Rubriky:

Evropské ligy

Baroš si v novém roce přeje hlavně zdraví

31. prosince 2003 11:14 - PRAHA

Opora reprezentace i Liverpoolu Milan Baroš prožíval až do soboty 13. září nejlepší rok kariéry. Tři dny předtím gólem do sítě Nizozemska pojistil výhru znamenající postup na ME, jenže o víkendu mu bývalý spoluhráč Babbel zlomil v lize nohu a od té chvíle si český útočník o fotbale může nechat jen zdát. Optimismus však neztrácí.

 

PRÁVO/Václav Jirsa

"V roce 2004 si přeji hlavně zdraví. Bez něj spokojeni být nemůžete a věřte mi, že vím, o čem mluvím. Když se snažíte, pak přijde i to ostatní," říká vážným hlasem jeden z největších talentů českého fotbalu. Podle prvních odhadů lékařů měl už v prosinci zase hrát, jenže komplikace nejen se zlomenou pravou lýtkovou kostí, ale i pochroumaným kotníkem návrat 22letého hráče minimálně o měsíc oddálily.

Vzpomínky se vracejí

Zranění z utkání s Blackburnem by nejraději vymazal z hlavy, ale nejde to. "Občas se mi ta vzpomínka vrací. Babbel je můj kamarád, seděli jsme v liverpoolské šatně vedle sebe. Šlo o normální souboj, ani to nebyl faul. Oba jsme upadli na trávník, on mi přisedl či přilehl nohu a bylo zle. Byl z toho nešťastný, nic mu ale nevyčítám, přátelé jsme dál," vypráví.

Podstoupil operaci a pak spoustu dalších vyšetření i dlouhou rehabilitaci. Podrželi ho přítelkyně Eva, rodina a kluci z mužstva. "Necítil jsem se sám, ze všech přímo sálala obrovská podpora i víra, že se vrátím. To mi moc pomáhá. Užil jsem si svoje, ale nikdy jsem nepropadl malomyslnosti, že by to mohlo skončit jinak než mým návratem na trávník," říká s optimismem v hlase.

Konečně s míčem

V polovině prosince zkusil trénovat lehce s míčem. "Jenže kotník strašně bolel, což jsem předtím jen při běhání nebo na rotopedu necítil. Znovu jsem absolvoval kontrolu a doktor rozhodl, abych ještě čtrnáct dní počkal. Není nic příjemného sledovat Liverpool z tribuny, když cítíte, že vás spoluhráči potřebují na trávníku. Fotbal vidíte úplně jinak než z trávníku nebo alespoň z lavičky," líčí své pocity.

Důležitá pro Baroše byla sobota 27. prosince, kdy poprvé od lékařské kontroly zkusil znovu kopnout do balónu. "Byl jsem zvědavý, jak to půjde, ale trochu hlodal i červíček obav. Vše dopadlo dobře, kotník nebolel. Nohu ale zatěžuji pomalu, není kam spěchat. I doktoři radí, abych si přidával podle toho, jak se budu cítit. Nesmím nic přehánět," praví rozvážně.

Optimistický přípitek

Během ledna už by chtěl začít trénovat naplno s mužstvem. "Věřím, že to půjde. Kdy se dostanu na trávník v zápase, to se ale dá zatím těžko odhadnout. Chtěl bych na konci ledna, ale skutečně nebudu spěchat. Musím dostat do formy nejen zlomenou nohu, ale získat i fyzičku. Fotbal se nezapomíná, bude to jen chtít potřebný čas na rozehrání," doufá Baroš.

Vánoční dárky mu udělaly letos velkou radost. "Teď jsem v Anglii nejen s přítelkyní, ale i s rodiči. Na Silvestra si připiji optimisticky hlavně na zdraví. Bude to jiné než ve dvou předchozích letech, neboť to jsem byl vždy s mužstvem, protože se hned na Nový rok hrálo," říká.

Na dálku blahopřeje i Pavlu Nedvědovi ke Zlatému míči. "Získal ho po zásluze. To víte, že bych také chtěl něco takového zažít, snad to jednou přijde." Baroš si ani na okamžik nepřipouští, že by nejel na evropský šampionát. S tímhle mužstvem a pod vedením takového kapitána, jakým je Méďa, máme šanci dojít daleko a já u toho nechci chybět," loučí se.

Karel Felt, Právo

Zrušit