Alkmaar gólem v Lisabonu uchoval naději

Vděčí za ni jedné z mála svých zdravých opor. Landzaat si po necelé půlhodině hry naběhl na centr z pravé strany a z voleje poslal první střelu svého týmu do sítě. Nizozemský klub vstřelil v osmifinále v Doněcku tři branky, kolo poté ve Villarrealu dvě a ani tentokrát nevyšel na hřišti soupeře naprázdno.

Domácí, kteří měli do té doby převahu, se ale dokázali oklepat stejně pohotově, jako v minulém kole proti Newcastlu. A už za minutu diváci oslavovali Doualovo vyrovnání. Dalekonosná střela se odrazila od obránce Vlaara přímo na Kameruncovu nohu a ten šťastného okamžiku využil.

Sporting pak soupeři téměř nepůjčoval míč, ale druhý gól stále nepřicházel. Až kouč Peseiro zvedl z lavičky Chilana Pinillu a ten se po deseti minutách na hřišti krásně trefil z 25 metrů.

Alkmaar se přesto na stadion José Alvaladeho může vrátit. Právě tam se hraje finále a nizozemský klub bude v odvetě spoléhat na výtečné výsledky na domácí půdě. Ještě nikdy na vlastním hřišti v pohárech neprohrál, a to už tam hostil devatenáct soupeřů.

V Parmě diváci čekali na gól marně. Zápas italského klubu s CSKA Moskva, v němž se nezrodila jediná vážnější šance, skončil bezbrankovou remízou a odveta v ruské metropoli bude za týden úplně otevřená.

Diváci si na stadionu Ennia Tardiniho na střídmé podívané zvykli. A to nejen proto, že znovu kouč Carmignani vyslal na hřiště jedenáct hráčů, jejichž pověst sotva překračuje hranice regionu. Reprezentační kanonýr Gilardino nebyl ani mezi náhradníky, společně s dalšími oporami je kouč šetřil na boje o záchranu.

A semifinále Poháru UEFA hrála Parma možná s nejmladším týmem v historii. Savimu je osmnáct, Dessenovi ještě o rok méně, ostatní dovršili dvacítku teprve nedávno.

Vítěz soutěže z let 1995 a 1999 se naučil vystačit si s málem. Ve čtyřech domácích zápasech ve vyřazovací části ani jednou neinkasoval, sám se trefil jedinkrát, dnes si nevytvořil pořádnou šanci, přesto má blízko k finále. Za týden mu v Moskvě stačí uhrát remíza 1:1.