Ze soupeřů Slavie jde největší strach z Hamburku a Monaka

Větší slávy v posledních letech požívá Monako, které bylo loni na vrcholu své 85 let dlouhé existence. Senzačně se probojovalo až do finále Ligy mistrů, kde je zastavilo pouze Porto vedené současným koučem Chelsea José Mourinhem.

Po sezóně však vedení klubu úspěšný tým rozprodalo a před dvěma týdny skončil i strůjce úspěchu, trenér Didier Deschamps. Pravidelný účastník Ligy mistrů se tak po dlouhých letech musí spokojit jen s Pohárem UEFA. Sedminásobný mistr Francie se momentálně pohybuje ve druhé polovině tabulky a dnes vedení jmenovalo novým trenérem Itala Francesca Guidolina.

Ten bude spoléhat mimojiné na českého záložníka Jaroslava Plašila. Největší hvězdou týmu je pak Uruguayec Chevantón, který v Lecce patřil k nejlepším střelcům italské ligy. V mužstvu je ještě jeho krajan Pérez, francouzský reprezentační obránce Evra, nebo italský gólman Roma. V minulosti za tým hrály takové hvězdy jako George Weah, Thierry Henry nebo David Trezeguet.

Fotbalisté z monackého knížectví hrají své zápasy na stadionu Ludvíka II., na němž se každoročně v srpnu hraje zápas o evropský Superpohár. Na stánek velkoklubu má však nezvykle nízkou kapacitu: necelých 19 tisíc míst.

Fotbalový klub Hamburger SV patří už dlouho k německé špičce, ale v poslední době se marně snaží navázat na úspěchy z 80. let. Dvakrát po sobě skončil v ligové tabulce až na osmém místě a do Poháru UEFA se musel letos prokousat přes Intertoto Cup. Tam mimojiné překonal Sigmu Olomouc, ale také velmi silnou Valencii. V boji o postup do skupiny měl však namále, v Kodani ho v minulém týdnu spasila až velmi sporná penalta, kterou v nastaveném čase proměnil Van der Vaart.

Soupeř Slavie šestkrát vyhrál ligu, ale naposledy už v roce 1983, kdy byl nejlepším klubem nejen v Německu, ale v celé Evropě. Ve finále PMEZ tehdy pod taktovkou trenéra Ernsta Happela porazil Juventus Turín. Hamburk má ve své sbírce také PVP z roku 1977, ale v poslední době na evropské scéně žádné velké úspěchy nesklízí. Čeští fanoušci si pamatují, jak ho v roce 1991 vyškolila olomoucká Sigma, vedená dnešním reprezentačním trenérem Karlem Brücknerem. Před dvěma lety si Hamburk zahrál Ligu mistrů, ale ve skupině nevyhrál ani jediné utkání.

Nejlepším střelcem současného týmu je nizozemský záložník Van der Vaart, v osmi ligových kolech dal už šest branek a má velký podíl na tom, že je Hamburk druhý, jen bod za Bayernem Mnichov. Obrana, v níž hraje prim další Nizozemec Boulahrouz, je se čtyřmi inkasovanými góly nejlepší z celé Bundesligy. Ve středu hřiště září David Jarolím, považovaný v současné době za jednoho z nejlepších záložníků v soutěži, a útočnou dvojici tvoří Bosňan Barbarez a Belgičan Emile Mpenza.

Trenérem týmu je bývalý reprezentant Thomas Doll, který si společně s hráči může při domácích zápasech vychutnat maximální pohodlí. Hamburk postavil zcela nový stadion pro mistrovství světa s kapacitou 55 800 sedadel.

Viking Stavanger se v pohárové Evropě ještě nikdy nedostal dál než do druhého kola, ale to neznamená, že by ho někdo mohl podceňovat. O tom se v roce 2002 přesvědčila i Chelsea, která v přístavu na jihu Norska v Poháru UEFA prohrála 2:4 a vypadla. Letos postihl stejný osud fotbalisty Austrie Vídeň.

Ve své zemi žije Viking ve stínu mnohem slavnějšího Rosenborgu Trondheim. Osmý a zatím poslední titul získal v roce 1993 a ani letos další nepřidá. Tři kola před koncem je v tabulce až pátý a bude mít co dělat, aby se do pohárové Evropy podíval i příští rok.

Většinu hráčského kádru tvoří Norové, v reprezentaci však momentálně hraje jen záložník Hangeland. Nejvíc zkušeností má útočník Östenstad, který hrával anglickou ligu. Z cizinců jsou relativně nejznámější finský záložník Kopteff a francouzský brankář Basso, který působil v Auxerre a v italském Udine. Na soupisce jsou také Švéd Lundqvist, Islanďan Bjarnason, Kanaďan Grande, dvoumetrový Maďar Kovács a Nhleko z JAR.

Největší hvězda však sedí na lavičce, Angličan Roy Hodgson patří mezi nejuznávanější světové trenéry. V minulosti vedl například Inter Milán, Blackburn, Grasshoppers Curych, nebo reprezentační týmy Švýcarska a Spojených arabských emirátů. Ve Stavangeru má smlouvu do konce roku, v tom příštím povede finský národní tým.

CSKA Sofie je jedním z nejpopulárnějších fotbalových klubů v Bulharsku. Letos na jaře získali místní fotbalisté už potřicáté mistrovský titul země, přičemž si během třiceti utkání připsali jedinou porážku. Mistrovské oslavy si užil i český záložník Robert Caha. Ten už na letošní soupisce týmu nefiguruje, stejně jako loni ale nechybí slovenský reprezentant Radoslav Zábavník.

V minulosti klub patřil i ke špičce v Evropě. Dvakrát hrál semifinále PMEZ, předchůdce nynější Ligy mistrů. V roce 1967 mu cestu do finále zahradil Inter Milán až v opakovaném zápase, v roce 1982 jeho naděje utnul debakl 0:4 s Bayernem Mnichov na Olympijském stadionu. Potřetí zůstal CSKA těsně před branami finále na jaře 1989 v PVP, kdy vypadl s Barcelonou. Všechny tři branky dal tehdy katalánskému týmu Stoičkov a ještě než si ho Barcelona vzala na Nou Camp, stihl na podzim vyřídit v PMEZ Spartu.

V boji o postup do nového ročníku Ligy mistrů CSKA bohužel vyfasovalo toho nejtěžšího možného soupeře, obhájce titulu FC Liverpool. Bulhaři sice dokázali malý zázrak, když zvítězili na Anfield Road 1:0, jenže výsledek 1:3 z prvního utkání je odkázal jen na boje v Poháru UEFA. Tam ale svěřenci trenéra Miodraga Jesiče dokázali, že výhra nad slavným soupeřem nebyla náhodná. V prvním kole dvakrát porazili německý Bayer Leverkusen.