Článek
Fotbalová sezóna v Rusku skončila. Bere moskevský Spartak konečné druhé místo v lize?
Je to zklamání, chtěli jsme titul. Ale máme poměrně mladý tým, dostali jsme se přímo do Ligy mistrů, takže i druhý flek musíme brát. Je na čem stavět.
Váš tým v úvodu sezóny opustil trenér Michael Laudrup a převzal ho bývalý ruský reprezentant Valerij Karpin. Změna očividně pomohla.
U Laudrupa byl problém v komunikaci, všechno se řešilo přes tlumočníka. A hlavně přišlo pár porážek, tak skončil. Karpin už v klubu působil jako sportovní ředitel. Když vyhodili Laudrupa, vzal to na sebe a šel trénovat. Ten tah se vyplatil, vytáhl nás nahoru.
Jaký je Karpin?
Když začal, neměl žádnou trenérskou licenci. Pomáhali mu asistenti. Ale ve fotbale toho strašně dokázal, řadu let hrál ve Španělsku, předtím působil i ve Spartaku. Umí dobře nabudit mužstvo. Pořád je poměrně mladý, je jako jeden z nás. Na tréninku si s námi často zahraje.
Je přísný?
Spíš bych řekl kamarádský. Když si jdeme po zápase někam sednout na večeři a na pivo, často chodí s námi. A nikoho nehlídá...
Už jste v kariéře zažil, že by s hráči šel trenér na pivo?
Určitě ne (smích). Ale je jasné, že toho nikdo nezneužívá.
Povede klub dál?
Zatím to vypadá, že jo. Jsou s ním spokojeni. Jen přemýšlel, jestli dál zvládne sedět na dvou židlích, protože jako sportovní ředitel má dost jiných starostí.
Ve Spartaku jste i za nového trenéra zůstal kapitánem. Je to čest?
Je to dané tím, že jsem tam služebně druhý nejstarší: hraju za Spartak pět a půl roku, jen Kovalčuk je tam o dva měsíce déle. Pokud jsem nebyl zraněný, odkopal jsem všechny zápasy. Nikdy jsem neseděl na lavičce. Hráči si mě zvolili za Laudrupa a Karpin to neměnil.
Řešíte ze své pozice i věci s vedením?
Většinou s Karpinem a mými zástupci. Když jsou třeba kluci hodně unavení, zajdeme za ním, jestli je možné udělat kratší tréninky. Nebo jsme před sezónou řešili prémie.
Podepsala se na Spartaku finanční krize?
Nemyslím si. Stojí za námi gigant Lukoil. Za dobu, co ve Spartaku jsem, se mi výplata nikdy nezpozdila ani o den. To samé s prémiemi. Spartak, CSKA, Dynamo, Lokomotiv, Petrohrad a Kazaň problémy s penězi nemají. Když kupují hráče, chtějí kvalitu. Už žádné bezejmenné Brazilce, jen reprezentanty.
Teď vám skončila smlouva, budete ve Spartaku dál pokračovat?
Jsme domluveni na prodloužení o rok s roční opcí. Řeší se jen detaily, je to před podpisem. Stáli o mě hodně a já jsem ve Spartaku taky moc spokojený. A když se bude dařit, můžu si s bonusy vydělat ještě o něco víc než teď.
Je Rusko pro fotbalistu z pohledu financí opravdu pohádkové?
Můžu mluvit jen za sebe. Peníze, které mám tady, bych asi nevydělal ve většině klubů v Německu, v Itálii nebo Anglii. Když se daří, Rusové vás umějí ohodnotit. Tady jsou takové prémie, že vám mohou za rok udělat ještě polovinu platu. Nejbohatší klub je v Rusku Zenit, a co vím, tak tam mají kluci smlouvy srovnatelné třeba s Bayernem Mnichov.
Do klubu vám teď přijde český parťák Marek Suchý. Doporučil jste ho vy?
Vůbec, šlo to přes manažery. Vždyť já jsem z české ligy hrozně dlouho pryč a nemám dost informací. Ale je fajn, že tam budeme dva Češi.
Jste v Rusku celebritou?
To určitě ne. Lidé mě poznají, zastaví, chtějí podpis nebo fotku a tím to končí. I kvůli tomu, že Spartak je nejpopulárnější mužstvo v Rusku.
Vaší partnerkou je ruská zpěvačka Anna Demčenková. Kdo z vás je slavnější?
Asi já. V Rusku je totiž zpěváků strašně moc, trh je obrovský. A než člověk v hudební branži prorazí, musí investovat spoustu peněz do reklamy, aby ho začali hrát v rádiích. Když chcete natočit klip, stojí to třeba sto tisíc dolarů. Anna odešla od skupiny Koroljeva a teď mají s kamarádkou duo Ana. Zatím vystupují na různých společenských akcích a chtějí to rozjet.
Nebudete jim dělat manažera?
To nehrozí... Ale zjistil jsem, že majitel Spartaku má pod sebou i nějaká rádia, tak ho zkusím oslovit, aby holkám trošku pomohl.
Zpíváte si doma navzájem?
Anna občas zpívá, ale já se držím stranou. Maximálně se spoluhráči, když vyrazíme někam do baru na karaoke. To si střihneme nějakou ruskou písničku...
Zvykl jste si na život v Moskvě?
Za tu dobu by si zvykl každý. Já se vždycky z Ruska těším na Prahu, ale za pár dní mě to tady nebaví. Přijde mi to jako na vesnici. To samé říká Anna, když sem přijede. Lidi v Praze nadávají, že stojí dvacet minut v zácpě, ale v Moskvě je to každý den třeba hodina a půl.
Baví vás vůbec v Moskvě řídit?
Ne, proto mám řidiče, kterého si platím.
Je to drahé?
V přepočtu se to dá pořídit v korunách za nějakých deset tisíc měsíčně. V Moskvě tenhle způsob dopravy využívá strašně moc lidí. Já už mám stejného šoféra tři roky. Je to mladý kluk, který kdysi hrával za žáky Spartaku. Je čtyřiadvacet hodin denně na telefonu. Když potřebuju, zavolám a přijede. Dávám mu lístky na každý zápas a on je rád.
Jezdíte jeho vozem?
Řídí moje auto, které jsem si v Moskvě pořídil. Je to chevrolet, ale hodně předělaný. Vzadu mám televizi, natáhnu se... Někdy je to nutné, protože z tréninku jedeme domů přes hodinu.
Bydlíte v Moskvě v centru?
Koupil jsem si řadový domek za městem. Bral jsem to i jako investici, než pořád někde platit pronájmy.
Už jste s Annou řešili, kde budete jednou žít?
Myslím, že v Čechách. Ona je sice zvyklá z Moskvy na velkoměsto, ale na druhou stranu je tam šíleně draho. Za měsíční náklady v Česku vyžijete půl roku.
Co vy a reprezentace? V závěru kvalifikace jste se do ní po pauze vrátil.
Udělal jsem to kvůli Haškovi, ale pak jsem sám řekl, že je to konečná. Chtěl jsem skončit už dřív. Pro mě je teď prioritou klub. Nejsem nejmladší, šanci musí dostat jiní. Svůj sen jsem si splnil: zahrál jsem si na mistrovství Evropy, byl jsem na mistrovství světa. Ale teď je konec, už nikdy se v nároďáku neobjevím.
