Článek
Martin Peško (vpravo) s brankářem Slavie Přemyslem Kovářem na golfu v Izraeli.
„Na Izrael nedám dopustit, poznal jsem tam skvělé, bezvadné lidi. Byť první rok to bylo těžké. Přiznávám, že jsem chtěl zdrhnout," culí se Peško. Nakonec zůstal dalších devět let, prošel čtyřmi kluby (Ashdod, Tzafririm Holon, Kirjat Gat, Netanja). „Musel jsem si zvyknout na spoustu odlišností. Stravu, mentalitu, zvyky. Svátky se řídí podle jiného kalendáře, týden začíná nedělí, končí pátkem. A na šábes bylo všechno zavřené," dodává Peško.
Během šábesu, který trvá 24 hodin od pátečního západu slunce, se netrénovalo, nehrály se zápasy. „Během této doby by se Izraelci měli věnovat rodině, modlitbám, nic nedělat. V dnešní době se to až tak nedodržuje, je to volnější. Ale před dvaceti lety to bylo dost přísné," podotýká muž, jenž „domluvil" transfer současného brankáře Slavie Přemysla Kováře do Haify v roce 2014.
V té době už bylo v Izraeli bezpečno. Mnohem méně v čase, kdy tu působil Peško. Zažil druhou intifádu, ozbrojený boj Palestinců proti Izraeli. „Vybuchovaly autobusy, teroristické útoky byly na denním pořádku. Chválabohu, že jsem nikdy nebyl přímým účastníkem," uvádí někdejší brankář Nitry.
Zažil také období, kdy hrozil atak ze strany Íránu. „Vyfasovali jsme plynové masky s filtrem. V krabici. Museli jsme je mít s sebou v autě. V kufru jsem měl hozené tři krabice: pro sebe, manželku a pro dceru," vzpomíná Peško. „Když jsem viděl, že z toho Izraelci nedělají paniku, byl jsem také klidný. Brali to jako povinnou výbavu do auta. Jako lékárničku, nebo výstražný trojúhelník," doplňuje Peško s úsměvem.
Naopak byl v šoku, když na trénink dorazili mladí spoluhráči ve vojenském mundůru a se samopaly. „V Izraeli je povinná vojenská služba: tři roky muži, ženy polovinu. Funguje to tak, že osmnáctiletí podstoupí klasický měsíční přijímač, poté každé dopoledne absolvují na základně výcvik. Po obědě chodí domů. Přitom nesmí sundat vojenský oblek, nosí u sebe i zbraně. S ostrými náboji! Takže kluci přišli na trénink, kustodovi odevzdali samopal a vzali si věci na trénování. Zklidnil jsem se, až když mi to vysvětlili," uvádí 45letý skaut i agent na volné noze, který často spolupracuje s agenturou Top Sport Management.
Když má srovnat českou a izraelskou ligu, dlouze se zamyslí. Jsou si prý v lecčems podobné, v obou soutěžích figurují tři, čtyři dominantní kluby. „Česká je ale běhavější, fyzicky náročnější. Izraelská je o technice, není svázaná taktikou. Spíš se dbá na individuální kreativitu. Nestaví na tom, že hráči musí jezdit po zadku, žrát trávu, jak se říká," tvrdí Peško s tím, že izraelské kluby se významně věnují mládeži.
„Všechny kluby je mají na vysoké úrovni, ale co se týká výchovy talentů, Haifa vévodí. Nejvíc jejich odchovanců hraje v izraelské lize," uzavírá Peško.
