Rubriky:

Evropské ligy

Kouč Hoftych bojuje s Trnavou o titul. Favority nejsme, ale budeme je otravovat, slibuje

13. dubna 2012 18:07

Trenér Pavel Hoftych je hned při první zahraniční štaci úspěšný. S fotbalisty Trnavy bojuje ve slovenské lize o titul. Na vedoucí Žilinu ztrácí Spartak z druhého místa dva body. „Nejdůležitější pro nás je dostat se do pohárů. Když budeme do třetího místa, je to tutovka. Všechno ostatní bude krásný bonus,“ tvrdí 44letý kouč.

 

Profimedia

O titul na Slovensku hrají hned čtyři týmy. To není až tolik obvyklé.

V loňské sezóně se to týkalo tří mužstev. Tři kola před koncem byla Senica první, ale vyhrál Slovan. Proti minulému ročníku je dominantnější Žilina, má to nejlíp rozehrané. Ale z posledních čtyř zápasů třikrát remizovala. Spolu se Slovanem jsou to pořád jasní favoriti, i co se týče zázemí a kádrů. I když Slovan má hodně zraněných. Uvidíme, co Senica. Ztrácí na prvního pět bodů, navíc je ještě ve hře v poháru.

A vaše Trnava?

Minulou sezónu klub skončil čtvrtý, ale na prvního ztratil snad dvacet bodů a na třetího měl taky velký odstup. Když jsem do Spartaku přišel, přál jsem si dostat tým do té trojky a jsem rád, že jsme tam skočili. Největší favority budeme otravovat a uvidíme, co z toho vzejde.

Čekáte boj až do konce?

To se uvidí. Následující dvě kola už mohou leccos napovědět. My teď máme doma Senicu a pak jedeme do Žiliny. Po Slovanu, se kterým jsme hráli v minulém kole, jsou to další těžké zápasy.

Jak zvládá tým tyhle klíčové bitvy?

Pokud mám mluvit za sebe, je mi jedno, jestli k nám přijede Prešov nebo Slovan. Když máme doma posledního, fanoušci už týden dopředu mluví o povinných třech bodech a řeší příštího soupeře. A s těmi papírově slabšími je to kolikrát větší trápení.

Jste jako trenér teď pod velkým tlakem?

Já si ho na sebe vytvořit nenechám. Největší břemeno leží na Žilině se Slovanem a my chceme ty karty míchat co nejdéle. Ale hlavní cíl jsou poháry. Chtěl bych si zopakovat tu letošní sezónu.

Co je devízou Spartaku?

Hrajeme poctivý fotbal, postavený na týmu víc než na jednotlivcích. Na jaře hrajeme výborně v obraně, z osmi zápasů jsme v sedmi uhráli vzadu nulu. Spolu se Senicou jsme dostali nejmíň gólů. Jsme jediné mužstvo složené jen ze Slováků a Čechů. A šéfuje mu Miro Karhan, největší osobnost ligy. Má hrozný respekt, něco jako Nedvěd v Česku. Je to rekordman v počtu startů za nároďák, hrál spoustu let v zahraničí. A i když mu je pětatřicet, má nejlepší fyzičku z celého týmu. Trénoval jsem spoustu skvělých hráčů, jako Lasotu nebo Hartiga, ale takovou personu nikdy.

Jakou roli hrají ve vašem týmu čeští fotbalisté?

Rozhodně ne zanedbatelnou. Brankář Raška je lídr i v kabině. Na jaře odchytal první tři zápasy, pak jsme do branky dali Slováka Kamenára, který na podzim hostoval ve Spartě. Oba jsou kvalitní, nasazujeme je podle potřeby. Jedničku v bráně nemáme. Do týmu výborně zapadl stoper Kaufman, který přišel v zimě ze Slavie. Patří k těm lepším, diriguje obranu. Koubský je zraněný, měl trable s kolenem. Ale věřím, že ještě nějaké zápasy stihne. Pak tu mám poctivého kluka Páťu Grosse, který naskočí do zápasu, kdykoliv potřebujeme. A v neposlední řadě Vyskočila. Ten je pro tým extrémně důležitý. Jde o nejproduktivnějšího hráče mužstva, navíc ho pro jeho důrazný styl nemají moc rádi soupeři.

Čím si vysvětlujete, že na Slovensku kolikrát září hráči, kteří v české lize ani pravidelně nehrají?

Někdy je to dáno tím, že slovenská liga za tou českou kvalitou trochu zaostává. Neříkám, že je špatná, ale v Česku je o trochu větší konkurence. Tady jsou čeští kluci cizinci a váží si, že můžou hrát mimo republiku. Někdy jsou i trochu disciplinovanější. Někteří Slováci zahrají dobře dva zápasy a už jsou nahoře na hrušce... Ale u nás jsou v pohodě všichni kluci.

Jste na hráče přísný?

Ani moc neřvu, přešel jsem do kliďase... (úsměv) Máme nastavená nějaká pravidla. Pro kluky za určitých okolností uděláme první poslední, ale když přestanou být přínosem pro tým a dělají blbosti, vyhodíme je. Smlouvy jsou postavené tak, že se s nimi dá spolupráce kdykoliv ukončit. Jsou velmi slušně placeni, tak by si toho měli vážit.

Užijete si v kabině Trnavy také legraci?

Jasně, srandičky beru. Dokážu je i přijmout. Po tréninku hrajeme břevínečka o nějaké to euro, klukům už jsem donesl do kabiny i občerstvení. Měli jsme grilovaná kuřata. Chci, aby je bavily i tréninky, aby na to hřiště chodili rádi. Poslední dobou mi přijde, že spousta chytráků udělala přes různé systémy z fotbalu vědu. Ale vždyť to je blbost, fotbal musí zůstat v první řadě zábavou. Pro lidi i hráče.

Do Trnavy jste loni v létě šel z Bohemians 1905. Co říkáte na osud vašeho bývalého klubu, který je pomalu na sestup?

Jsem z toho smutný. Pořád se hledají nějaké důvody pádu, ale je to jasné: finanční problémy, díry v legislativě. A některé pro mě nepochopitelné věci. Nenahradili se kluci, kteří odešli. Nepochopím, že za zraněného Nikla nepřišel v zimě na půl roku do obrany nějaký zkušený frajer na hostování. Navíc mám pocit, že se z toho všeho trochu vytrácí duše Bohemky, taková ta rodinná atmosféra. K tomu ten azyl v Edenu... Je škoda, že je ten osud takhle napsaný.

Jan Krůta, Právo

Zrušit


Časová osa: Evropské ligy

Filtr článků - Evropské ligy