Článek
Panuje teď v klubu pohoda?
Neskromně musím říct, že se Dinamo po mém příchodu zvedlo. Mám velkou radost. Nebýt sobotní porážky v Sibiu, byli bychom už v první šestce, které se bude týkat play off. V lize mají jednoznačně navrch útočníci. Rozhoduje, kdo má lepší defenzívu, dopředu totiž umí hrát všichni. Myslím, že obranu jsme dali docela dohromady, i proto se Dinamo rapidně zvedlo.
Nakolik se soutěž změnila za dobu, co jste v ní nepůsobil?
Rumunská liga šla trošku dolů. Celkově. O titul dřív bojovalo osm mužstev, teď maximálně pět. Soutěž byla o malinko kvalitnější, chodilo i víc lidí. Na menší kluby, které jsou rozesety kolem Bukurešti, fanoušci nechodí. Vrátil jsem se ale rád, Rumunsko mi přirostlo k srdci. Mohl bych klidně dělat průvodce, zemi jsem projel úplně celou. Fajn mi bylo v Kluži, Temešváru, stejně i teď v Bukurešti.
Trenér Dušan Uhrin mladší.
Rok jste byl bez angažmá, chyběla vám trenéřina?
Už jsem byl nesvůj, lavička mi chyběla. I ten adrenalin. Jediná vada na kráse je, že jsem daleko od rodiny. Na druhou stranu, Bukurešť je letadlem hodinu a půl. Navíc tam bydlím kousek od letiště. Takže jsem z Rumunska vlastně doma v Praze dřív, než kdybych jel autem z Ostravy nebo ze Zlína.
Tamní prostředí jste perfektně znal, o to rychleji jste se v Dinamu adaptoval?
Je fajn, že už nepotřebuju překladatele. Rumunština je latinský jazyk, rozumím, co kdo říká, trošku i mluvím. V kabině ale jede angličtina. Je to logické, Dinamo je směsice deseti národností, anglicky umí všichni. Vzhledem k tolika cizincům jsem byl v očekávání, jak se mi podaří dát mužstvo dohromady. Ještě chvilku potrvá, než si všechno úplně sedne, ale jsme na správné cestě. Moc si například cením, že jsme dokázali obrat o dva body mistrovskou Kluž.
Remizovali jste i s FCSB, bývalou Steauou. Je mezi ní a Dinamem pořád velká rivalita?
Velká? Obrovská! Jako v Česku se nenávidí Sparta se Slavií, tak v Rumunsku Dinamo se Steauou. Rivalita tady je ještě o něco větší. Půlka země fandí Steaue, půlka Dinamu. Oba kluby hrají na Národním stadionu. Na posledním derby bylo pětatřicet tisíc diváků, zápas měl solidní grády.
Florinel Coman z FCSB a Marek Matějovský bojují o míč
Byla to divočina?
Byla, ale já jsem přímo neviděl, co se na hřišti stalo. Až potom v televizi. Zápas se nejdřív přerušil před přestávkou na sedm minut, když jsme odešli do kabin, fanoušci se do sebe pustili. O půli vnikli na trávník a začala řežba. Stačila jedna provokace a už to jelo. Tady stačí málo.
Jste zvyklý z minulosti na podobné věci?
Možná vás překvapím, ale něco takového jsem v Rumunsku dosud nezažil. Pamatuji si jen, že když jsem byl v Temešváru, a hráli jsme doma s Aradem, nesměl jsem nechat auto před stadionem. Přišlo hodně lidí, většinou se to porvalo.
