Rubriky:

Evropské ligy

Zraněný gólman Zítka místo lyžování a hokeje poleží u televize

3. prosince 2008 12:17

Vyražené zuby, zlomená lýtková kost a navrch přetržené vazy v kotníku. Nad výčtem zranění gólmana Anderlechtu Daniela Zítky z pátečního utkání proti Denderu běhá až mráz po zádech. "Hned ze sanitky jsem posílal zprávy nejbližším, aby věděli, co se mnou je," líčí v rozhovoru pro Právo reprezentační brankář, jehož čeká dlouhá pauza.

Jak se cítíte po zranění z pátečního ligového zápasu na hřišti Denderu?

V pondělí jsem byl na druhém vyšetření. Lékaři zjistili, že mám navíc přetržený ten nejdůležitější vaz v kotníku a musím na operaci. Takže jedu do Antverp za doktorem, abychom se domluvili na konkrétním termínu. Pořád mám kotník hodně oteklý. Když to splaskne, udělali by mi zákrok ve čtvrtek nebo v pátek, jinak bych na něj šel až po neděli.

Už tušíte, o kolik operace kotníku oddálí váš návrat?

Teď je to daleko horší. Kdyby šlo jenom o zlomeninu té lýtkové kosti, tak je za pár dní zahojena a po Novém roce bych mohl začít trénovat. Takhle to podle doktorů vypadá na tři až čtyři měsíce. Já radši počítám s tou horší variantou. Není vyloučeno, že už v sezóně chytat nebudu, ale třeba to bude lepší. Uvidíme, teď to nemá cenu řešit.

Konzultoval jste to s někým?

Samozřejmě s doktory a taky jsem si volal s Ríšou Culkem (český fotbalista z belgického týmu FC Brusel – pozn. autora). Tomu se před dvěma lety stalo s kotníkem totéž. On to měl ještě o něco horší, tak jsme to spolu rozebírali. Má taky chudák smůlu, protože před pár dny mu protihráč prošlápl koleno a musel na operaci menisku i postranních vazů. Takže jsme marodi oba.

Můžete teď chodit s berlemi?

Mám sádru přes celou nohu až ke kyčli. Berle mi dali, ale chodí se s tím blbě. Když mě Standa Vlček vezl k zubaři, nemohl jsem se pomalu ani nasoukat do auta. Tak jsem se dohodl s doktorem, že mi sádru sundají a budu mít jen ortézu, abych byl trošku mobilnější. A po operaci mi na kotník dají takovou tu zpevňující botu.

Co vás nejvíc bolelo?

Hned po tom zákroku obličej a kotník. Tu lýtkovou kost jsem vůbec necítil. Až teď v sádře... No a vyražené zuby mi v pondělí spravili. Zubař zbrousil to, co v puse zbylo, a nějak to nastavil nebo přilepil, já ani pořádně nevím. O víkendu jsem jen srkal mixovanou stravu brčkem, ale teď už můžu jíst normálně.

Nechali vás z pátku na sobotu v nemocnici?

Ne, jen mě vyšetřili, dali mi sádru a v půl druhé v noci už jsem byl doma. Víkend ale nestál za nic. Bolest byla dost silná, pořád ještě beru nějaké utišující prášky. Hodně jsem spal, byl jsem unavený.

Měl jste už někdy v kariéře tak vážné zranění?

Něco jo, ale tak hrozné to nebylo. Zlomenou vřetenní kost na ruce, kvůli tomu jsem byl taky čtyři měsíce mimo. A ještě zlomený prst. Jinak nic víc.

Už se vám omluvil hráč Denderu Blondell, jenž vám zranění způsobil?

Jo, byl za mnou v kabině hned po zápase. Mluvili jsme spolu, byl z toho vyjukaný.

Vás nevezli hned z trávníku do nemocnice?

Nejdřív mě zanesli do kabiny. Převlékl jsem se a teprve pak jsme jeli do nemocnice.

Když váš odnášeli ze hřiště, došlo tam i k trochu komické situaci. Jeden ze čtveřice zdravotníků s nosítky upadl a vyklopili vás z nich na zem...

Stalo se, nemá cenu to nějak zpětně rozebírat. Já měl navíc trochu jiné starosti. Bolela mě huba... Ta slečna prostě uklouzla a já šel na zem... Bylo to v místě, kde se hřiště trošku svažuje dolů, navíc byl trávník mokrý. Ona měla ještě ve druhé ruce tašku a nesla chlapa, který váží 85 kilo. Nic se mi při tom nestalo, jen jsem sklouzl dolů.

Našel jste v sobě sílu podívat se na záznam toho zákroku?

S tím nemám problém. Viděl jsem dokonce záběr ze zadní kamery.

A co jste zjistil?

Snažil jsem se vyboxovat centr nad Blondellovu hlavu, on udělal pohyb na hlavičku a trefil mě do brady, do zubů. Navíc do mě narazil tělem. Já se celý přetočil a dopadl jsem zády do hřiště. Neměl jsem nad pádem vůbec kontrolu. Levá noha zůstala pode mnou, špičkou jsem se zapíchl do země a dosedl jsem na to celou vahou. Nejdřív praskly vazy v kotníku, pak lýtková kost.

Kolik lidí vám v uplynulých dnech telefonovalo?

Já hned ze sanitky posílal zprávy nejbližším, aby věděli, co se mnou je. Mluvil jsem pak se spoluhráči z Anderlechtu, trenérem a s dalšími lidmi z klubu. Telefonovali jsme si s gólmany z nároďáku Petrem Čechem, Jardou Drobným a samozřejmě s trenérem Radou. Pán, co mi dělá webové stránky, mi každý den posílá vzkazy fanoušků, kteří mi drží palce. Všem děkuju. Je toho spousta, tolik telefonátů jsem dlouho neměl. O víkendu to u nás doma vypadalo jak někde v kanceláři...

Jak moc vám zranění zkomplikovalo plány na svátky?

Jedeme na Moravu, na tom se nic nemění. Jen asi ne autem, jak jsem původně plánoval. Všichni z Bruselu poletíme a doma se zdržíme až do 11. ledna. Aspoň si to prodloužím. Normálně bych se hned na Nový rok vracel, protože 3. ledna odlétá mužstvo na soustředění do Španělska. Takhle zůstanu déle s rodinou.

Na co si budete muset nechat zajít chuť?

To víte, byly plány, jak pojedeme na lyže, budu chodit hrát hokej... Teď budou lyže i hokej leda tak vleže nebo vsedě u televize. Ale jsou horší věci.

Jan Krůta, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Evropské ligy

Filtr článků - Evropské ligy