Hlavní obsah

Tolik změn v sestavách pohárových zástupců dost dobře nechápu, podivuje se trenér Rada

Vedl fotbalovou reprezentaci, jako trenér dirigoval hned šest prvoligových klubů v tuzemsku. Coby hráč Petr Rada oblékal dres pražské Dukly, s níž slavil mistrovský titul. Okusil i angažmá v Německu a Kanadě. Naposledy působil v průběhu jara na lavičce Teplic, ovšem od nové sezóny je bez angažmá, a tak bude každé ligové kolo glosovat pro Sport.cz.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Plzeň udělala v zápase s Duklou hned šest zmkěn v sestavě a zaplatila za to prohrou. Na snímku zmar Jana Kovaříka (vpravo) po neproměněné penaltě.

Článek
Fotogalerie

„Nedovedu si dost dobře představit, že by kterýkoliv z trenérů, pod nímž jsem hrával, přišel s tím, že v neděli v lize nenastoupím, protože ve středu nás čeká evropský pohár. A bylo jedno, zda šlo o Vejvodu, Nováka nebo Lopatu. Něco podobného bylo prostě v naší éře nemyslitelné, protože hrát jsme chtěli všichni. A pořád.

Šetřit hráče teď, kdy sezóna začíná?

Sám jako trenér jsem k podobným rošádám v sestavě, k jakým sáhli moji kolegové v duelech druhého ligového kola, také nikdy neinklinoval a rozhodně bych je neudělal. Zvláště teď, kdy se soutěže teprve rozbíhají a hráči potřebují ze všeho nejvíce pravidelně nastupovat a získávat herní praxi.

Pochopitelně že zdravotní stav se zohlednit musí a je tudíž pochopitelné, že třeba Limberský se v sestavě Plzně neobjevil, že jablonecký dres neoblékl Pospíšil a Sparta nasadila Frýdka až v průběhu utkání. Ale šetřit hráče na odvety evropských pohárů teď, kdy měla liga odehrané pouze jedno kola, to se mně prostě nezdá. A navíc jich šetřit tolik, jako jsme toho byli svědky v zápasech čtyřlístku pohárových zástupců.

Akceptoval bych hromadné rošády v sestavách a odpočinek klíčových fotbalistů, kdyby šlo třeba o třinácté podzimní kolo, v němž by se už dalo o narůstající únavě hovořit. Zvláště u těch hráčů, kteří by kopali pravidelně ligu, účinkovali na evropské pohárové scéně a ještě třeba nastupovali v reprezentaci.

Ale vyměnit v sestavě hned čtyři hráče, jako Jablonec? Udělat v základní jedenáctce pět změn, jako Liberec? Nebo dokonce šest, resp. sedm, což byl případ Plzně a Sparty? To mi připadá kontraproduktivní. Hráči jsou dnes dobře trénovaní a na zápasovou zátěž připravení, takže po odehrání jednoho ligového kola pro ně přece nemůže představovat problém, aby zvládli cyklus neděle, středa, neděle.

Podívejte se na Barcelonu....

Vždy si v této souvislosti vybavím Barcelonu a její sestavu, která se de facto nemění, i když musí během sezóny zvládnout na šedesát zápasů. Přitom ke změnám ve složení základní jedenáctky dochází skutečně výjimečně. A když už, pak se jedná o jednoho, maximálně dva hráče.

A katalánský celek se přesto se zátěží vyrovnává a je úspěšný na všech frontách. Logicky, protože profituje ze zažitých automatismů a nacvičených herních návyků, které přinášejí úspěch.

Na příkladu našich mužstev se naopak ukázalo, že v případě masivních zásahů do sestavy právě zmiňované automatismy skřípou.

Názorným příkladem byla Plzeň, která v porovnání s kvalifikačním duelem Ligy mistrů v Tel Avivu vyměnila hned šest hráčů, což se do jejího výkonu v utkání proti Dukle muselo zákonitě promítnout.

Do hry a výsledku Jablonce v konfrontaci s Bohemians se ale čtyři změny v sestavě odrazily také, z čehož se nakonec rekrutovala jen remíza a pokažené oslavy sedmdesátiletého klubového jubilea. A o Spartě platilo de facto totéž, i když Pražané na rozdíl od Plzně a Jablonce zápas nakonec zvládli, byť ještě deset minut před koncem s Ostravou prohrávali. A kdo ví, jak by nakonec dopadli, kdyby hosté k vedoucímu gólu přidali další branku... Široký letenský kádr a hlavně pak přítomnost Lafaty vracejícího se po dlouhé přestávce zaviněné zraněním se nakonec projevila a Sparta díky tomu splnila povinnost a Baník porazila.

Stejně úspěšně si vedl i Liberec, který byl na Slavii hlavně po změně stran lepším mužstvem. Po infarktovém začátku, kdy se během třinácti minut skóre dvakrát měnilo, vyválčil v Edenu remízu a měl dokonce na to, aby vyhrál.

Chápu, že úspěch v kvalifikaci o účast v evropských pohárech je pro každé mužstvo prioritou a že je věcí každého z trenérů, jakou cestu k němu volí. Zatímco mé trenérské filosofii a naturelu šetření klíčových hráčů neodpovídá, kolegové mohou vyznávat jiný názor. Přeji jim, aby zmiňované rošády opravdu pomohly a čtveřice českých pohárových zástupců se do další fáze evropských soutěží dostala. Vždyť je to v zájmu celého našeho fotbalu...

Nejen penalty, ale i červená pro Matějů

Nedá mi to, abych se po hned po druhém ligovém kole nezmínil i o výkonech a verdiktech rozhodčích. Hlavně na Julisce, kde jsem zápas Dukly s Plzní sledoval na vlastní oči a jsem přesvědčený, že se proti hostům měly kopat minimálně dva pokutové kopy. Zákrok na Bergra byl jasně penaltový, ruka Ďuriše v šestnáctce rovněž. A ani výklad a různé zdůvodňování expertů na pravidla mě o opaku nepřesvědčí!

Stejně tak jsem přesvědčený, že mladý obránce Matějů měl dostat červenou. Žlutou kartu už měl a poté zahrál na zemi rukou. Záměrně a navíc pár metrů před očima pomezního! Přesto trest nepřišel.

Nešlo ale o jediný exces sudích. Slovácko podává protest proti penaltě, které muselo čelit v Teplicích, i když body mu to samo sebou nevrátí. Jablonec se také může cítit poškozený, neboť jen u jedné penalty zůstat nemuselo.

Přes tyto glosy a připomínky si ale myslím, že i druhé kolo bylo dobrou pozvánkou na ligovou soutěž. Znovu padlo hodně gólů, z šestnácti zápasů první a druhého ligového dějství skončil jen jeden bezbrankovou remízou, hned několik střetnutí mělo dramatický a napínavý průběh. Prostě hned celá řada důvodů, aby fanoušci na fotbal přišli."

Reklama