Článek
Celý rok v lize či domácím poháru usilujete, abyste se do pohárové Evropy probojovali, ale jakmile přijde první kvalifikační předkolo, hned v ní končíte. Musí jít o frustrující pocity...
Sám si nedovedu vysvětlit, čím to je a proč tak brzy končíme. Dostaneme se do předkola a hned vypadneme, i když máme kvalitnější mužstvo, než soupeři. Mrzí to dvojnásob i s ohledem na koeficient celého českého fotbalu.
Musí to mrzet i vás samotné. Vždyť už druhým rokem děláte v pohárové Evropě jen stafáž.
Samozřejmě že to štve. Kvůli fanouškům, klubu, nám samotným. V pohárech jde o peníze a možnost se předvést. Hlavně mladší kluci by měli možnost se ukázat a upozornit na sebe. Jenže z postupu není zase nic.
Opravdu bylo nad vaše síly dohnat dvougólové manko z prvního zápasu v Makedonii? Vždyť v ligovém duelu s Libercem, který v Evropské lize na rozdíl od vás postoupil do dalšího kola, jste bez problémů nastříleli tři góly.
Proti Liberci nám pomohla rychle vstřelená branka v samém úvodu zápasu. Proti Tetovu jsme ji dali až v 82. minutě. Kdyby přišla dřív, myslím, že by odveta dopadla jinak. Alespoň do prodloužení bychom zápas určitě dovedli.
Poté, co jste se konečně trefil a dostal svůj tým do vedení, přišla scéna s jedním z fanoušků...
Nejdřív mi nadával a řval, že už mám střídat, jakmile jsem ale dal gól, skákal, jako bychom vyhráli mistrovství světa a já byl nejlepším hráčem. Vím, fanoušci si zaplatili a mají tudíž pocit, že na nás mohou řvát, ale stejně je nechápu. A v mých letech se občas neudržím, takže zareaguji. Tentokrát tím, že jsem věnoval gól tomu, kdo mně nejvíc nadával.
Po vašem gólu zbývalo i tak relativně dost času, abyste ještě branku přidali a vynutili si alespoň prodloužení. Vždyť k osmi minutám přidal rozhodčích ještě pět dalších.
Také jsem myslel, že ještě alespoň jeden gól vstřelíme. Jenže další šance už nepřišla. Makedonci kouskovali hru, zatímco z naší strany už to byla jen křeč. Pouze jsme nakopávali balóny a k ničemu se nedostali.
Soupeř vám asi hodně cuchal nervy neustálým zdržováním, poleháváním po trávníku a kouskováním hry.
Něco podobného jsem ještě nikdy nezažil, ale těžko Makedonce odsuzovat. Možná bychom si počínali podobně, kdyby byl gard opačný. Pravdou je, že ani sudí nepřiměl soupeře k tomu, aby tolik nezdržoval, jenže hlavní vina byla v nás. Měli jsme vstřelit gól venku, anebo dát alespoň dva v odvetě.
