Článek
V prosinci minulého roku přitom Kincl odcházel s velkým očekáváním ze Sparty Praha do ruského Zenitu Petrohrad, kde si ho vyhlédl kouč Vlastimil Petržela. Jenže mnoho šancí nedostal. "Nastoupil jsem k pěti zápasům, ale odehrané minuty vydaly tak na jeden poločas," posteskne si jednatřicetiletý útočník. "Nedostal jsem pořádnou šanci. Trenér mi pořád říkal, že má v kádru dva ruské reprezentanty, a tak musím čekat. Jenže po čase mě to přestalo bavit."
V Rusku po čase propadl skepsi
Když přišla nabídka z Rakouska, neváhal ani minutu. "Cítil jsem šanci pravidelně hrát," tvrdí borec, který v Česku působil v Hradci Králové, Liberci, Dukle Praha, Viktorii Žižkov a nakonec ve Spartě. "Rapid pro mě představuje novou motivaci. V Rusku jsem po čase propadl skepsi. Už jsem nevěřil, že dostanu šanci. Chodil jsem na tréninky a postupně mě všechno přestalo bavit," vzpomíná Kincl na neradostné okamžiky první poloviny letošního roku.
Ve Vídni však hraje jako pokropený živou vodou. Má skvělou produktivitu. Tři ligové zápasy, čtyři branky. "Sice jsem dlouho nehrál, ale cítím se moc dobře. Hned po příchodu jsem naskočil do zápasů a v první přípravě vstřelil gól. Pak jde psychika nahoru. Trenér mi věří, dostávám pravidelně šanci a v klubu jsou se mnou snad spokojeni," dumá Kincl. I proto byly rázem ruské chmury rozehnány. I nadbytečná kila šla bleskem dolů. "Z Ruska jsem si přinesl pět šest kilo navíc. Ale za týden jsem byl na své váze," usmívá se útočník.
Už žádný pískot, cítí podporu
Fotbalu si zase užívá plnými doušky. "Neřekl bych, že mám až takovou superformu. Hraji a dávám góly, takže jsem nadmíru spokojený. Střelecké úspěchy jsou pro mě tím hlavním," krčí rameny Kincl. Vysoká produktivita přinesla pozitivní ohlasy i u fanoušků, kteří útočníkovo jméno často vyvolávají. "Ve Spartě na mě od začátku řvali, abych střídal. Tady cítím od lidí podporu, fanoušci jsou za mužstvem. To se potom hraje mnohem lépe," přesvědčuje.
Po třech kolech se nechce pouštět do hlubokých rozborů, ale obrázek už si o rakouské lize udělal. "Zápasy se hrají docela ostře, ve velkém tempu. Je tu dost šikovných hráčů, kteří dokáží podržet míč. Myslím, že zdejší soutěž je trošku podceňovaná," přemítá robustní útočník. "V Rapidu máme solidní mužstvo, hlavně v záloze je naše kvalita. Hrajeme kombinačně, hodně narážeček. Hofmann a Ivanschitz jsou hodně techničtí, fakt třída," líčí borec, který našel i s rodinou zázemí v bytě jen deset minut od stadiónu Rapidu, a tak mu k pohodě nic nechybí.
Slabinou je němčina
I když... V kabině se s novými spoluhráči zatím do velkých diskusí nepouští. "Německy neumím," přiznává. Proto spoléhá stejně jako Tomáš Došek, jenž přišel v létě ze Slavie, na pomoc brankáře Ladislava Maiera, který je v Rapidu po šesti letech už stálicí. "On nám všechno tlumočí a vyřizuje. Možná už mu to trochu leze na nervy, ale je fakt zlatý," usmívá se Kincl. Brzy by mělo nastat zlepšení i v tomto směru. "Do konce týdne bychom i s rodinou měli začít docházet do jazykových kursů."
