Článek
Tomáš Ujfaluši, zadák Galatasaraye Istanbul, v souboji se Semihem Sentürkem z městského rivala Fenerbahce
Oslavy titulu Galatasaraye Istanbul v nejvyšší turecké fotbalové soutěži si s trofejí pro mistry užíval i útočník Milan Baroš
Splnilo se vám přání, konečně máte mistrovský titul. Cítíte velkou úlevu?
Jsem šťastný, ve čtyřiatřiceti letech už těch šancí moc nedostanu. Počítám, že budu hrát ještě dva tři roky, když budu zdravý. Na druhou stranu jsem s tímhle cílem do Istanbulu šel, protože s Galatasarayem ta šance byla reálná, zatímco s Atlétikem Madrid přes Real a Barcelonu prakticky nulová. Mise byla splněna, ale mám smlouvu ještě na rok s opcí a chci ji dodržet.
Ale cesta za titulem se protáhla kvůli nadstavbě...
Titul bychom měli už po základní části, dokonce o devět bodů před Fenerbahce a o jedenadvacet před Trabzonsporem a Besiktasem, což historie klubu nepamatuje. Pro nás byla nadstavba nevýhodná. Začali jsme jen s pětibodovým náskokem na Fenerbahce. Ale jak říkají Turci, Alláh je spravedlivý a nakonec jsme vyhráli. Zkomplikovali jsme si cestu domácí prohrou s Fenerbahce, kdy jsme vystřelili na jejich bránu devětadvacetkrát, zatímco oni na naši jen čtyřikrát. Ale dali dva góly. Vrátili jsme jim to nakonec i s úroky. Titul jsme získali na hřišti Fenerbahce, což ocenili hlavně naši fanoušci. Pro našeho největšího rivala to byla hrozná potupa, což se stalo teprve podruhé v celé historii vzájemných soubojů.
Neměl jste ale strach, když po zápase začaly létat na plochu sedačky a policie musela použít slzný plyn?
Bleskově jsme zmizeli do šatny. Tam jsme čekali čtyři hodiny, než se plyn a kouř rozptýlí, a budeme moci vyjít na trávník pro pohár. Druhý den jsme titul oslavili i s fanoušky na našem stadiónu.
Co jste ty čtyři hodiny v šatně dělali?
Zpívali jsme, povídali si a pili colu nebo vodu, alkohol nebyl. V té euforii to uběhlo rychle. Další den večer jsem už s klukama na diskotéce nebyl, letěli jsme s Milanem Barošem domů.
On prý z Galatasaraye odchází...
To jsou spekulace médií. Myslím, že zůstane. Má ještě rok smlouvu a pořád je to gólový útočník.
V čem pro vás byl největší rozdíl mezi španělskou a tureckou ligou?
Španělská liga je samozřejmě na vyšší úrovni. Turecká je kvalitní, ale týká se to převážně čtyř klubů - Galatasaraye, Fenerbahce, Besiktasu a Trabzonsporu. Pro mne byl ten hlavní rozdíl v tom, že mě trenér Fatih Terim postavil do středu obrany, abych ji dirigoval. Mně to vyhovovalo a mužstvu nejspíš také, protože jsme dostávali málo gólů a byl jsem vyhlášen nejlepším obráncem turecké ligy. To byla příjemná třešinka na dortu. Vytvořili jsme rekord klubu v počtu devíti vítězných zápasů v řadě a gólman Muslera vychytal rekordních sedmnáct utkání s nulou. Sezóna se mi povedla.
Dal jste dokonce i gól...
Dal jsem dva. Jeden Samsunsporu do správné brány a druhý s Besiktasem do vlastní (smích).
Těšíte se na Ligu mistrů?
Strašně moc. Hrál jsem ji s Atlétikem, ale tentokrát jdeme přímo do skupiny bez kvalifikace.
Gratuloval jste bývalým spoluhráčům z Atlétika k dalšímu triumfu v Evropské lize?
Samozřejmě! S některými jsem v kontaktu. Když hráli na Besiktasi, byl jsem za nimi v hotelu.
Váš kamarád Kun Agüero pomohl k anglickému titulu Manchesteru City. Mluvil jste s ním?
Psali jsme si přes Twitter. S ním jinak v kontaktu nejsem. Blahopřál jsem mu ke gólu, kterým rozhodl o titulu. Udělal dobrý krok tím, že přestoupil do Anglie.
Vás prý láká angažmá v USA...
To jsem říkal kdysi v Atlétiku, teď už moc ne. Ale kdyby byl po vypršení smlouvy zájem...
Vídáte se s Milanem Barošem a Tomášem Sivokem z Besiktase i mimo hřiště?
S Milanem ano. Bydlíme kousek od sebe. Někdy on vezme manželku Terezu, já přítelkyni Anetu Vignerovou a zajdeme na večeři. Většinou ale grilujeme doma, protože máme větší klid. Milan ke mně chodí s dětmi na procházku, já zajdu k nim. S Tomášem si spíš jen píšeme. Problém je, že fanoušci vás všude poznají, chtějí se fotit, něco podepsat, povídat si. Neotravují, ale nemáte klid.
Nevystartovali by na vás, že sedíte s hráčem soupeře? Michalovi Kadlecovi v Německu zlomili nos...
Kdepak, oni respektují, že jste s někým kamarád třeba z reprezentace. Takhle chodím na večeři nebo na kafe se Simaem, s nímž jsem hrál v Atlétiku a který je teď v Besiktasi. V Turecku fotbalisty fanoušci nemlátí.
Co jste říkal výhře Olomouce v domácím poháru?
Mám z toho radost, protože v Sigmě jsem fotbalově vyrostl. Moc jsem to přál kamarádovi Radimovi Kučerovi a panu Uličnému, který končil svoji trenérskou kariéru.
Nezkoušeli vás trenér Bílek a manažer reprezentace Šmicer přeci jenom přemluvit na EURO?
Když byli za Milanem Barošem, tak jsme zašli na večeři a samozřejmě mi tu možnost nabídli. Ale na mém rozhodnutí se nic nemění. Už se vracet nebudu. Jednak jsem rád, že si v době reprezentačních srazů odpočinu, a připadalo by mi i trochu neseriózní jet třeba místo někoho, kdo hrál dva a půl roku o postup, a pak najede. Cítil bych se asi i trapně. Přiznám se, že mi je třeba líto Zdeňka Pospěcha, který přišel o EURO, ale na druhou stranu tak to prostě ve fotbale chodí. Na velké turnaje nelze nikoho brát za zásluhy.
Budete šampionát sledovat?
To samozřejmě! Máme hrozně vyrovnanou skupinu. Žádný slavný mančaft, samé nepříjemné, můžeme být první i čtvrtí. Mezi tím by byl v očích fanoušků obrovský rozdíl, ale stačí jedna drobnost, smůla nebo štěstí, a jste nahoře nebo dole. Pokud postoupíme, stát se může cokoliv.
Kam se chystáte na dovolenou?
S dcerou Kačenkou vyrazíme do Turecka, kde bude dobrá parta českých fotbalistů, například Radim Kučera nebo Standa Vlček. Podívám se na pár dní také do Madridu a Florencie. Chtěl bych se potkat s pár přáteli a bývalými spoluhráči. Uběhne to jako voda a někdy po 20. červnu už začne příprava na novou sezónu.
