Článek
Před pár dny jste říkal, že k vašemu definitivnímu přestupu z Rennes do Chelsea zbývá doladit jen pár drobností. O co jde? Rennes chtělo garanci z banky. Kdyby se s Chelsea cokoliv stalo, tak se banka zaručí, že ty peníze vyplatí. Na tom se pracovalo a mělo by to být během pár dnů vyřízené. Není to něco neobvyklého, přesně takový postup udělalo Rennes vloni, když jeden náš hráč odcházel na hostování do Valencie. Pro ně je ta garance pojistkou. Dořeší se už jen podpisy přes fax, do Londýna už muset nebudu. Moje smlouva bude platná od 1. července, jak bylo domluveno.
Váš přestup byl dost složitý. Jak jste ty dny prožíval? Každý den situace vypadala jinak. Když se zdálo, že přestup nevyjde, nebylo to pro mě jednoduché. Ale pořád jsem doufal, že se celá věc vyřeší nějakým kompromisem. Je vidět, že mě v Chelsea opravdu chtěli, když na mě počkají do léta.
Majitel Chelsea Roman Abramovič leží dost v žaludku některým lidem v Rusku. Nebojíte se, že se může dostat do potíží? Všechny asi překvapilo, že se objevil někdo, kdo je ochoten investovat tak velké peníze v době, kdy jich ve fotbale všeobecně moc není. Řada klubů má problémy s financemi. Abramovič ne, a proto se všichni ptají, kde je vzal. Ale vím, že v Anglii jsou na to docela přísní. Neprodali by klub někomu, kdo ho nemůže zajistit. Myslím, že to mají vyřešené.
Mnozí také nemohou skousnout, že je Rus... Kdyby to byl někdo z arabských zemí, tak by důvěra asi vypadala stejně. Důležité je, že Abramovič ten kapitál má, a pokud bude klub budovat s nějakou koncepcí, což zatím vypadá, neměl by s tím být problém. I když takových případů už bylo víc, že to někoho bavilo dva tři roky a pak to nechal být. Já doufám, že mu nadšení vydrží co nejdéle.
Setkal jste se s Abramovičem osobně? Když jsem byl v Londýně, on letěl na nějakou obchodní schůzku. Všechno mu faxovali do letadla a on obratem posílal zpátky odpověď. On je ten, kdo ve finále dává peníze, musí schválit konečnou sumu. Jednání byl přítomen šéf exekutivy Paul Smith, po kterém nyní funkci přebral Peter Kenyon a také Pini Zahavi. Což je agent, který přivedl Abramoviče do Chelsea.
A taky má do klubu v létě přivést trenéra anglické reprezentace Erikssona... Spekulace, že by tam mohlo dojít ke změně trenéra, se vedou už delší dobu. Já nevím, jestli je to pravda. Pokud k nějakému kontaktu došlo, tak se všechno dořeší až po mistrovství Evropy. Do té doby má Eriksson povinnosti u reprezentace.
Rennes za vás dostane 13 miliónů eur. Co s vámi ta suma dělá? Já se jí snažil nevnímat. Už jsem si své užil v době, když jsem šel z Blšan do Sparty a pak ze Sparty do Rennes. To taky nebylo za málo.
Kdyby vám vyšlo mistrovství Evropy, třeba jste se mohl zhodnotit ještě víc... Já myslím, že by tu částku, kterou zaplatila Chelsea, nikdo jiný nedal ani v létě. Já takhle nepřemýšlel, byla to životní nabídka.
Dal byste za sebe takový balík peněz? Kdybych je měl... Fakt nevím, to se dá takhle těžko říct. Je to hodně.
Francouzský deník L'Equipe přinesl zprávu, že si v Anglii měsíčně vyděláte 240 000 eur. Je to pravda? Byl jsem z toho docela v šoku. Já ještě neměl přesně dohodnuté finanční podmínky a v novinách už vyšlo, kolik budu brát. Samozřejmě že ta čísla neodpovídala skutečnosti. Zklamalo mě to a naštvalo. Oni tady přebírali skoro všechny zprávy o mém přestupu z českých novin, akorát si přisadili tohle.
Tak kolik si vyděláte? Čtyřikrát víc než v Rennes. Nemám co schovávat. A když někdo vyhrabe přesnou částku, ať se zveřejní. Mně to nevadí. Jdu do většího klubu, který si může dovolit hráče platit líp. Určitě na tom nebudu bitý...
Věříte, že vás Chelsea koupila jako jedničku? Za tyhle peníze se asi fotbalista nekupuje pro nic za nic. Jsem přesvědčen, že dostanu šanci a bude záležet jen na mě, jak se s tím poperu. Když si zkazím renomé, je to můj problém. Když ne, tak to bude jedině dobře.
Ital Cudicini, který tam teď chytá, se nejdřív nechal slyšet, že v létě radši odejde. Pak zase prohlásil, že s vámi bude o jedničku bojovat...To je úplně normální. Nikdo neřekne: dobře, koupili jste si ho, tak já to balím. Počítám s tím, že bude bojovat tak jako já, když jsem přišel do Sparty a byli jsme tam čtyři gólmani. Tak to chodí všude.
Nemohou se pak narušit vztahy mezi gólmany? Musím to zaklepat, zatím jsem s tím nikdy žádný problém neměl. Na hřišti jsme bojovali o místo, ale mimo něj ne. Brankáři spolu většinou vycházejí v pohodě a drží spolu.
Fotbalisté v Anglii jsou mimo hřiště často pěkní divočáci. Nebojíte se toho? Takové jedince člověk najde všude. Něco popijou, začnou vyvádět... Záleží na každém, jak se k tomu postaví. Já na tohle moc nejsem.
