Sparťané v Polsku: koleno, zelňačka a plzeň. Za to by se nemusel stydět ani Pohlreich, říká Lavička

„Nedovedu si představit, že bych tohle absolvoval sám. Ve dvou se to táhne daleko líp," říká bývalý reprezentační záložník Svoboda. Lavička ho trénoval na Letné jako asistent čtyři sezony, na jejichž koncích slavili mistrovské tituly. Ten pátý, doposud poslední sparťanský, pak na jaře 2014, kdy už dělal zkušenému parťákovi asistenta. Před rokem pak následoval Lavičku do Wroclawi. Ani v nejhorším snu je nenapadlo, co je na této štaci potká. Pandemie koronaviru citelně zasáhla i jejich životy.

„Jsme tu izolovaní, ale holt je třeba být trpělivý. Zahraniční hráči, ani my trenéři, jsme totiž od klubu nedostali souhlas opustit Polsko. Čekáme, jaký to vše bude mít vývoj," uvádí 56letý Lavička. Svěřence neviděl od třináctého března, kdy polská vláda vyhlásila výjimečný stav. Se Svobodou a trenérským štábem jim rozeslali individuální tréninkové plány. Naděje, že po čtrnácti dnech se začne Slask připravovat v malých skupinách, vzaly za své. Úřady naopak nařízení zpřísnily.

„Nemůže se teď ani do parků. Předtím jsme chodili na procházky, od prvního dubna jsme zamčeni. Občas si zajedeme nakoupit a zase zpátky mezi čtyři stěny," podotýká Svoboda s tím, že Polsko zavedlo, a pak také zpřísnilo, ochranná opatření o pár dní později než Česko.

„Snažíme se chovat k sobě i druhým zodpovědně. Optimální režim to ale rozhodně není. Oba se Zdenkem pociťujeme, že nám teď chybí nejen fotbal, ale hlavně naše rodiny. O víkendu jsem proto rád přijal jeho pozvání na oběd. V roli šéfkuchaře připravil takový oběd, že pro mě zřejmě bude jedním z největších kulinářských zážitků v Polsku. Myslím, že stydět za to by se nemusel ani pan Pohlreich," culí se Lavička.

Svoboda uvařil zelňačku, jako druhý chod servíroval vepřové koleno. Všechno spláchnuto vychlazenou plzní. „Měli jsme předčasné Velikonoce. Nelze pořád jíst chleba a špagety se sýrem. Byli jsme dva dny separé doma, řekl jsem si, že Víťa musí přijít aspoň na oběd," podotýká 47letý Svoboda. Bydlí od sebe deset minut chůzí. Blízko tréninkového centra, původního stadionu Slasku, kde před osmi lety trénovala české reprezentace při mistrovství Evropy. Oplatí Lavička parťákovi oběd?

„Rád, ale já jsem špatný kuchař. Respektive žádný. Stravuju se stylem take away. Proto u Zdeňka upřímně oceňuji kvality nejen trenérské ale i kulinářské. Kolínko bylo fakt vynikající. Když je vaření na mně, prostě něco objednám a hotovo," směje se Lavička.

Namísto manželky a dospělých dcer tvoří malou rodinu se svým kamarádem. Také Svoboda má dvě dcery (16 a 8 let), což si nesmírně považuje. Jeho někdejší kouč ve Westerlo (2002-2005) Jan Ceulemans totiž tvrdí, že dobří hráči mají dvě dcery.

K větě belgické legendy se váže historka. Svoboda byl tenkrát delší čas zraněný, Ceulemans ho podezíral, že má práh bolesti nízko. Speciálně pro něj v týdnu domluvil přátelák, abych se rozehrál. Jenže na jeho konci ho tvrdě fauloval protihráč a Svoboda odkulhal z trávníku.

„Zkoušel jsem trénovat, ale po dvaceti minutách jsem musel skončit. O víkendu jsem nehrál, trenér se zlobil. Za tři dny se zjistilo, že mám zlomenou nohu. Jan přijel s manželkou k nám domů, i s kytkou, a omluvil se mi: Zdeno, ty máš práh bolesti výš než my všichni dohromady! Od té chvíle jsme se sblížili. Po společném obědě mi pak řekl, že správní chlapi a dobří fotbalisti mají dvě dcery. Tehdy jsme měli malou Františku. Po čase se narodila druhá dcera Antonie. Od té doby jsem s Janem a Víťou v „klubu správných chlapů"," zubí se Svoboda.

Fotbal v této době chybí všem, bývalé sparťany ve Wroclawi nevyjímaje. Je o to víc, neboť sezona pro Slask se vyvíjí víc než solidně, útočí s ním na druhé místo. „Oproti minulému ročníku se výrazně obměnil kádr. Důležitým faktorem byl také povedený start. Vyšly nám úvodní zápasy proti soupeřům, kteří byli favoriti, a to hráčům dodalo zdravé sebevědomí. Sezona je dobře rozjetá, bodové rozdíly v Ekstraklase jsou však hodně malé. Náš předsezónní cíl je být v horní osmičce, abychom hráli skupinu o evropské poháry," podotýká Lavička, který si pochvaluje spolupráci s ostatními členy realizačního týmu.

„Mám v nich oporu, dobře se doplňujeme. Každý z mých asistentů i ostatních členů realizačního týmu má v hierarchii štábu své důležité místo," těší bývalého kouče české jednadvacítky.

Do rámce klubové kultury zapadají i kroky jeho svěřenců z posledních dnů. Hráči Wroclawi včetně trenérů byli první v polském fotbale, kteří zareagovali ve věci dočasného snížení platů. Ti starší, zkušenější, s vyššími smlouvami zabojovali u vedení klubu za mladší spoluhráče. Redukci mezd vzali na sebe.

Celá kabina se také domluvila, že v době karantény bude obvolávat bývalé hráče Slasku ve vyšším věku. „Jde o gesto lidské sounáležitosti. Slask má v polském fotbale bohatou historii, působili tu hráči, kteří jsou už teď v důchodovém věku. Kluci jim volají, popovídají si nejen o fotbale, a snaží se jim dát v tomto zvláštním čase podporu. Život prostě není jenom fotbal," říká Lavička.