Hlavní obsah

Ježek září v rakouské lize a říká: Na stará kolena se ze mě stal kanonýr

Jan KrůtaPrávo

Jestli je někdo z českých fotbalistů ikonou rakouské ligy, pak bezesporu Patrik Ježek. S krátkými zastávkami v Karlsruhe a Spartě tam kroutí už čtrnáctou sezónu a v klubu Admira Trenkwalder si ho nemůžou vynachválit. Před koncem roku ho vyhlásili čtvrtým nejlepším hráčem v zemi, kam se počítali i legionáři působící mimo Rakousko.

Foto: imago sportfotodienst, ČTK

Fotbalista Patrik Ježek (vlevo) v dresu Admiry Trenkwalder

Článek

Jak jste přijal tohle ocenění?

Vzhledem k tomu, že šlo o všechny hráče rakouské ligy i legionáře, tak je to docela pěkný. Ale ve svém věku už to zas tak prestižně to neberu. Fotbal si užívám a je pro mě bonus, že ho v pětatřiceti můžu hrát.

Trenér Rapidu Vídeň Schöttel vás dokonce dal na první místo.

No jo, budu mu muset něco koupit, asi se spletl... Vůbec si říkám, že trenéři nemají žádný ponětí o fotbale, když mě dají na čtvrtý místo (smích).

Čím si vysvětlujete, že na hřišti teď takhle záříte?

To bych taky rád věděl. Na stará kolena jsem se rozstřílel. Minulou sezónu jsem dal ve druhé lize osmnáct gólů, teď v první sedm jen během podzimu. To je na mě něco nevídaného. Vždyť já míval rekord nějakých šest sedm gólů za celou sezónu.

Kdo stojí za vaší proměnou v kanonýra?

Náš trenér Didi Kühbauer. Je to legenda Rapidu Vídeň, přes padesát zápasů v nároďáku. Hrál i bundesligu a španělskou ligu. Říkal mi: Škoda, že jsem tě nedostal dřív, protože ty to v sobě máš... Udělal bych z tebe střelce...

Dává vám volnost?

Jasně. Nemusím v záloze jezdit po lajně sem tam, ale hraju to víc zprostředka. Lajnu už bych neuběhal (smích).

Jaký máte s trenérem vztah?

Didi je o pět let starší než já. Známe se spolu dlouho, hráli jsme proti sobě v lize. Jsme kamarádi. Když kopal za Mattersburg, přijeli k nám do Salcburku, skoro vždycky dostali čtyřku a já si ho pořád dobíral.

Tykáte si?

Jasně. Ale z mančaftu mu tykáme jen dva. Vždyť tam máme skoro samé mladé kluky, kteří k němu vzhlíží s obrovskou úctou. Několikrát byl rakouským fotbalistou roku, má velké jméno.

Máte nějaké úlevy jako jeho kamarád?

Trošku protekce tam je, v přípravě mám třeba místo osmi běhů jen pět a tak... Občas přimhouří oko. Ale odtrénovat to musím taky.

Jak vycházíte s mladými hráči?

Někdy si připadám jako v mateřské školce... Vždyť já hraju de facto s dětmi... Když jsem začal v roce 1994 kopat v Plzni ligu, tak některém spoluhráčům byly v té době čtyři roky.

Cítíte se v Rakousku za ty roky už jako doma?

Líbí se nám tady, ale doma je v Čechách. Je fakt, že léta v Rakousku hrozně letí. Jsem tu od léta 1998 a pryč jsem byl jen rok a půl. Ale neplánujeme se tady usadit, jednou se určitě vrátíme domů. Život natrvalo bych si tu představit nedokázal. Obě dcery chodí do rakouské školy, ale zvládají na dálku i českou a jednou za půl roku tam dělají zkoušky. Pak budou mít ten přechod do Čech snazší.

Jak dlouho chcete ještě v Admiře hrát?

Smlouvu mám do konce sezóny, ale klub má zájem o prodloužení. Na soustředění v Turecku, kam v lednu vyrážíme, se o tom pobavíme. Z mé strany problém nebude. Myslím, že se dohodneme ještě na další sezónu.

A co bude dál?

Pak skončím s fotbalem. V Čechách už hrát nechci, jsem pevně rozhodnutý. Vrátíme se domů a bude.

Reklama

Související témata: