Hlavní obsah

"Božský copánek" se chystá končit

Jirka G. NovákSport.cz

Roberto Baggio, někdejší fotbalový idol Itálie i celého světa, se v příštím roce hodlá rozloučit s fotbalovou kariérou. Šestatřicetiletý fotbalista Brescie tento svůj úmysl oznámil v pondělí v rozhovoru pro jednu italskou rozhlasovou stanici. Důvodem je prý únava z posledních let, kdy jej pronásledovala řada zranění.

Foto: internet

Roberto Baggio už je unavený, příští rok chce pověsit kopačky na hřebík

Článek

Baggio by ale chtěl dostát svým závazkům v Brescii, a tak své rozloučení plánuje na konec sezóny, kdy mu v klubu vyprší smlouva. Ještě předtím by ale chtěl stihnout dosáhnout mety 200 branek v nejvyšší italské fotbalové soutěži. K tomu někdejšímu hráči Juventusu či AC Milán chybí pouhé čtyři trefy.

V Serii A Baggio kroutí už 19. sezónu, v Brescii přitom působí od roku 2000. Jeho odchodem ze scény by prakticky skončila jedna éra italského fotbalu, jehož byl svého času ikonou.

Fanoušci kvůli němu vyšli do ulic

Když například v roce 1990 odcházel za rekordních 17 miliónů dolarů z Fiorentiny do Juventusu, jeho fanoušci neváhali na protest jeho odchodu vyjít do ulic a dožadovat se jeho setrvání v klubu. O tři roky později už byl zvolen nejen nejlepším fotbalistou Evropy, ale i celého fotbalového světa.

Pro jeho skvělou kopací techniku, herní nespoutanost a vizáž filmové hvězdy milovali Baggia fanoušci na celém světě. Jeho změny účesů tehdy vyvolávaly stejný mediální povyk jako je tomu dnes u Davida Beckhama. Když začal nosit vlasy svázané vzadu do copánku, hned novináři přispěchali s trefnou přezdívkou "božský copánek".

Nešťastná penalta

Jenže v životě nejsou jen šťastné okamžiky, asi nejhorší moment svého života prožil Baggio 17. července 1994 ve finále mistrovství světa v americké Pasadeně. O mistru světa musely tehdy musely rozhodnout až penalty a za stavu 3:2 pro Brazílii na pokutové kopy byla řada na Baggiovi, jenž mohl ještě Itálii spasit. Miláček ochozů však nepochopitelně přestřelil bránu a odstartoval brazilskou sambu radosti.

Tenhle okamžik pronásledoval Baggia několik dalších let a dokonce ukončil jeho přátelství s tehdejším trenérem italské reprezentace Arigo Sacchim, jenž mu v národním týmu už nikdy nedal tolik příležitostí jako předtím. Naposledy Baggio oblékl dres squadry azzury v roce 1999, celkem v 55 zápasech nastřílel 27 branek.

Zářný rok 1993

Mezitím si Baggio stihl zahrát na mistrovství světa 1998 ve Francii a vystřídat tři kluby. Z Juventusu odešel přes AC Milán do Boloni, aby se v roce 1998 opět vrátil na San Siro, ale tentokrát už v dresu Interu. Za Inter odehrál dvě sezóny, když odešel za trenérem Carlo Mazzonem do Brescie, které je věrný dosud.

Kromě individuálních trofejí z roku 1993, kdy byl zvolen nejlepším fotbalistou světa a vyhrál i Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy, slavil Baggio i kolektivní úspěchy. V roce 1993 vyhrál Pohár UEFA s Juventusem, se stejným klubem získal o dva roky později i italský titul.

Ze "scudetta" se Baggio radoval i jako hráč AC Milán v sezóně 1995/96. Na mezinárodní scéně pak nejvíce zazářil na mistrovství světa 1994, kde nastřílel pět branek. Dvě z nich vstřelil v semifinále proti Bulharsku.

Reklama

Související témata: