Článek
„Když jsem byl mladý kluk a začal pořádně vnímat fotbal, byl Olympique postrachem Evropy. Tvořil základ francouzské reprezentace a ještě v roce 1998 v ní hráli borci z Marseille a tvořili její základ," zavzpomínal kouč Liberce Jindřich Trpišovský. To bylo především v první polovině devadesátých let.
V ročníku 1991/1992 ho vyřadila ve druhém kole Ligy mistrů Sparta. Na Vélodrome prohrávala už 0:3, ale snížila na 2:3. Tehdy chytal Petr Kouba a bylo tajemstvím, že měl velké žaludeční potíže. Ale zápas zvládl. Doma pak Pražané vyhráli 2:1 a šli dál.
O rok později Olympique nejcennější evropský fotbalový pohár vyhrál. Tehdy jeho dres oblékali hvězdy jako Barthez, Angloma, Boli, Desailly, Völler a především nejlepší střední záložník své doby Deschamps. V době, kdy udával Olympique tón evropského fotbalu, za něj hráli také Papin, Weah, později Ribéry. Jeho dres později oblékali i čeští borci Vachoušek a Skácel.
Z výsluní do druhé ligy a kriminálu
To bylo v době, kdy sláva Olympique už dávno zašla, a na kopii ušatého poháru padal v klubovém muzeu prach. Poté, co se zjistilo, že majitel klubu miliardář Bernard Tapie uplácel, a to nejen ve fotbale, sletěl z funkce ministra až do vězeňské cely a klub spadl do druhé ligy. Přišel o sponzory a těžko se drápal zpět. Neměl jeden čas ani na platy zaměstnanců, natož hráčů. Dodnes podle místních na tu dobu doplácí, i když finanční situace je jiná, a ještě se pořádně nezmátořil, byť před pěti roky slavil francouzský titul.
Zvláštní kouzlo tohoto klubu z největšího francouzského přístavu však stále působí a hráči sem chodí s chutí, byť tu nejsou nejvyšší platy. „Marseille je největším rivalem Paříže a platí to i ve fotbale. K tomuhle klubu musíte mít vztah, a pak tu můžete dobře hrát," tvrdí jedna z legend Marcel Desailly.
Olympique má také nejdivočejší fanoušky, kteří loni dostali zákaz vstupu na zápas v Parku Princů s Paris St. Germain. Nikdo z nich však nepochybuje o tom, že návrat nejen mezi francouzskou, ale i evropskou elitu, brzy přijde.
Nejkrásnější ve Francii
Olympique má nejkrásnější stadión ve Francii, tvrdí to i odborníci, byť se to Pařížanům nelíbí.
Stade Vélodrome byl postaven v roce 1937. Prošel dvěma velkými rekonstrukcemi. Ta první skončila v roce 1998 před mistrovstvím světa, kdy se tu hráli zápasy ve skupinách a vyřazovací fázi. Slavně tu tenkrát ve čtvrtfinále padla Argentina s Nizozemskem jedním z nejkrásnějších gólů historie. Frank de Boer poslal z vlastní poloviny pas až do šestnáctky soupeře, kde si balón zpracoval Denis Bergkamp, obešel obránce a zavěsil pod břevno.
Další rekonstrukce se uskutečnila loni. Kapacita hlediště vzrostla téměř o deset tisíc sedadel, na více než 67 000. Hlavně však dostal fotbalový chrám nádhernou střechu, připomínající cyklistický velodrom. Konečně, tak se i jmenuje. V příštím roce bude hostit zápasy skupinové i vyřazovací fáze mistrovství Evropy. Kdo ví, zda se sem za nějakých osm, devět měsíců někteří z libereckých hráčů nepodívají znovu...