Rubriky:

Evropská liga

Liberecký patriot Hampl se nechal inspirovat za hranicemi a říká: Energie z tribun mi dává sílu pro divadlo

10. prosince 2015 08:41 - Liberec

Už jednadvacet let je fanouškem fotbalového Liberce. Z kotle, kam mířil coby dospívající, se však herec Ladislav Hampl přesunul mezi umírněnější fandy. Při bitvách „modrobílých" však trpí stejně jako náctiletý. „Vítěz je ten, kdo umí prohrávat. Tím se řídím. I když minulou sezónu jsem měl obrovský strach," připomíná čtyřiatřicetiletý liberecký rodák ročník hrůzy, z něhož se paradoxně Severočeši odrazili k parádnímu podzimnímu tažení Evropskou ligou, které vyvrcholí čtvrteční bitvou s Marseille o postup do jarní fáze, před níž Hampl připravil pro severočeské příznivce fanzónu na Nerudově náměstí.

Fotbaloví příznivci Liberce jsou hodně specifičtí. Jaký je váš vztah ke klubu?

Mám permanentku, a když mi pracovní povinnosti dovolí, na domácím zápase nikdy nechybím. Většinou jsem tu první (směje se). Někdy vyrazím na otočku i do Příbrami nebo Teplic, případně zajdu na utkání v Praze. A U Nisy je mi pokaždé líto, když není stadión plný.

Vybavujete si ještě první cestu za Slovanem na stadión soupeře?

Ve třinácti, když táta dělal technického ředitele Liberce, jsem s ním jel na Žižkov. Byl to dopolední zápas, do našeho kotle jsem skočil z auta a po utkání zase mazal zpátky. Domácí ligové stadióny jsem objel snad všechny. A na evropských pohárech jsem byl prvně před dvěma lety v Estorilu. Divadlo není z hlediska cestování úplně svobodné povolání, ale propadl jsem fanouškovství a každý výjezd beru jako velký bonus k domácím duelům.

Vážně jste se nedostal na žádný z velkých zápasů v Dortmundu, Miláně či v Ipswichi?

Když jsem v divadle začínal, měl jsem pětadvacet představení do měsíce. Nebyla šance někam vycestovat. Měl jsem problém dostat se i na domácí utkání. Když jsem letěl před dvěma lety do Estorilu, šlo o hodně spontánní akci. Ve středu v půl druhé jsem dokončil dopolední představení, sehnal letenku a za tři hodiny už mířil do Portugalska, kde jsem měl kamaráda, který mi pomohl sehnat ubytování. Báječný výjezd.

Nyní už máte větší slovo a můžete si program určit?

Hned po losu evropských pohárů znám termíny libereckých zápasů a snažím si dané dny vyblokovat. V divadle mi vycházejí vstříc, protože když dostanu šanci potěšit srdce fanouška, pozitivně se to projeví i Na zábradlí. Cestování za fotbalem do zahraničí je náročné, ale energie z tribun mi dodává sílu pro divadlo.

Jaký nejsilnější zážitek z cest za fotbalem máte?

Super byl právě Estoril. Byl jsem v Portugalsku šestkrát za posledních šest let, ta země je můj druhý domov. Ohromně mě baví. Ale super byla i cesta do Groningenu, kdy jsme s partou čtyřiadvaceti dalších nadšenců pronajali autobus a vyrazili. Cestou jsme stavěli v Brémách, kde nás Theo Gebre Selassie provedl stadionem. Další jedinečné vzpomínky se pak pojí k mé druhé fotbalové lásce.

A tou je?

Juventus! Fandil jsem mu už v době, kdy v útoku nastupoval Ravanelli s Del Pierem a v šestadevadesátém vyhráli Ligu mistrů. Tehdy o Zidanovi nikdo nevěděl a Pavel Nedvěd byl dalekou budoucností. S tátou jsem absolvoval návštěvu Barcelony, Arsenalu, Manchesteru United či Liverpoolu, ale největší splněný sen byl Juventus. Jde o můj druhý srdeční klub. Stará dáma, stará láska.

Sám fotbal hrajete hlavně v rámci charitativních utkání. Měl jste v mládí vyšší ambice prosadit se na zeleném trávníku?

Začínal jsem ve Slovanu, jenže zájmových kroužků bylo více. Na fotbal jsem se vykašlal a hrál florbal. Ve čtrnácti jsem pak fotbalovou kariéru zkusil restartovat v dorostu libereckého céčka, ale rychle jsem zjistil, že mi ujel vlak.

Měl jste jako fotbalista předpoklady získat stejně prestižní klubovou adresu, jako je v herecké roli divadlo Na zábradlí?

Doufám, že jsem se rozhodl správně a vždy budu lepší herec než fotbalista. Navíc musím říct, že jsem se díky divadlu dostal k lidem z nejvyšší fotbalové úrovně tak blízko, jak bych se coby profesionální fotbalista určitě nedostal.

Nastupujete ještě do soutěžních utkání?

Na podzim jsem měl domluvené hostování z Rozstání pod Ještědem do Jindřichovic pod Smrkem. Ale nebyl čas dojíždět a bojovat o body. Navíc za sebou mám operaci křížového vazu v koleni, tudíž na hřišti nemohu nijak divočit.

I proto dostávají přednost hlavně zápasy pro charitativní účely, kde je menší riziko zranění?

Ano. I když každá parta má pochopitelně svého blbečka, který se chce vytáhnout na známou tvář. Přesně tak přišli ke zranění Ondra Vetchý nebo Ivan Trojan.

A jaký jste se základy z Liberce fotbalista?

Přesně takový, jaké mám spoluhráče. Když mám kolem sebe Míru Bosáka, Ericha Brabce, Jirku Jarošíka nebo Vráťu Lokvence, tak vypadám jako výborný fotbalista. Nemluvě o tom, že za přihrávkou od Pavla Nedvěda člověk běží s radostí, i kdyby byl balón sebevíc nedostižnější.

Ladislav Hampl
Narodil se 14. července 1981 v Liberci. Absolvoval liberecké gymnázium, po maturitě se rozhodl pro studium na pražském DAMU. Působil v divadlech Rokoko a Na Vinohradech. Od září 2004 je členem Divadla Na Zábradlí.
Je velkým fanouškem fotbalového Liberce, sám nastupuje v rámci charitativních projektů k zápasům za Real Top Praha. Do povědomí fanoušků nevyhledávajících divadelní svět se dostal v roli Jarmila Hubáčka v seriálu Okresní přebor.
ram, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Evropská liga

Filtr článků - Evropská liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..