Článek
V sobotu jste s Anderlechtem získal třetí titul mistra belgické ligy v kariéře. Není to pro vás už trošku rutina?
To ani náhodou. Vždycky se na titul strašně nadřete. Je to odměna za deset měsíců tvrdé práce. A veliká úleva.
Kterého triumfu si nejvíc ceníte?
Každý má svou váhu. První v roce 2004 pro mě byl hodně cenný, vždyť já do té doby nikdy nic nevyhrál. Vloni nás zase celou sezónu proháněl Standard Lutych, letos Genk. Na tom posledním titulu jsem se podílel nejvíc, odchytal jsem všechny zápasy. Zase jsme se radovali za pět minut dvanáct, protože jsme Genku šlapali skoro celou sezónu na paty a přeskočili jsme ho až v závěru.
Jak jste obhajobu ligového prvenství, pojištěnou už v předpoledním kole výhrou 6:0, oslavili?
Hned po zápase s FC Brusel jsme slavili v kabině, všude stříkalo šampaňské. Chvilku jsme se s manželkami a partnerkami zdrželi na stadiónu a pak jsme šli na diskotéku. Bylo to bouřlivé, vydržel jsem tam až do pěti do rána. Teď máme ještě nějaké akce s vedením klubu a sponzory.
Z Belgie na vás neustále přicházejí do Česka slova chvály. Média vás považují za nejlepšího hráče Anderlechtu v sezóně...
Jsem spokojený. Mám za sebou nejlepší sezónu. Dostali jsme nejméně gólů ze všech, což je samozřejmě i velká zásluha kluků, co hrají přede mnou. V šestnácti zápasech jsme udrželi nulu a to je na belgickou ligu nadprůměrné. Navíc jsme nastříleli i nejvíce gólů. Skóre jsme si vylepšili hlavně v posledních dvou zápasech, které jsme vyhráli 8:1 a 6:0.
Kolik jste v sezóně posbíral individuálních ocenění?
Za loňský rok mě fanoušci vyhlásili nejlepším brankářem ligy a pak jsem skončil šestý v novinářské anketě o nejlepší hráče ligy.
V Belgii působíte už osm let. Jste tam už za hvězdu?
To zase ne, ale je fakt, že jsem v Belgii asi daleko známější než u nás doma. Je to dáno tím, jak dlouho tady hraju. Vždyť v české lize jsem prakticky nechytal. V Belgii jsem hodně na očích, zatímco v Čechách zdejší liga moc sledovaná není. Ještě tak v době, kdy tady hráli Honza Koller nebo Roman Vonášek. Ale teď už jsme tady s Ríšou Culkem z FC Brusel poslední mohykáni.
Počítáte s tím, že v Anderlechtu už vydržíte do konce kariéry?
Uvidíme. Smlouvu mám ještě na tři roky. Za měsíc mi bude dvaatřicet a rád bych to tady dochytal na nejvyšší úrovni.
Uvažoval jste o tom, že byste v Belgii zůstali s rodinou natrvalo?
Už na to přišla řeč, ale rozhodnu se, až skončím s fotbalem. Je fakt, že Belgie je náš druhý domov, zvykli jsme si tady. Zatím to nechávám otevřené.
Na dovolenou pojedete domů do Havířova?
Určitě, vždyť se tam dostaneme jen dvakrát za rok. Objedeme všechny známé a pak taky vyrazíme někam k moři. No a v červnu jedeme na víkend do Prešova na svatbu mého slovenského fotbalového kamaráda Stana Vargy.
Jak jste se vy dva dali dohromady?
Před lety jsme spolu kopali rok v Prešově. Od té doby jsme velcí kamarádi, stejně jako naše partnerky. On si teď se Sunderlandem vychutnává postup do Premier League a konečně se v pětatřiceti rozhodl, že si vezme svou dlouholetou přítelkyni. Mají spolu teprve dvě děti a už se berou (smích).
