Článek
Před čtrnácti dny jste byl vyhlášen nejlepším brankářem ruské ligy. Co pro vás tohle ocenění znamená?
Moc mě to těší, což je pochopitelné. U nás je tahle soutěž trošku nedoceněná, ale konkurence je v Rusku obrovská. Našel bych několik skvělých brankářů. Je to vážně velké vyznamenání. Ale pouze individuální. Já si více cením skutečnosti, že jsme splnili cíl a skončili pátí.
Měl jste nějaké signály, že anketu vyhrajete?
Když jsem po skončení soutěže z Ruska odlétal, dostal jsem informaci o nominaci mezi tři nejlepší. Nic víc jsem nevěděl.
Koho byste zvolil nejlepším brankářem v Rusku vy?
Pletikosu ze Spartaku Moskva, možná Živnova z FK Moskva. Ten výběr je strašně složitý. Vážně je konkurence na brankářských postech obrovská. Mohl vyhrát kdokoliv.
Pro vás není tohle ocenění prvním individuálním během působení v Rusku, že?
V minulém roce jsem v této anketě skončil třetí. A také jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem Saturnu. Letos podle informací z klubu tohle vítězství zopakuji. V první anketě hlasují hráči a trenéři z klubů, v druhé fanoušci. Obě mají své kouzlo. Je to výsledek velké práce.
Závěr sezóny jste absolvoval pod prášky a pod injekcemi. Co přesně vás trápilo?
Měl jsem a stále ještě mám problém s achilovkou. Tři dny jsem trénoval, dva dny odpočíval. Bylo to hrozné. Do posledního zápasu už jsem ani neměl nastoupit, ale vedení rozhodlo, že hrát musím, protože jsme se střetli se Zenitem, usilujícím o titul, a panovaly obavy, aby náš klub nebyl obviněn, že mě nechal sedět schválně, když před tím jsem pod injekcemi chytal.
Musel jste právě kvůli zranění vynechat i reprezentační zápasy se Slovenskem a na Kypru?
Ano a strašně mě to mrzelo. Reprezentace je pro mě pořád obrovská čest. Ale už to prostě nešlo. Trenérovi jsem se omluvil a věřím, že to pochopil. Doteď ještě nejsem fit. Chodím na rehabilitace a také na akupunkturu k jednomu specialistovi, jehož mi doporučil otec hokejisty Radka Dudy. Znám ho ještě z působení v pražské Dukle. Dokonce jsem na rozdíl od spoluhráčů dostal delší volno, abych byl na přípravu stoprocentně fit. Nemusím absolvovat prosincový tréninkový meziblok dlouhý osm dnů a poletím až 8. ledna do Turecka.
Stihnete do té doby skloubit s rehabilitací dovolenou?
Ano. S dětmi pojedeme na pár dnů do Alp na lyže. Čtyřletý Tonda i šestiletá Andrea jezdí sice bez hůlek, ale bez problémů zvládají červené sjezdovky. Moc se těší. Já pak ještě s manželkou Martinou vyrazím na Kubu.
To není zrovna tradiční destinace na zimní dovolenou.
Vzhledem k programu ruské ligy, hrané systémem jaro-podzim, to jinak nejde. Bude to taková odměna za vítězství v anketě o nejlepšího brankáře... Dostal jsem doporučení od spoluhráčů, kteří byli na Kubě minulou zimu. Všichni to strašně chválí. Chceme všechno vidět, dokud je možnost. Než se tam třeba něco změní. Dostali jsme instrukce, co je přípustné a co nikoliv, tak to snad proběhne bez problémů... Jedeme ještě s Romanem Hubníkem, který hraje za FK Moskva, a mým spoluhráčem Martinem Jakubkem.
V minulém ročníku ruské ligy jste vychytal dvanáct nul, byl vyhlášen nejlepším brankářem. Podle ruských médií jste dostal nabídku na změnu klubu. Setrváte v Saturnu, nebo bude váš zaměstnavatel v příští sezóně jiný?
Ozvaly se dva týmy. Ale nejdu nikam. Mám smlouvu ještě na dva roky v Saturnu a tu hodlám dodržet. Po posledním zápase za mnou přišel generální manažer a chtěl, abych kontrakt ještě prodloužil. Byl jsem z toho mile překvapený, protože za ty dva roky mi bude pětatřicet. Navíc dcera půjde příští rok do školy v Česku. Proto se budeme chtít vrátit.
