici Rajtorala s Quaresmou. V odvetě měl za bezbrankového stavu tutovku Petr Jiráček, nedal, a pak přišla dvě zbytečná vyloučení. Vyřazení bylo dílem naší nezkušenosti, ale dojem jsme určitě zanechali slušný," přemítá při vzpomínce na dva a půl roku staré představení Kolář.
| Jak se měnila Plzeň pod Vrbou v Evropě: |
|---|
| 1. zápas: Viktoria Plzeň-Besiktas Istanbul 1:1, branka Plzně: 28. Limberský (3. předkolo Evropské ligy, 29. 7. 2010). |
| Sestava Plzně: Krbeček - Rajtoral, Navrátil, Bystroň, Limberský - Petržela (90. Hájovský), Kolář (68. Střihavka), Rada, Horváth, Jiráček (86. Hruška) - Rezek. Náhradníci: Ticháček, Vaněček, Darida, Rýdel. |
| 29. zápas: SSC Neapol-Viktoria Plzeň 0:3, branky: 28. Darida, 79. Rajtoral, 90. Tecl (první utkání úvodního kola vyřazovací fáze Evropské ligy, 14. 2. 2013). |
| Sestava Plzně: Kozáčik - Řezník, Čišovský, Procházka, Limberský - Darida, Horváth - Rajtoral (85. Fillo), Kolář (90. Hejda), Kovařík - Bakoš (59. Tecl). Náhradníci: Pavlík, Zeman, Štípek, Adamov. |
V čem nejvíce se změnil tým, který nyní klepe na brány osmifinále Evropské ligy? „Konfrontace s Besiktasem byla nesmírně důležité z pohledu sebevědomí. Načichli jsme Evropou, která nás okouzlila. Zjistili jsme, že se i na takové úrovni můžeme se soupeři měřit. Myslím, že ať jde o fotbal, hokej nebo atletiku, je možnost poměřit síly se zahraničními soupeři obrovskou výzvou, která člověka žene vpřed," vysvětluje Kolář. „Všichni se při každé konfrontaci v evropských pohárech nabudí, pořád se chceme zlepšovat. A hlavně máme zkušenosti, což je nejzásadnější rozdíl."
Ať jde do zápasu proti Lokerenu, Barceloně nebo Neapoli, nedělá mezi soupeři rozdíly. „Zápasy evropských pohárů jsou pro mě svátkem. Nerozlišuji mezi Ligou mistrů a Evropskou ligou, kterou neberu jako nějakou druhořadou soutěž. Myslím, že Neapol není soupeřem z kategorie odložených protivníků," míní Kolář a připomíná, že výjimečná je i divácká kulisa. „Doma je vyprodáno pokaždé, venku chodí většinou také parádní návštěvy," vzpomíná Kolář kupříkladu na bitvu v Miláně či Barceloně, kde bylo několik desítek tisíc lidí.
Když má vybrat nejlepší zápas z devětadvaceti plzeňských pod trenérem Vrbou v Evropě, váhá. „Nejhorší vím bez přemýšlení. Domácí odveta o Ligu mistrů s Kodaní. V Edenu bylo tenkrát snad čtyřicet stupňů, vařili jsme se. Ať jsem kouknul vlevo nebo vpravo, nikdo z nás nemohl dýchat, natož běhat," vybavuje si Kolář duel, který nakonec Plzeň 2:1 vyhrála. „Tehdy to nevypadalo dobře, v poločase jsme prohrávali. Ale dokázali jsme se zvednout a s vyprodanými tribunami slavili postup. Takže šlo možná vlastně i o nejkrásnější okamžik našeho účinkování v Evropě," říká Kolář.
