Článek
"Zatím to hodnotím jen pozitivně. Cítím, že jsem fotbalově šel hodně nahoru, jde mi to tady k duhu," uvedl devatenáctiletý Mišůn v rozhovoru pro stránky své zastupující agentury Chovanec Sport Agency.
Dobrou náladu mu nekazí ani fakt, že zápasovou praxi ve Skotsku sbírá jen v zápasech rezervních týmů. "Za rezervu hraju pravidelně, ale pětkrát jsem se dostal už i na lavičku áčka, což je samo o sobě velké plus. Musím na sobě dál makat a mít postupné cíle. Asi nikdo nemohl počítat s tím, že hned začnu pravidelně hrát za áčko," popsal realisticky svou situaci.
Šanci na první start ve skotské Premier League mu vzala i skutečnost, že v zápasech, ve kterých se dostal na lavičku, se Celtiku většinou nedařilo. "Když jsme třeba hráli nerozhodně, trenér tam poslal dalšího útočníka a neměl důvod dávat na hřiště mě jako obránce. Možná kdybychom vedli 4:0," přemítal Mišůn, který však přeci jen byl blízko své premiéry. "Jednou už jsem k tomu byl hodně blízko. Zajeli do našeho levého beka, trenér na mě houkl, ať se jdu rozcvičovat, ale on hrál nakonec po ošetření dál," dodal.
Předělávka na levého stopera
K šanci v utkání mu zatím nepomůže ani to, že je nyní schopen hrát na dvou postech - vedle své obvyklé pozice levého beka ho ve Skotsku zkouší i na místě stopera. "Předělali mě na levého stopera. Asi to tak chtěli... Ale nemám s tím problém, hrát můžu oba posty," mínil odchovanec příbramského fotbalu, o kterého se zajímal i slavný AC Milán.
Na stoperu nastupuje i za rezervní tým v zápasech, které jsou pro Mišůna velkou zkušeností, i když jde pouze o soutěž B-týmů. "Zápasy mají poměrně velkou kvalitu, protože řada týmů posílá do rezerv rozehrát fotbalisty z áčka," řekl Mišůn, který svými výkony pomohl Celtiku soutěž rezerv vyhrát. "Titul jsme si zajistili tři kola před koncem po výhře 1:0 na hřišti Rangers. Hrálo se na hlavním stadionu Ibrox Park a přišlo tam asi 3500 fanoušků. Byl to nádherný zápas. Vzadu jsme to uhráli na nulu, dali jsme v sedmdesáté minutě gól a byla to paráda," zářil Mišůn.
Nadšený je i z toho, jak se k němu chovají největší hvězdy týmu. "Nejvíce tu zbožňují Japonce Nakamuru. Pak asi brankáře Boruce a útočníka McDonalda. Jsou to ale normální kluci, na nic si nehrají. Když chci, můžu za nimi přijít a zeptat se. Rozhodně nad mladými hráči neohrnují nos. Třeba od Boruce jsem chtěl dres. Šel jsem ho o něj poprosit a druhý den mi ho přinesl," vzpomínal na svou zkušenost s polskou brankářskou hvězdou.
