Článek
Asi vás muselo hodně zaskočit, když jste zjistil, že proti Schalke budete sedět jen na lavičce mezi náhradníky. Vždyť bez vás je sestava Sparty prakticky nemyslitelná...
Věděl jsem dopředu, že hrát nebudu. Trenéři mě s tím seznámili.
To proto, že jste byl po posledním ligovém utkání v Příbrami zraněný?
To roli nehrálo, protože jsem byl zdravý a na zápas se Schalke nachystaný.
Jaký tedy byl důvod?
Trenér rozhodl, že postaví hru na rychlosti. Nadšený jsem nebyl, ale musel jsem to vzít.
A dívat se celou první hodinu jen z lavičky...
Pochopitelně, že to člověku vadí. V Německu, v nádherné aréně, před padesáti tisíc diváky. Mě už moc podobných zápasů nečeká, o to víc to mrzelo. Ale zápas se Schalke nebyl o tom, zda nastoupí Lafata, podstatné bylo, jak bude hrát Sparta.
Hrála dobře. A než jste přišel ve dvaašedesáté minutě na hřiště, vyrovnala a držela se Schalke nerozhodný výsledek.
Hráli jsme dobře. Po změně stran i v první půli, kdy do soupeřovy šestnáctky létalo ze stran hodně míčů. To by bylo něco pro mě.
Však na vás bylo vidět, jak nažhavený vbíháte na hřiště, když na vás trenér konečně ukázal.
Těšil jsem se a nemohl se dočkat, až na trávník vběhnu.
Vběhl jste a hned při prvním dotyku s míčem dal gól, kterým jste dostal Spartu do vedení.
Bylo to vyloženě o štěstí, protože míč se odněkud vykutálel a já ho trefil. Nepamatuji, že bych hned při prvním doteku s míčem dal gól.
Mrzelo hodně, že nebyl gólem vítězným?
Samozřejmě že je to škoda. Zvláště, když Schalke vyrovnalo z brejku po našem rohu. V závěru si sice převahu vynutilo, ale zmohlo se jen na střely z dálky, protože do vyložené šance jsme domácí nepustili.
I tak je bod získaný na hřišti momentálně třetího mužstva bundesligy hodně cenný a měl by vám pomoci k postupu ze skupiny...
Bereme ho, protože musíme respektovat sílu soupeře. Ale jestli nám k něčemu bude, to poznáme až na konci skupiny.