Jak jste na tom s pitím piva? Jako Plzeňák bych to snad ani říkat neměl, ale vypiju jedno malé pivo v průměru za čtyři měsíce. To ze mě v Plzni moc velkou radost mít nebudou...
V létě vás čeká stěhování do Londýna. Nemáte z toho trochu obavy? Věřím, že to bude snazší, než když jsme šli sem. Neuměli jsme řeč, první dva měsíce byly hodně těžké. S manželkou máme nějaké základy angličtiny a dokážeme se domluvit. Myslím, že běžné věci si zařídit zvládnu.
V Rennes máte klídek, ale v Londýně asi bude daleko rušněji... Budu hledat podobné bydlení jako tady, abych měl svůj klid. V Anglii je navíc ten herní program hodně nahuštěný, takže toho domova asi moc využívat nebudu... Já ale hlavně koukám na sportovní hledisko. Na anglický fotbal se moc těším.
Na které spoluhráče se těšíte? Chytat za Desaillym, mistrem světa a Evropy, to by byla paráda. Snad tam ještě vydrží. Navíc bych se s ním v pohodě francouzsky domluvil. Ale hlavně se těším na zápasy a na to, že budu hrát. Doufám.
Dosáhl jste už v Rennes maxima? Asi ne, růst dál bych mohl, ale každý skok výš je dobrý. Tenhle může být nejvyšší ze všech. Když se teď dívám zpětně, tak jsme s manažerem udělali moc dobře, že jsme zvolili Rennes. Je to menší klub, ale v jedné z pěti nejlepších lig v Evropě. Ideální mezikrok k velkému přestupu. Ve všech směrech mi angažmá pomohlo, udělal jsem si tady dobré jméno.
Cítíte se pro klub nepostradatelný, jak to při přestupu opakovali zástupci Rennes? Těžko se mi mluví o sobě, ale hodně tady se mnou počítají. Ředitel klubu Dreóssi řekl, že jsem nepostradatelný, což mě potěšilo. Je to lepší, než kdyby funkcionářům Chelsea od začátku tvrdil: Vemte si ho a běžte.
Jaká je tady vaše pozice? O prémiích jedná za mužstvo pouze Dominique Arri Bage, on je tady nejdéle a už čtvrtým rokem dělá kapitána. Ale když trenér něco klade na srdce hráčům, na kterých si zakládá, nechybím u toho.
Předpokládám, že v Rennes musíte být jako brankář hodně v permanenci... Záleží od zápasu, ale zachytám si tady docela dost. Určitě víc než ve Spartě. Tam jsem si někdy skoro nesáhl na míč.
Jak udržujete kontakt s domovem? Chytáte třeba v televizi české programy? To bohužel ne. Měl jsem tady na to experta, ten naladil polské programy, Ukrajinu, ale naše ne. S manželkou koukáme denně na internet, sledujeme zprávy z domova. A jsem v kontaktu se sparťanem Tomášem Hübschmanem, pak s Jirkou Sýkorou a Alešem Chvalovským z Blšan. Takže vím všechno z první ruky.
Zvykl jste si rychle na život v Rennes? Co tady děláte ve volném čase? Většinou s manželkou někam jezdíme na výlety. Tady v Bretani je spousta památek - třeba St. Malo, to je takové městečko opevněné hradbami přímo u moře, velká turistická atrakce.
Osmdesát kilometrů od Rennes se nachází Le mont SantMichel, který je považován za jeden z divů světa - hora v moři, na které je veliká katedrála a hned pod ní je do té skály vysekané město. Ráno tam není možné se dostat, ale během dne moře ustoupí třináct kilometrů zpátky. Večer se zase vrátí. Když přijedete na parkoviště, máte tam napsáno, kdy musíte nejpozději odjet, jinak budete mít auto zatopené. Moc krásné.
No a když mám volno třeba jen odpoledne, tak vezmeme našeho labradora a jdeme s ním na dvě hodiny do lesa.
Co francouzská mentalita, jak jste si zvykli? Šlo to hodně rychle, moc se nám líbí. Občas zajdeme do restaurace, v klidu si u jídla posedíme. Moc jsem si tady oblíbil plody moře, strašně mi chutnají. Něco z toho vaříme i doma, ale například kraba si radši dáme v restauraci.
Proč? Když jsme ho doma měli sami otvírat, byl to boj. A přitom jsme měli otevřené tři knížky, jak se připravují krabi...
V Anglii vás asi tak rozmanitá kuchyně nečeká... Já myslím, že je tam všechno, není problém najít i francouzskou restauraci. Ale my vaříme hlavně doma, takže ji nebudu moc poznávat.
Nebojíte se ježdění vlevo? Snad to zvládnu. Původně jsem si myslel, že si vezmu do Anglie mercedes, co mám v Rennes, ale bylo by to riskantní. Nechám ho tady a koupím si auto s řízením vpravo.
Stal jste se za rok a půl ve Francii vinařem? To zrovna ne. Ale udělal jsem tady pokroky. Už jsem našel dva druhy vína, co mi chutnají. Zřejmě nejsladší, co se tady dá sehnat. Já vinař vůbec nejsem. Na rozdíl od manželky, ta si tady přijde na své. Když jsme začali různé značky testovat, koupili jsme flašku a jí strašně chutnalo. Já jsem ochutnal a řekl: Tak si to nech a vypij... Nemám ani žádnou vinotéku, i když by se mi třeba líbila. Ale koukat se na ní? Co bych z toho měl...
